Josef z Trauttmansdorffu
| Josef hrabě z Trauttmansdorff-Weinsbergu | |
|---|---|
 | |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 18. dubna 1861[1] – 22. srpna 1870 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předchůdce | Panská sněmovna zřízena v roce 1861 Únorovou ústavou |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1832 – 22. srpna 1870 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Rakouský vyslanec v Prusku | |
| Ve funkci: 1827 – 1849 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Předchůdce | Štěpán Zichy |
| Nástupce | Anton Prokesch von Osten |
| Rakouský vyslanec v Bavorsku | |
| Ve funkci: 1820 – 1827 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Johann Wessenberg-Ampringen |
| Nástupce | Kaspar Spiegel-Diesenberg |
| Rakouský vyslanec ve Württembersku | |
| Ve funkci: 1818 – 1820 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Rudolf Lützow |
| Nástupce | Jiří Antonín Thurn-Valsássina |
| Rakouský vyslanec v Bádensku | |
| Ve funkci: 1815 – 1818 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Antonín Apponyi |
| Nástupce | Antonín Pálffy |
| Císařský komorník | |
| Ve funkci: 1810 – 22. srpna 1870 | |
| Panovník | František I., Ferdinand I., František Josef I. |
| Narození | 19. února 1788 Brusel |
| Úmrtí | 22. srpna 1870 (ve věku 82 let) Obříství  Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1821) Josefa Károlyiová (1803–1863) |
| Rodiče | Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) a Marie Karolína z Colloreda-Walsee (1752–1832) |
| Děti | 1. Karolína (1823–1884) 2. Ferdinand (1825–1896) 3. Františka (1827–1856) 4. Josefína (1835–1894) |
| Příbuzní | bratr: Jan Nepomuk z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834) snacha: Marie Františka z Lichtenštejna (1834–1909) zeť: Zikmund Berchtold z Uherčic (1834–1900) vnuk: Leopold Berchtold (1863–1942) vnuk: Karel Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1864–1910) vnučka: Josefína z Trauttmansdorff-Weinsbergu, provd. Westphalenová z Fürstenbergu (1866–1936) |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | velkokříž Leopoldova řádu (1849)[2] rytíř řádu Železné koruny 1. třídy (1836)[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Josef Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu (německy Franz Josef Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 19. února 1788 Brusel – 22. srpna 1870 Obříství)[2][1] byl rakouský šlechtic a diplomat, patřil ke knížecí větvi rodu Trauttmansdorffů.
Od mládí působil v diplomatických službách, po napoleonských válkách byl vyslancem v několika německých zemích, svou kariéru završil jako dlouholetý vyslanec v Prusku (1827–1849). Před odchodem do výslužby zakoupil s manželkou několik panství v Čechách (Obříství, Lipnice nad Sázavou), kde se poté trvale usadil. V diplomacii se uplatnili i mnozí příbuzní, vnuk hrabě Leopold Berchtold byl rakousko-uherským ministrem zahraničí.
Životopis
Pocházel ze šlechtického rodu Trauttmansdorffů,[3] byl třetím synem knížete Ferdinanda z Trauttmansdorffu (1749–1827) a jeho manželky Marie Karolíny, rozené Colloredové (1752–1832). Narodil se v Bruselu, kde byl jeho otec tehdy místodržitelem. Josef díky otci od svých devatenácti let působil v diplomatických službách a již v závěru napoleonských válek získal svůj první post vyslance (v letech 1815–1818 byl rakouským vyslancem v Bádenském velkovévodství). V letech 1818–1820 byl vyslancem ve Württemberském království a poté v letech 1820–1827 vyslancem v Bavorsku. V rámci rakousko-pruských vztahů měl pak dlouholetou důležitou úlohu jako vyslanec v Prusku (1827–1849). Vyslanecký post v Berlíně opustil v revolučním roce 1849 a od té doby žil v soukromí. Byl c. k. tajným radou (1832),[2] komořím (1810)[2] a čestným rytířem Maltézského řádu, v roce 1861 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny.[2]
Majetek
Od roku 1847 byl majitelem velkostatku Obříství ve středních Čechách, místní zámek nechal upravit jako letní sídlo a také zde zemřel.[4] Jeho manželka již předtím v roce 1842 koupila panství Lipnice nad Sázavou, pro které vzápětí dosáhla rozšíření městských privilegií.[5] Jejich potomkům od roku 1863 patřil navíc velkostatek Koryčany na jižní Moravě.
Rodina
V Praze se 16. října 1821 oženil s hraběnkou Josefou Károlyiovou (7. listopadu 1803 Vídeň – 9. května 1863 Vídeň), c. k. palácovou dámou, z vlivné uherské šlechtické rodiny Károlyiů, dcerou c. k. komořího hraběte Josefa Károlyiho a Alžběty Valdštejnové.[2] Měli spolu čtyři děti. Syn Ferdinand (1825–1896) byl též diplomatem, později předsedou Panské sněmovny a nejvyšším císařským komořím. Dcera Josefína (1835–1894) byla manželkou hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic. Jejich syn Leopold Berchtold (1863–1942) byl též diplomatem a v letech 1912–1915 rakousko-uherským ministrem zahraničí. Synovcem Josefovy manželky byl uherský šlechtic a rakousko-uherský diplomat hrabě Alois Károlyi (1825–1889), dlouholetý velvyslanec ve Velké Británii a v Německu.
Jeho starší bratr Jan Nepomuk z Trauttmansdorffu (1780–1834) byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Horšovský Týn, Jičín), v letech 1812–1834 byl císařským nejvyšším štolbou.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Trauttmansdorff, Josef Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c d e f g POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 406.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 s. 672
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 337–338
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3.; Praha, 1998; s. 489–490 ISBN 80-85983-12-5
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Obříství (zámek). Schloss Obřzistwi von Osten im Kauržimer Kreise. Aufgenommen von Alex Paržizek 1796, gemahlt v. J. Venuto 1807