Josef Urválek

JUDr. Josef Urválek
Narození	28. dubna 1910 České Budějovice
Úmrtí	29. listopadu 1979 (ve věku 69 let) Praha
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Alma mater	Univerzita Karlova Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	soudce, prokurátor a právník
Funkce	soudce
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Urválek (28. dubna 1910 České Budějovice^[1] – 29. listopadu 1979 Praha^[2]) byl český komunistický prokurátor Státního soudu a později soudce. Je známý jako fanaticky hovořící^[2] prokurátor z vykonstruovaných procesů v dobách stalinismu v 50. letech 20. století, například s Miladou Horákovou. Neblaze proslul jako jeden z nejkrutějších a nejbezohlednějších představitelů československé komunistické justice, spojených s politickými procesy 50. let. Nesl přímou zodpovědnost za několik desítek justičních vražd.

Život

Narodil se 28. dubna 1910 v Českých Budějovicích^[3] jako syn Františka Urválka, strojvedoucího státních drah, a jeho manželky Marie, rozené Trochové.^[1] Roku 1929 maturoval na místním gymnáziu^[3] a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Promoval 2. července 1934 z rukou profesora Funka^[4] s dobrým prospěchem,^[5] přičemž vyznamenání dostal z práva a řízení trestního.^[6] Dne 4. června 1938 se oženil s Vlastou, rozenou Koudelkovou, která tehdy učila češtinu a francouzštinu na gymnáziu ve Strakonicích. V letech 1940 a 1946 se jim narodili synové Petr a Jan.^[7]

V letech 1930–1938 byl členem sociální demokracie a podle vlastních vzpomínek (z roku 1968) spolupracoval během studií s komunistickými studenty.^[8] V listopadu 1933 neúspěšně kandidoval do funkce starosty studentského spolku Všehrd. Národní politika o této volbě mj. napsala: „1061 mladých právníků se jich [voleb] zúčastnilo a z nich 719 odevzdalo hlasy kandidátu odstupujícího výboru a dosavadnímu místostarostovi Jindřichu Smolkovi. Komunistický kandidát Josef Urválek obdržel 334 hlasy, 8 hlasů bylo neplatných“,^[9] nicméně hned o několik dní později byli na Urválkovu žádost nuceni zveřejnit opravu: „Není pravda, že komunistický kandidát Josef Urválek, je pravda, že Josef Urválek není komunistou a nebyl komunisty kandidován“.^[10]

Po absolvování právnické fakulty působil v letech 1935–1939 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, odkud přešel na tamní krajské státní zastupitelství.^[8] Během druhé světové války, zejména v letech 1940 a 1941, byl žalobcem v běžných kriminálních případech, např. krádeží,^[11] ublížení na zdraví z nedbalosti, vandalismu, výtržnictví,^[12] domácího násilí či podvodu.^[13] V roce 1944 byl nasazen do smaltovny jako dělník a posléze jako úředník.^[8]

Po osvobození vstoupil do KSČ a v letech 1945–1948 pracoval opět na českobudějovickém státním zastupitelství jako veřejný žalobce Mimořádného lidového soudu a v letech 1946–1947 jako náměstek národního prokurátora.^[8] V té době se jako žalobce účastnil retribučních procesů se zrádci a kolaboranty, například s Radolou Gajdou (navrhoval doživotí, rozsudek zněl na 2 roky),^[14] s představiteli protektorátního Vládního vojska, generály Janem Obručníkem a Liborem Vítězem (pro Obručníka žádal trest smrti, odsouzen byl na doživotí, propuštěn po 20 letech; Vítězovi navrhoval „trest přiměřený jeho vině“, rozsudek zněl na čtyři roky),^[15][16] a s bývalým ministrem obrany Františkem Machníkem (u soudu osvobozen).^[17]

Vrchol jeho kariéry nastal po komunistickém převratu v únoru 1948. Od února do dubna 1948 pracoval jako referent v oddělení revize retribuce na Ministerstvu spravedlnosti. Poté byl pověřen vedením státního zastupitelství v Českých Budějovicích a ustaven zmocněncem pro reorganizaci soudnictví v tomto kraji. Od února 1949 stanul v čele krajské prokuratury v Českých Budějovicích. Od konce 40. let byl z Českých Budějovic pravidelně povoláván ke Státnímu soudu, kde působil jako prokurátor v procesech celostátního významu (Milada Horáková a spol., Rudolf Slánský a spol.).^[8] Jako prokurátor schválil obžalobu Ludvíka Frejky, Rudolfa Margoliuse, Eugena Löbla, u soudního líčení pak byl hlavním žalobcem mimo jiné např. Rudolfa Slánského, Ludvíka Frejky aj.^[8]

V roce 1953 se stal (oficiálně pro své zásluhy) předsedou československého Nejvyššího soudu,^[18] kde dále pokračovaly politické procesy, mj. s bývalým předsedou tohoto soudu Ivanem Dérerem.^[19] Jako předseda senátu zde vedl hlavní líčení např. ve věci Marie Švermové. Na základě usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 4. března 1963 byl uvolněn z funkce předsedy Nejvyššího soudu a pracovně umístěn ve Vědeckovýzkumném ústavu kriminalistiky na Generální prokuratuře.^[8] (Oficiálně odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů.^[20])

Na jaře 1968 se jeho aktivity v 50. letech dostaly pod přísnou veřejnou a stranickou kritiku. Samotný Urválek v té době vypracoval stanovisko ke své činnosti na žádost Pillerovy komise^[8] a poskytl také rozhovor Rudému právu.^[21] Odmítal přijmout osobní odpovědnost za nezákonnosti, vinu svaloval především na další aktéry, zejména Státní bezpečnost a prezidenta Klementa Gottwalda.^[8] Jeho postoje vyvolaly ostrou kritiku reformních komunistů, např. Zdeňka Mlynáře^[22] a bývalého politického vězně Ivana Holého.^[23]

Spolu s Helenou Válkovou je podepsán pod článkem „Některé poznatky z výzkumu ochranného dohledu v souvislosti s prokurátorským dozorem“, který vyšel ve čtvrtletníku Prokuratura na jaře 1979.^[24]

Téhož roku zemřel; údajně spáchal sebevraždu.^[25] Historik Oldřich Tůma k tomu uvedl: „Běžně se to uvádí, nikdy jsem nezaznamenal žádné pochybnosti. I když já tedy podrobnosti neznám a myslím, že ani známy nejsou.“^[26] Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.

Citát

Odkazy

Reference

Literatura

• VAŠÁKOVÁ, Alžběta. Život Josefa Urválka. Praha, 2018. 88 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta – Katedra občanské výchovy a filosofie. Vedoucí práce Jan Županič. Dostupné online.

Související články

• Justiční vražda
• Monstrproces
• Politický proces

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Urválek na Wikimedia Commons
• Josef Urválek žádal smrt pro bezmála 30 lidí. „Nechť rozsudek dopadne jako železná pěst bez nejmenšího slitování,“ řekl Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, citace z málo známých dokumentů.