Josef Svatopluk Machar

Josef Svatopluk Machar, dr. h. c.
Josef Svatopluk Machar, foto 1920
Rodné jméno	Josef Machar
Narození	29. února 1864 Kolín Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. března 1942 (ve věku 78 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Povolání	úředník, spisovatel
Národnost	česká
Politická příslušnost	Realistická strana, Česká strana pokroková, Česká státoprávní demokracie
Manžel(ka)	Hedvika Macharová-Marešová
Partner(ka)	Ida Ebert-Janowitz
Děti	Sylva Nováčková, Jiřina Marešová
Rodiče	Antonín Machar, Anna Machová
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Svatopluk Machar (29. února 1864 Kolín^[1] – 17. března 1942 Praha^[2][3], pseudonymy Antonín Rousek a Leo Leonhardi) byl český úředník, básník, prozaik, satirik, publicista a politik, spoluautor Manifestu České moderny a představitel kritického realismu.

Narodil se v rodině krupaře Antonína Machara (1834–1881) a Anny Formánkové-Machové (1841). Měl šest sourozenců: Antonína (1866), Jana (1868), Václava (1869), Marii (1872–1872), Karla (1875) a Annu (1879–1879). Roku 1889 se oženil s Hedvikou Marešovou (1864), se kterou měl ve Vídni dvě dcery Sylvu Nováčkovou (1893–1968) a Jiřinu Marešovou (1895). Měl partnerku Idu Ebert-Janowitz (1884–1943).

Mládí strávil v Brandýse nad Labem. Vystudoval gymnázium v Praze. Poté absolvoval roční vojenskou službu. Následně odešel 1891 jako bankovní úředník do Vídně, kde zůstal až do konce první světové války.^[4]

V této době také vznikla nejpodstatnější část Macharova básnického i publicistického díla. Sblížil se s T. G. Masarykem a stal se významným členem Realistické strany. Již před 1. světovou válkou vystupoval jako nepřítel prázdného vlastenectví. Za války pak spolupracoval s protirakouským odbojem.^[5]

Po roce 1918 se na přání Masaryka vrátil do Československa a přijal úřad generálního inspektora československé armády. Dne 3. srpna 1924 přistál jako generální inspektor s vojenským dvouplošníkem na letišti v Kroměříži, aby provedl slavnostní přehlídku vojska, příslušníků československých legií a Sokola.^[6] Koncem roku se funkce vzdal, protože již v této době se projevovaly jeho osobní rozpory s Masarykem. Později byly jeho postoje polemicky zaměřeny proti tzv. „politice Hradu“ a stal se stoupencem nacionalistické pravice. V letech 1918–1919 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii.^[7][8] Roku 1929 se usídlil v Praze XVIII Střešovicích ve vile č. p. 650 v Cukrovarnické ulici č. 41. Po jeho smrti vilu zdědila jeho dcera.

Roku 1910 vystoupil z církve katolické.^[1] Patřil mezi svobodné zednáře,^[9] roku 1918 byl zvolen Velmistrem Veliké lóže národní československé.

V roce 1998 byla urna s jeho popelem převezena do Brandýsa nad Labem, kde je uložena v 1. patře místního gymnázia, pod kamennou pamětní deskou. Gymnázium se na jeho počest přejmenovalo na Gymnázium Josefa Svatopluka Machara. Urna je schovaná za pamětní deskou v 1. patře brandýského gymnázia, mezi sekretariátem a ředitelnou. Nachází se tam dutá deska, za kterou je urna schovaná.^[10]

Macharova ulice je v Bakově nad Jizerou, Bratislavě, v Českých Budějovicích, ve Dvoře Králové nad Labem, v Hořicích, Kolíně, Lázních Bělohrad, Litoměřicích, Mělníku, Olomouci, Ostravě, Přerově, Úpici ve Velkých Popovicích a Žamberku. Macharovo náměstí je v pražských Střešovicích, do r. 1968 neslo název náměstí Na Ořechovce.^[11] Vila, kde bydlel, je jen kousek odsud.

