Josef Stanislav

Josef Stanislav
Základní informace
Narození22. ledna 1897
Hamburk
Úmrtí5. srpna 1971 (ve věku 74 let)
Mimoň
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníklavírista, hudební skladatel, hudební pedagog a sbormistr
Nástrojeklavír
OceněníŘád práce
Státní cena Klementa Gottwalda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Stanislav (22. ledna 1897 Hamburk – 5. srpna 1971 Praha) byl český klavírista, hudební skladatel a publicista.

Život

Byl synem českého hudebníka Viléma Stanislava, který byl členem několika operních orchestrů v Evropě. Za jeho pobytu v Hamburku se mu narodil syn Josef. Rodina se vrátila do Prahy a syn absolvoval reálku v Praze. Od dětství se věnoval hudbě. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Adolfa Mikeše, Romana Veselého a Karla Hoffmeistra, skladbu u Jaroslava Jeremiáše, J. B. Foerstra a mistrovskou školu u Vítězslava Nováka. Vedle toho navštěvoval i přednášky Zdeňka Nejedlého z hudební vědy.

Po ukončení školního vzdělání se věnoval sólové kariéře klavíristy a kompozici. Vedle toho byl nadšeným organizátorem. Založil spolek mladých hudebníků Nezávislí, který se stal i základním kamenem pozdějšího širšího hudebního sdružení Přítomnost. Z vědeckých pracovníků a hudebníků vytvořil Spolek vědomé spolupráce a pracoval i v celé řadě odborových sdružení. Byl sbormistrem pražského Hlaholu, Lukese a několika dělnických pěveckých spolků. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany a aktivně se podílel na její činnosti. V dělnickém hnutí pracoval pod trampskou přezdívkou Kerry Boy (čti Karel Boj). Byl členem Svazu divadelních dělnických ochotníků. Účastnil se letních táborů Jednoty nemajetných a pokrokových studentů.

Za německé okupace se podílel na založení pedagogické sekce Unie českých hudebníků a v jejím rámci vybudoval hudební školu. Zároveň pracoval jako člen ilegální skupiny KSČ a ke konci okupace byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru na Spořilově.

Ihned po válce začal pracovat ve vrcholných orgánech Revolučního odborového hnutí. Významnou úlohu sehrál i v komunistickém puči v únoru roku 1948. Stal se předsedou Akčního výboru Národní fronty Pěvecké obce české a Filharmonické jednoty a nemalou měrou se podílel na perzekuci komunistickému režimu nepohodlných hudebníků. V témže roce se stal profesorem na Akademii múzických umění v Praze pro obor lidové tvořivosti a později i ředitelem Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Významně se rovněž podílel na přetvoření Svazu československých skladatelů na vrcholný ideový orgán ovládající všechny složky hudebního života v tehdejším Československu.

Svůj bezesporu mimořádný talent dal zcela do služeb komunistického režimu. Po roce 1948 komponoval převážně masové písně, politicky laděné kantáty a sbory a dokonce i komorní a symfonické skladby nesly alespoň politicky laděné tituly. Za tyto zásluhy se stal v roce 1951 laureátem státní ceny a v roce 1957 byl vyznamenán Řádem práce.

Dílo (výběr)

Klavírní skladby

  • Sonáta E-dur (1921)
  • Sonáta e-moll (1929)
  • Sonáta „To jsou vaši bratři“ (1944)

Komorní hudba

  • Sonáta pro housle a klavír (1933)
  • Sonáta pro violu a klavír (1920)
  • Lyrické trio pro klavír, housle a baryton (1927)
  • Jazzová suita pro 8 nástrojů (1931)
  • Smyčcový kvartet C-dur (1935)

Orchestrální skladby

  • Symfonické vypravování
  • Rudoarmějská symfonie G-dur (1942)

Kantáty

  • Píseň o Granadě (1936)
  • Pochod úrody (1949)
  • Matka země (1951)
  • Stalin bohatýr (1952)

Pantomimy

  • Pařížská komuna (1932)
  • Hlasy nad tajgou (1933)
  • Turksib (1933)

Písně a sbory

  • Písně vítězství a práce (1937)
  • Píseň jednotných odborů
  • Píseň uhelných brigád
  • Gottwaldova Ostrava
  • Bubny míru (1951)
  • S presidentem Gottwaldem (1951)
  • Nejdražší jméno Stalin (1951)
  • Se zpěvem a smíchem (1951)
  • Zpátky ni krok (1952)

Literatura

Externí odkazy