Josef Václav Myslbek

Josef Václav Myslbek
Josef Václav Myslbek (kreslil Jan Vilímek)
Josef Václav Myslbek (kreslil Jan Vilímek)
Narození20. června 1848
Praha-Nové Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. června 1922 (ve věku 73 let)
Praha-Staré Město
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař
DětiKarel Myslbek
Josef Myslbek ml.
Hnutímonumentální realismus
Významná dílaSocha sv. Václava na Václavském náměstí (více)
OceněníŘád Františka Josefa řfj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Myslbek (20. června 1848 Praha-Nové Město[1]2. června 1922 Praha-Staré Město[2][3]) byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství.

Životopis

Narodil se na pražském Novém Městě v domě čp. 693, později nahrazeném novorenesanční novostavbou U Rytířů, v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka (28. března 1813 – 29. července 1887) a manželky Antonie, rozené Adamcové (28. května 1817 – 7. dubna 1900). V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a pracoval jako jeho pomocník na zakázce soch pro vídeňský Arsenal. Ve Vídni se seznámil s Václavem Levým. Po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru (1867–1870). Zároveň v letech 1868–1872 studoval malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Matyáše Trenkwalda. V letech 18721873 byl na studijním pobytu v Německu a pobýval v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela.

Po návratu si Myslbek v roce 1873 zřídil vlastní sochařskou dílnu v Praze. V letech 1885–1896 působil jako profesor sochařství (žáci: Vladimír J. Astl, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka) na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér.[4] Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů[5] (mj. Otakar Švec, Herbert Masaryk, Quido Kocian, Bohumil Kafka, Ladislav Kofránek, Jan Štursa, Otakar Španiel, Josef Jiříkovský, Jaroslav Brůha, Karel Dvořák, Karel Pokorný, Břetislav Benda, Jaroslav Volf).

Dne 18. října 1873 se oženil[6] s Karolinou, rozenou Brožovou (1852–1911), měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku.[7][8] Manželka Karolina Myslbeková zemřela sebevraždou ve věku 59 let.[9] Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen.

Většinu života prožil v Praze. V roce 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím.

Byl příslušníkem tzv. generace Národního divadla. Navázal celoživotní přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Umělce generace Národního divadla od 80. let 19. století výrazně podporovala řada významných podnikatelů, například Alexandr Brandejs a Josef Šebestián Daubek,[10] majitel velkostatku Liteň a Brněnec, který navázal na mecenášství svého otce Josefa Františka Doubka. Spolu s Myslbekem patřili do okruhu Daubkových hostů další přední umělci František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Antonín Wiehl, Max Švabinský. Daubek je podporoval zadáváním uměleckých zakázek i možností tvůrčího pobytu na svých statcích. Wiehl společně s Myslbekem a Pirnerem pro Daubka navrhli Hrobku rodiny Daubkovy[11][12][13] Myslbeka vázalo přátelství i s Josefem Hlávkou. Jeho podobiznu jako polopostavu vytvořil v letech 1900–1901 a vystavil ji spolu s věnováním k Hlávkovým sedmdesátinám na jarní výstavě Krasoumné jednoty.[4]

Myslbek navštěvoval i umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě, kde se scházeli Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Alois Jirásek a další.[14]

Zemřel v Praze v 73 letech a je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Dílo

Josef Václav Myslbek, busta Františka Palackého

Myslbekovo sochařské dílo bylo od počátku ovlivněno klasicismem, novorenesancí, antikou a secesí. Tematická orientace Myslbekovy tvorby vychází z idejí českého národního obrození. Z umělců měl na něj významný vliv malíř Josef Mánes – podobně jako on vytvářel typy českých bájných hrdinů i skutečné osobnosti české historie. Zvlášť intenzívní byla Myslbekova spolupráce s významným novorenesančním architektem Antonínem Wiehlem, se kterým realizoval kromě hrobky rodiny Daubkovy v Litni i další návrhy pomníků, náhrobků a pamětních desek[15]Pomník Jana Žižky v Čáslavi, pamětní desky Jindřicha Fügnera a Jana Evangelisty Purkyně v Praze a návrhy pomníků v Bělehradě a Miláně.[16] Myslbek s Wiehlem spolupracoval také na výzdobě navrhovaných nájemních domů. Oba umělci pro svou spolupráci používali v korespondenci mezi sebou s nadsázkou názvu Wiehl Mýsa comp Později po ukončení aktivní spolupráce se titulovali a podepisovali jako "tvůj bývalý Hofbildhauer" a "tvůj bývalý Hofarchitekt".[17]