Josef Svatopluk Machar ve svém díle podává otevřenou kritiku měšťácké společnosti. Kritizuje zejména lhostejnost, pokrytectví a prázdné vlastenectví. Nevyhýbá se ani odsudku klerikalismu, zejména úlohy katolické církve ve státě a společnosti. Ve své filosofii dějin zdůrazňuje epochu antiky, naopak křesťanství pokládá za zdroj postupného morálního úpadku a chybného pojetí života. Politicky se stavěl proti mladočeské straně.

Příznačný je jeho realistický, strohý, analytický a provokující pohled na skutečnost. Usiloval o demystifikaci vztahů mezi lidmi (zejména rituálů lásky a manželství), které se navenek jeví vznešeně, ale ve skutečnosti jsou zkaženy sobectvím a neporozuměním.

Kladl velký důraz na významovou stránku poezie. Psal subjektivní a politickou lyriku a také veršovanou epiku. Pro jeho tvorbu je charakteristická tendence k prozaizaci poezie. Nejbližší mu byla satira a ironická a sarkastická vyjádření. Navazoval tak na Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudu.

Výtvarná podoba Macharových spisů, jak byly vydávány v prvním desetiletí 20. století, je neodmyslitelně spjata s osobností Františka Kupky, který k nim vytvářel obálky ve stylu svého realisticko-symbolistního, počátečního období. Machar naopak věnoval Kupkovi programní báseň Karikatury, uvozující jednu z jeho nejvýznamnějších sbírek Golgatha z roku 1901.

• Boží bojovníci – husité proti táboritům – alegorie mladočechů a staročechů, kritika mladočechů, vydáváno v časopisech.^[12]
• Satiricon (1904, rozšířené vydání 1912) – ostré epigramy, navazující na tradici K. H. Borovského

• Golgatha (1901) – obrazná podobenství o současnosti, využívající mj. námětů z dějin.^[13]
• Antika a křesťanství (1919) – úvahy o antice a křesťanství; Machar byl v tehdejší době nejznámějším kritikem křesťanství, v knize polemizuje s katolickými autory, jako byl teolog František Reyl a další.
• Svědomím věků – devítidílný básnický cyklus, věnuje se historickému vývoji morálky:
  1. V záři hellenského slunce (1906) – období antiky
  2. Jed z Judey (1906) – počátky křesťanství. Dostupné online
  3. Barbaři (1911) – období středověku. Dostupné online
  4. Pohanské plameny (1911) – období renesance
  5. Apoštolové (1911) – období reformace. Dostupné online
  6. Roky za století I : Oni (1921) – Velká francouzská revoluce
  7. Roky za století II : On (1921) – období napoleonských výbojů a reforem ^[14]
  8. Krůčky dějin (1926) – současnost
  9. Kam to spěje? (1926) – budoucnost

• Confiteor literáta

1. Confiteor I (1887) – latinsky „Vyznávám se“, společenská a politická lyrika, deziluzivní ztvárnění vlastního milostného příběhu, ústícího do banality, zklamání ze společnosti.^[15]
2. Confiteor II (1889) ^[16]
3. Confiteor III (1892) ^[17]

• Čtyři knihy sonetů – souborné vydání (1903) – kritika maloměšťáctví, pokrytectví ve vztahu muže a ženy, falešné morálky, přetvářky (např. Sonet o dějinách sonetu). Dostupné jako e-kniha:

1. Letní sonety
2. Podzimní sonety
3. Zimní sonety
4. Jarní sonety

• Příležitostná lyrika

1. Péle-méle (1892)
2. Výlet na Krym (1900) – syntéza osobních zážitků z cesty a obecně platných úvah o smyslu života
3. Vteřiny (1905)
4. Krůpěje (1915)

• Lyrika politická

1. Tristium Vindobona (latinsky „Žalozpěvy z Vídně“), kniha inspirovaná Ovidiovými Tristiemi, vzniklými v době jeho vyhnanství. Tato sbírka je jedním z vrcholů Macharova díla. Obrací se v ní k problematice vlastenectví a národního života, proklamované ideály postavil do křiklavého rozporu s patosem ruchovské a lumírovské národně politické poezie i s patosem dobového, uměle pěstovaného vlasteneckého nadšení. Nebojácně poukázal na neutěšené postavení národa v Rakousko-Uhersku, na znehybnění českého politického a národního života a vady české národní povahy. Dostupné jako e-kniha
2. Tristium Praga – kritika politiky čs. vlády v novém státě (podle Machara trpící podobnými neduhy jako za Rakousko-Uherska)

