Josef Suchý (básník)
Josef Suchý | |
---|---|
Narození | 1. března 1923 Lesní Jakubov Československo |
Úmrtí | 30. května 2003 (ve věku 80 let) Brno Česko |
Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
Povolání | spisovatel, básník, novinář, překladatel a učitel |
Národnost | česká |
Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (1945–1949) |
Ocenění | Cena města Brna (1997) |
Manžel(ka) | Eliška Suchá |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Suchý (1. března 1923, Lesní Jakubov – 30. května 2003, Brno) byl český básník, prozaik, redaktor a překladatel.[1]
Život
Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně roku 1942 pracoval až do roku 1945 ve svém rodišti jako zemědělský a lesní dělník. Po skončení války začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1947 se stal členem skupiny katolicky orientovaných básníků, seskupených kolem Velikonočního almanachu poezie, který uspořádal Zdeněk Rotrekl. Roku 1948 bylo zničeno vydání jeho první básnické sbírky Žernov.[2]
Studium na univerzitě úspěšně ukončil roku 1949 a stal se středoškolským učitelem na Státní dopravní škole ve Valticích. Ještě téhož roku byl však zatčen za údajnou pomoc při ilegálním přechodu státní hranice a odsouzen k trestu odnětí svobody. Z vězení byl propuštěn roku 1952 a pak do roku 1954 vykonával vojenskou službu u Pomocného technického praporu. Poté pracoval jako soustružník v továrně ZKL Brno-Líšeň. Teprve roku 1968 mohl nastoupit jako redaktor do brněnského nakladatelství Blok, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu roku 1983.[1][3]
Dílo
Publikovat začal roku 1945 v katolicky orientovaném měsíčníku Akord, ovlivněn básníkem Janem Skácelem. Velký vliv na něj mělo také přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. Knižně debutoval z politických důvodů až roku 1966 básnickou sbírkou Jitřenka v uchu jehly. Jeho meditativní lyrika je metaforicky neokázalá, objevují se v ní křesťanské motivy a je pevně spjatá s jeho láskou k rodnému kraji. Projevují se v ní jeho selské kořeny a prožitek dětství. Je rovněž autorem lyrizovaných próz (Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí) a mírně didaktických próz pro dívky (Katka má starosti, Starosti s Katkou.[2] Jako překladatel se věnoval jednak německé a rakouské poezii, jednak lužickosrbské poezii a próze. Svým jménem kryl překlad dramatu Frederika Garcíi Lorky Mariana Pinedová od Jana Skácela z roku 1973.[4]
Bibliografie
Básnické sbírky
- Žernov (1948), básnická sbírka byla po svém vydání zničena.
- Jitřenka v uchu jehly (1966).
- Ocúnová flétna (1967).
- Okov (1969).
- Ve znamení vah (1970).
- Duhové kameny (1976).
- Strnadi nad sněhem (1982), přírodní a reflexivní lyrika.
- Země tvých dlaní (1986), sbírka tematicky čerpá ze vzpomínek na dětství.
- Proti osudu (1988), výpověď o nelehkém údělu ženy.
- Tváří v tvář (1992).
- Křížová cesta (1995), bibliofilie.
- Žernov (1998), vydání sbírky, která byla roku 1948 po svém vydání zničena.
- Srdce a kámen (2003), výbor z celoživotní básnické tvorby vydaný k autorovým osmdesátinám.
Próza
- Krajina v díle Jakuba Demla (1948), diplomová práce.
- Eliášovo světlo (1971), příběhy chlapce na hranici dospělosti, který poprvé opouští domov a poznává svět.
- Katka má starosti (1976), příběh zachycuje citové problémy šestnáctileté studentky gymnázia.
- Starosti s Katkou (1982), pokračování dívčího románu Katka má starosti.
- Dům u jitřního proutí (1983), lyrická vzpomínková próza z autorova dětství.
- Šarlat na sněhu: slovanské rapsodie (1999), vyprávění o slovanských kmenech na českém území a v okolních zemích v 11. století.
Příspěvky ve sbornících
Překlady
Překlady z němčiny
- 1967 – Johannes Bobrowski: Levinův mlýn, společně s Rio Preisnerem.
- 1967 – Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga.
- 1975 – Oskar Loerke: Panova hudba.
- 1983 – Vlaštovky světla, antologie lyriky NDR.
- 1990 – Erwin Strittmatter: Krám.
- 1993 – Magické kameny, současná rakouská lyrika.
Překlady z lužické srbštiny
- 1972 – Kito Lorenc: Nový letopis, společně s Josefem Vláškem.
- 1974 – Jurij Koch: Poslední zkouška.
- 1976 – Vřesový zpěv, antologie lužickosrbské poezie.
- 1981 – Skrytý pramen, sntologie lužickosrbských povídek.
Ocenění
- 1969 – Krajská cena Jiřího Mahena.
- 1997 – Cena města Brna za literaturu.
- 1998 – cena Velehrad za celoživotní básnické dílo.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Suchý (básník)
- Josef Suchý – Slovník české literatury po roce 1945
- Josef Suchý v Databázi knih
- Josef Suchý – iLiteratura.cz
- Josef Suchý – Brno – Slavné osobnosti
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“