Josef Suchý (básník)

Josef Suchý
Narození	1. března 1923 Lesní Jakubov Československo Československo
Úmrtí	30. května 2003 (ve věku 80 let) Brno Česko Česko
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	spisovatel, básník, novinář, překladatel a učitel
Národnost	česká
Alma mater	Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (1945–1949)
Ocenění	Cena města Brna (1997)
Manžel(ka)	Eliška Suchá
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Suchý (1. března 1923, Lesní Jakubov – 30. května 2003, Brno) byl český básník, prozaik, redaktor a překladatel.^[1]

Život

Pocházel z rolnické rodiny. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně roku 1942 pracoval až do roku 1945 ve svém rodišti jako zemědělský a lesní dělník. Po skončení války začal studovat češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1947 se stal členem skupiny katolicky orientovaných básníků, seskupených kolem Velikonočního almanachu poezie, který uspořádal Zdeněk Rotrekl. Roku 1948 bylo zničeno vydání jeho první básnické sbírky Žernov.^[2]

Studium na univerzitě úspěšně ukončil roku 1949 a stal se středoškolským učitelem na Státní dopravní škole ve Valticích. Ještě téhož roku byl však zatčen za údajnou pomoc při ilegálním přechodu státní hranice a odsouzen k trestu odnětí svobody. Z vězení byl propuštěn roku 1952 a pak do roku 1954 vykonával vojenskou službu u Pomocného technického praporu. Poté pracoval jako soustružník v továrně ZKL Brno-Líšeň. Teprve roku 1968 mohl nastoupit jako redaktor do brněnského nakladatelství Blok, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu roku 1983.^[1][3]

Dílo

Publikovat začal roku 1945 v katolicky orientovaném měsíčníku Akord, ovlivněn básníkem Janem Skácelem. Velký vliv na něj mělo také přátelství s Jakubem Demlem a Janem Zahradníčkem. Knižně debutoval z politických důvodů až roku 1966 básnickou sbírkou Jitřenka v uchu jehly. Jeho meditativní lyrika je metaforicky neokázalá, objevují se v ní křesťanské motivy a je pevně spjatá s jeho láskou k rodnému kraji. Projevují se v ní jeho selské kořeny a prožitek dětství. Je rovněž autorem lyrizovaných próz (Eliášovo světlo, Dům u jitřního proutí) a mírně didaktických próz pro dívky (Katka má starosti, Starosti s Katkou.^[2] Jako překladatel se věnoval jednak německé a rakouské poezii, jednak lužickosrbské poezii a próze. Svým jménem kryl překlad dramatu Frederika Garcíi Lorky Mariana Pinedová od Jana Skácela z roku 1973.^[4]

Bibliografie

Básnické sbírky

• Žernov (1948), básnická sbírka byla po svém vydání zničena.
• Jitřenka v uchu jehly (1966).
• Ocúnová flétna (1967).
• Okov (1969).
• Ve znamení vah (1970).
• Duhové kameny (1976).
• Strnadi nad sněhem (1982), přírodní a reflexivní lyrika.
• Země tvých dlaní (1986), sbírka tematicky čerpá ze vzpomínek na dětství.
• Proti osudu (1988), výpověď o nelehkém údělu ženy.
• Tváří v tvář (1992).
• Křížová cesta (1995), bibliofilie.
• Žernov (1998), vydání sbírky, která byla roku 1948 po svém vydání zničena.
• Srdce a kámen (2003), výbor z celoživotní básnické tvorby vydaný k autorovým osmdesátinám.

Próza

• Krajina v díle Jakuba Demla (1948), diplomová práce.
• Eliášovo světlo (1971), příběhy chlapce na hranici dospělosti, který poprvé opouští domov a poznává svět.
• Katka má starosti (1976), příběh zachycuje citové problémy šestnáctileté studentky gymnázia.
• Starosti s Katkou (1982), pokračování dívčího románu Katka má starosti.
• Dům u jitřního proutí (1983), lyrická vzpomínková próza z autorova dětství.
• Šarlat na sněhu: slovanské rapsodie (1999), vyprávění o slovanských kmenech na českém území a v okolních zemích v 11. století.

Příspěvky ve sbornících

• Velikonoční almanach (1947).
• Zrcadla lásky (1982).
• Mezi hudci (1985).

Překlady

Překlady z němčiny

• 1967 – Johannes Bobrowski: Levinův mlýn, společně s Rio Preisnerem.
• 1967 – Rainer Maria Rilke: Zápisky Malta Lauridse Brigga.
• 1975 – Oskar Loerke: Panova hudba.
• 1983 – Vlaštovky světla, antologie lyriky NDR.
• 1990 – Erwin Strittmatter: Krám.
• 1993 – Magické kameny, současná rakouská lyrika.

Překlady z lužické srbštiny

• 1972 – Kito Lorenc: Nový letopis, společně s Josefem Vláškem.
• 1974 – Jurij Koch: Poslední zkouška.
• 1976 – Vřesový zpěv, antologie lužickosrbské poezie.
• 1981 – Skrytý pramen, sntologie lužickosrbských povídek.

Ocenění

• 1969 – Krajská cena Jiřího Mahena.
• 1997 – Cena města Brna za literaturu.
• 1998 – cena Velehrad za celoživotní básnické dílo.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Suchý (básník)
• Josef Suchý – Slovník české literatury po roce 1945
• Josef Suchý v Databázi knih
• Josef Suchý – iLiteratura.cz
• Josef Suchý – Brno – Slavné osobnosti