• Zde by měly kvést růže (1891–1894) – veršované povídky (= dramata), téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti, žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj.
  1. motto: „být ženou, to už znamená trpěti“
  2. některé náměty
     • Teta – teta přijíždí do Prahy ke své neteři a velmi se těší, ovdověla a vychovala děti, chtěla by jít do divadla na hru o lásce; ukazuje se, jaký byl její smutný životní příběh, že lásku vlastně nikdy nepoznala.
     • Otrokyně otroka – žena musí zůstat doma, zatímco muž si může jít odpočinout do hospody.^[18]
• veršovaný román Magdalena (1894)
  1. hlavní postava Lucie – ta se stará o otce, který se dá po smrti manželky na pití. Lucie si musí opatřovat peníze prostitucí. Potkává muže, který se do ní zamiluje. Odvede ji k tetě na maloměstě, ale když se zde prořekne o svém osudu, prostředí plné povrchnosti a přetvářky se pro ni stane nesnesitelným a musí se vrátit do nevěstince.
  2. obžaloba společnosti, která je schopna člověka neprávem zavrhnout.^[19]
• Životem zrazeni (1915) – veršované povídky v obdobném stylu jako Zde by měly kvést růže, ovšem s širším tematickým záběrem.^[20]

• Konfese literáta (1901) – osobní vzpomínky, mj. komentující pozadí vzniku autorových prvních sbírek Confiteor I–III – některé části dostupné jako četba na mujrozhlas
• Stará prosa (1903) – povídkové variace témat zpracovaných ve sbírkách Confiteor I–III ^[21]
• Hrst beletrie (1905)
• Řím (1907) – reflexe cesty do Itálie, okouzlení antikou; kulturně-filosofická úvaha o trojím Římě, antickém, papežském a moderním ^[22][23]
• Nemocnice (1914) – dostupné online
• Kriminál (1918) – reportážní kniha čerpající z Macharovy zkušenosti z krátkého pobytu ve vězení roku 1916 kvůli čtyřem básním ze sbírky Krůpěje^[24][25]
• Pod sluncem italským (1918) – dostupné online
• Vídeňské profily (1919)

• Knihy feuilletonů – první (1901) – věnováno T. G. Masarykovi
• Knihy feuilletonů – druhá (1902)
• Pět roků v kasárnách (1927)
• Oni a já (1927)^[26]
• Zapomínaní a zapomenutí (1929)
• Při sklence vína (1929)^[27]
• Třicet roků (1929)^[28]

Machar je rovněž spoluautorem manifestu Česká moderna (1895).

• In: KOKEŠOVÁ, Helena; KOTYK, Pavel; KRAITLOVÁ, Irena. Korespondence T. G. Masaryk – Josef Svatopluk Machar. Svazek I. (1893–1895). Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2017. ISBN 978-80-87782-68-2.

• FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 87–88
• STANĚK, Josef. J. S. Machar. (1864–1924). Svědomím českých dějin. Lidový časopis dějepisný. Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1924, roč. 5, čís. 1–2, s. 1–16.
• Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 257
• KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 488–500
• SÝKORA, Petr. Básník proti Hradu – neposlušný občan Josef Svatopluk Machar. Praha: Libri, 2009, ISBN 978-80-7277-396-1
• KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8. 
• OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. 
• PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 8, str.11–12, 21–25, 140–148

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká moderna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Svatopluk Machar na Wikimedia Commons
• Autor Josef Svatopluk Machar ve Wikizdrojích
• Osoba Josef Svatopluk Machar ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Svatopluk Machar
• Josef Svatopluk Machar v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Josef Svatopluk Machar v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Wikilivres:Josef Svatopluk Machar: díla na projektu Wikilivres
• Digitalizovaná díla Josefa Svatopluka Machara v Národní digitální knihovně.
• Díla Josefa Svatopluka Machara v elektronické podobě k volnému stažení z webu Městské knihovny v Praze
• Josef Svatopluk Machar v Databázi knih
• MyHeritage: Josef Svatopluk Machar
• Protokol o předběžných zkouškách farmaceutických na FF/PřF: Jiřina Macharová
• Matrika narozených: Ida Janowitz