Josef Svatoš

Josef Svatoš
Narození	8. listopadu 1896 Přelovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. října 1942 (ve věku 45 let) koncentrační tábor Mauthausen Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	poprava zastřelením
Bydliště	Melantrichova 463/15, Praha I - Staré Město
Povolání	úředník
Choť	Marie Svatošová (roz. Sovíková)
Děti	Vladimír Svatoš (* 1933)
Příbuzní	Marie Svatošová (roz. Nová) (švagrová), Zdeňka Janíková (švagrová), Rudolf Svatoš a František Svatoš (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Svatoš (8. listopadu 1896, Přelovice – 24. října 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byl podporovatel výsadku Anthropoid a Out Distance popravený nacisty.

Josef Svatoš se narodil 8. listopadu 1896 v Přelovicích do rodiny Josefa Svatoše a Kateřiny Svatošové, rozené Slavíkové. Měl dva mladší bratry: Rudolfa Svatoše (* 30. října 1905 Přelovice) a Františka Svatoše (* 14. března 1902 Přelovice). Pracoval jako kancelářský revident. Oženil se s Marií Sovíkovou^[1] (* 6. října 1904 Vřesovice), 30. ledna 1933 se jim narodil syn Vladimír. Svatošovi bydleli ve třetím patře pavlačového domu v Melantrichově ulici 463/15 nedaleko Staroměstského náměstí na Praze I. Jejich byt sloužil jako zpravodajská přepážka a dispečerská ústředna.^[2]

Společně s manželkou Marií a její sestrou Zdeňkou Janíkovou roz. Sovíkovou (* 11. dubna 1909) ubytovávali ve svém bytě členy paraskupiny Anthropoid a Out Distance.^[1] V první polovině května 1942 se u nich postupně ubytovali Jozef Gabčík, Adolf Opálka a Karel Čurda.^[2] Výhodou tohoto úkrytu byla i samostatná místnost oddělená od bytu chodbou. Darovali rtm. Gabčíkovi a rtm. Janu Kubišovi jednu z aktovek, které zůstaly po atentátu na Reinharda Heydricha na místě činu. Do jejich bytu přiběhl Josef Gabčík několik desítek minut poté, co zaútočil na Heydricha, umyl se u nich a napil. Poté odešel v kabátě a čepici Josefa Svatoše.^[1][2]

Ke Svatošovým přišel také Karel Čurda několik minut předtím, než se 16. června 1942 vydal do Bredovské ulice (dnešní ulice Politických vězňů) na hlavní úřadovnu státní policie zradit gestapu parašutisty i všechny jejich spolupracovníky, které znal, včetně manželů Josefa a Marie Svatošových. Jak v říjnu 1942 vyprávěl Josef Svatoš svému spoluvězni v Malé pevnosti Terezín Václavu Krupkovi, u Svatošů působil Karel Čurda roztřeseným dojmem, kouřil jednu cigaretu za druhou a neustále se vykláněl z okna. Josef Svatoš ho musel dokonce napomenout, ať toho nechá, aby tím nepřitáhl nežádoucí pozornost. Čurda na Svatošových vyzvídal, kde jsou ostatní parašutisté, a když se to od nich nedozvěděl, odešel na gestapo.^[1]

Svatošovi byli zřejmě první spolupracovníci parašutistů, které Karel Čurda zradil gestapu.^[1][2] Zatčeni byli ještě týž den, kdy je Čurda navštívil, tj. 16. června 1942. Spolu s nimi zatklo gestapo i sestru Josefovy manželky Zdeňku Janíkovou. Dne 17. června pak byli zatčeni jeho bratr Rudolf Svatoš s manželkou Marií Svatošovou, kteří bydleli v Michli. Zatčení neunikl ani bratr František, který žil na Vinohradech.

Z policejní vazby v Praze byli Svatošovi deportováni do Malé pevnosti Terezín, dne 29. září 1942 byli stanným soudem odsouzeni k trestu smrti. Pro transportu do koncentračního tábora Mauthausen byli dne 24. října 1942 zastřeleni.^[1]

Syn Vladimír byl vězněn v internačních táborech v Praze na Jenerálce, ve Svatobořicích a v Plané nad Lužnicí, kde se dožil konce války.

• Jeho jméno a jména příbuzných jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.^[3]
• Jména manželů Josefa a Marie Svatošových a jejich příbuzných jsou uvedena na pamětní desce v průjezdu domu v ul. Melantrichova 463/15, Praha 1.^[4]

• Po rodině Svatošových byla v roce 2020 pojmenována ulice Svatošových v pražských Vysočanech.^[5]

• Na sloupu veřejného osvětlení v ohybu ulice Svatošových v pražských Vysočanech je pod červenou cedulí s názvem ulice umístěna také modrá smaltovaná dodatková informační uliční cedule s textem: Rodina Svatošových – patřila mezi neojobětavější podporovatele operace ANTHROPOID. Marie Svatošová (* 6. 10. 1904) se sestrou Zdeňkou Janíkovou (* 11. 4. 1909), manželem Josefem Svatošem (* 8. 11. 1896), jeho bratry Františkem Svatošem (* 14. 3. 1902), Rudolfem Svatošem (* 30. 10. 1905) a jeho manželkou Marií Svatošovou (* 19. 6. 1912) byli všichni zavražděni Němci 24. 10. 1942 a 26. 1. 1943 v KT Mauthausen.^[6]

• 
  Josef Svatoš s manželkou Marií a synem Vladimírem
• 
  Pamětní deska v průjezdu domu v ul. Melantrichova 463/15, Praha 1
• 
  Tabule s názvem ulice Svatošových ve Vysočanech s modrou dodatkovou tabulí
• 
  Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze

• JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3
• ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
• ŠMEJKAL, Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2555-5
• ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. ISBN 978-80-88162-24-7.