Při stavbě Městské spořitelny v Rytířské ulici v letech 1891–1894, Myslbek vykonával dozor na prací svých žáků Fr. Hoška, St. Suchardy a G. Zoula jako ředitel c. a k. uměleckoprůmyslové školy.[18] Jeho sochařskou tvorbu lze rozdělit na idealizovanou (báje, z historie vycházející tvorba) a realistickou (tzv. monumentální realismus). V realismu uplatňuje zásady klasické harmonie („Kardinál Bedřich Schwarzenberg“, „Humanita“ či „Oddanost“). Vrcholem Myslbekovy monumentálně realistické tvorby je pak jezdecká socha sv. Václava, umístěná na pražském Václavském náměstí. Na tomto díle pracoval přes třicet let. Nezůstával jen u tvorby monumentálních děl, nezanedbatelnou součástí jeho díla je činnost portrétistická, návrhy náhrobků a reliéfy, včetně medailí. Je autorem sochařských portrétů mnoha významných osobností 19. století, např. Františka Palackého (na průčelí domu v Palackého ulici v Praze, kde Fr. Palacký žil a zemřel), Františka Ladislava Riegra nebo Vojtěcha Lanny mladšího (v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze).

Chronologický přehled nejvýznamnějších děl

Josef Václav Myslbek, Sarkofág Václava Švagrovského (1881–1883)
sousoší Záboj a Slavoj
Socha sv.Václava v noci

Nejvýznamnější žáci

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  3. Jos. V. Myslbek (nekrolog). Národní listy. 2. 6. 1922, s. 1. Dostupné online. 
  4. a b Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 9
  5. abART: žáci J. V. Myslbeka
  6. Matriční záznam o sňatku J.V.Myslbeka s Karolínou Brožovou farnost při kostele sv.Jiljí na Starém Městě pražském
  7. Archiv Národní galerie: J. V. Myslbek (Inventář). www.mc-galerie.cz [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-16. 
  8. Policejní přihlášky, Praha, rodina J. V. Myslbeka
  9. Tragická smrt choti sochaře J. V. Myslbeka. Lidové noviny. 31. 1. 1911, s. 5. Dostupné online. 
  10. LACINA, Vlastislav. Daubek, Josef Šebestián. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Biografický slovník českých zemí, 12. sešit. D–Die. Praha: Libri, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 133. Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine
  11. BOJAROVÁ, Martina. Hrobka rodu Daubků od Antonína Wiehla v Litni na Berounsku.. Památky středních Čech. Roč. 18, čís. 2, s. 22–27. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  12. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého. Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů a jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první: Arcidiecese Pražská, Díl II., Vikariáty: Berounský, Bystřický a Plzeňský. Sepsal Antonín Podlaha.. první. vyd. Praha: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1908 (1908 tisk). 230 s. (Knih "Dědictví Svatojanského" čís. 101.. Podíl údů "Dědictví Svatojanského" na rok 1908 čís. 3). Kapitola 6.Liteň, fara, s. 61–67. (česky) 
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 34255/2-345 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  14. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  15. VOLAVKA, Vojtěch. Josef Václav Myslbek / fotografoval Josef Ehm ; [úvod napsal Vojtěch Volavka ; úpravu navrhl a řídil Emanuel Purghart]. Praha: V. Neubert a synové, 1942. 125 s. (česky) 
  16. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  17. KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  18. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. S. 5. (česky) 
  19. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  20. Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné online. S. 1–17. (česky) 
  21. Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), 2008, s. 10

Literatura

  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • VOLAVKA, Vojtěch. Soupis sochařského díla Josefa Václava Myslbeka. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1929. Dostupné online. 
  • DVOŘÁKOVÁ, Zora. Josef Václav Myslbek, život a dílo. Praha: Melantrich, 1983. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Zaboj and Slavoj Vysehrad Prague CZ 817.jpg

Záboj and Slavoj, Vyšehrad in Prague, Czech Republic. Lokalizace sochy: 50°3'50.639"N, 14°25'5.827"E Sculpture designed by Josef Václav Myslbek in 1881 and finished in 1892 depicts two fictional old-Czech heroes from Manuscript of Dvůr Králové. It was originally placed at the Palacký Bridge, but was transferred to Vyšehrad park in 1947 as the bridge suffered heavy damage during US air raid in February 1945.

Photo taken by Miaow Miaow in October 2005, PD-self
Josef Vaclav Myslbek Vilimek.jpg
Portrait of Josef Václav Myslbek (under the picture, he is incorrectly referred to as "Jan Václav Myslbek"), Czech sculptor.
Ord.Franz.Joseph-CAV.png
Autor: LuigiXIV, Licence: CC BY-SA 3.0
Nastrino da Cavaliere dell'Ordine Imperiale di Francesco Giuseppe (Austria)
Prag Wenzelsplatz Wenzelsdenkmal Nationalmuseum bei Nacht.jpg
Autor: Andreas Praefcke, Licence: CC BY 3.0
Prague, Wenceslas Square: Wenceslas Monument and National Museum, at night
J.V.Myslbek,-František-Palacký,-Praha.jpg
Autor: NoJin, Licence: CC BY-SA 3.0
Josef Václav Myslbek, busta Františka Palackého
Josef-Václav-Myslbek,-Sarkofág-Václava-Švagrovského-(1881-1883).jpg
Autor: NoJin, Licence: CC BY-SA 4.0
Josef Václav Myslbek, Sarkofág Václava Švagrovského (1881-1883)