Josef Sokol

Josef Sokol
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1895 – 1901
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1891 – 1907
Stranická příslušnost
Členství	mladočeská strana
Narození	4. července 1831 Horní Jelení Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	4. dubna 1912 (ve věku 80 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Děti	Karel Sokol, Vilma Seidlová-Sokolová, Bohuslava Sokolová
Profese	pedagog, spisovatel, novinář a politik
Commons	Josef Sokol
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Sokol (4. července 1831 Horní Jelení^[1] – 4. dubna 1912 Praha) byl český pedagog a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Vychodil obecnou školu v rodné obci, pak vystudoval nižší reálku v Hradci Králové a učitelský ústav. Po dobu jednoho roku studoval pražskou techniku, ale pak odešel z Prahy a od roku 1853 pracoval jako učitel v Kostelci nad Orlicí, od roku 1860 v Heřmanově Městci. Působil jako pedagog v rodině Kinských, kde sepsal učebnici češtiny Schule der böhmischen Sprache, jež pak byla opakovaně vydávána a získala si popularitu. V roce 1867 byl učitelem na Smíchově, od roku 1873 vyučoval na učitelském ústavu v Praze. Ředitel tohoto ústavu přizval Sokola do komise pro tvorbu nových učebnic. Podílel se na sepsání čítanek pro obecné a měšťanské školy, sám do nich přispěl krátkými instruktážními texty. Publikoval i odborné studie zaměřené na pedagogiku a byl aktivní v učitelském spolkovém a stavovském životě. V roce 1882 na sjezdu učitelů v Plzni prohlásil: „české dítě patří do české školy“ a toto heslo se pak stalo vodítkem pro českou školskou a menšinovou politiku v následujících dekádách. Na sjezdu v Brně roku 1884 pak pronesl pojednání na téma Národ a jeho vychovávání. Psal i povídky pro mládež a v letech 1869–1875 byl redaktorem časopisu Škola a život. V letech 1883–1899 vedl s Františkem Šimáčkem časopis Jarý věk.^[2][3]

V zemských volbách roku 1895 získal mandát poslance Českého zemského sněmu za mladočeskou stranu. Na zemském sněmu setrval do roku 1901.^[3] Ve volbách roku 1891 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Pardubice, Holice aj. Mandát obhájil za týž okrsek i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1907.^[4][5][6]

V roce 1896, když se mladočeská strana názorově rozdělila během projednávání takzvané Badeniho volební reformy na Říšské radě, patřil Sokol k vnitrostranické opozici, která odmítala tento návrh podpořil. Reforma sice výrazně rozšiřovala volební právo, ale zachovávala kuriový systém a tedy nerovnost voličských hlasů. Sokol patřil mezi 15 mladočeských poslanců, kteří i ve finálním hlasování odmítli vládní předlohu podpořit.^[7]

Koncem 19. století se uvádí jako člen sboru obecních starších v Praze.^[3] Zasedal zde v období let 1885–1899.^[2] Byl otcem českého politika Karla Sokola^[8] a spisovatelek Vilmy Seidlové a Bohuslavy Sokolové.

Poslední roky před smrtí již trávil na odpočinku. Zemřel po několikadenním onemocnění, které začalo vlivem úrazu utrpěného na ulici. Když procházel po pražských Příkopech, vyjel z průjezdu domu U Špinků povoz; Josef Sokol z uleknutí odskočil a při pádu se poranil.^[2] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v hrobce s výzdobou sochaře Ladislava Šalouna.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Sokol na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Sokol ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Sokol
• Josef Sokol v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Sokol, Josef * 1831