Josef Václav Sládek
Josef Václav Sládek | |
---|---|
kresba Jana Vilímka | |
Narození | 27. října 1845 Zbiroh, Rakouské císařství |
Úmrtí | 28. června 1912 (ve věku 66 let) Zbiroh, Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Slavín (hrobka) |
Pseudonym | František Vlna |
Povolání | novinář, básník, spisovatel, překladatel |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | literatura, poezie, žurnalistika, překlad, pedagogika a editace |
Příbuzní | Václav Sládek (sourozenec) Božena Fridová (švagrová) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh[1] – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.
Život
Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery (1829–1893). Jeho sourozenci: Františka Topinková (1847–1898),[2] Wilhelmína Müllerová (1851–1877),[3] Benygna Nová (1854–1923)[4] a Václav Sládek.[5]
Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. (Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky.) Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic, členové studentských literárních spolků. Pod jejich vlivem se Sládek začal pokoušet o první básně. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865.[6]
Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích, a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci, zastával důležité místo v nově vzniklém spolku Ruch.[6]
Roku 1868 se mu s přispěním přátel podařilo shromáždit finanční prostředky na cestu do USA. Sám si stanovil tři hlavní cíle: poznání americké kultury, politiky a přírody, dále sbírání přírodnin pro Muzeum království českého a za třetí spojení s krajany a jejich zapojení do české záležitosti ve vlasti.[6] V Americe strávil dva roky, procestoval ji od Michiganu přes Caledonii, New Orleans, Houston do San Antonia, kde strávil půl roku. Pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník a také pomocník faráře polského původu. Naučil se tam polsky a španělsky, sbíral přírodniny. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život a odrazil se i v jeho literární tvorbě. Psal básně s indiánskou tematikou i krátké prózy z různých míst. Své cesty popsal v pojednáních Z cesty do Texasu a Jaru vstříc. Překládal díla amerických autorů, například Longfellowův epos Píseň o Hiawathovi (The Song of Hiawatha).[6] Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.[7]
Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze, bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici angličtiny a čítanku se slovníčkem.
Mezi lety 1870–1875 byl redaktorem Národních listů.[6] Začal učit na Polytechnickém ústavu království Českého v Praze. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898.[6] Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.
V roce 1877 byl Sládek spolu se Zeyerem v létě několik týdnů ve Skandinávii. Rodinné štěstí, které přišlo s druhým manželstvím, se projevilo v rozvoji tvůrčí aktivity po roce 1880. Vyšly básnické sbírky Jiskry na moři (1880), Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (1884) a další. V roce 1887 vydal první sbírku poezie pro děti Zlatý máj, po níž následovaly Skřivánčí písně. Mnoho z básniček bylo zhudebněno. Kromě toho se soustavně věnoval překladatelské činnosti.
Od roku 1900 ho zdravotní problémy přiměly k ukončení pedagogické činnosti, když se již předtím vzdal práce v redakci časopisu Lumír. V roce 1909 vyšla Sládkovi poslední sbírka básní Dvě knihy veršů, ve které se loučí se životem v básni Až bude skončeno.
Ke konci života žil Sládek zcela v ústraní, ošetřován svojí obětavou manželkou, ale přesto stále v plné práci. Zemřel 28. června 1912 ve Zbirohu, uprostřed práce na překladu Shakespearova Krále Jindřicha IV.. Pochován byl na vyšehradském hřbitově ve Slavíně.[8]
Rodinný život
Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka, do které byl zamilován od roku 1867.[9] Poprvé se setkali, když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.[10] To mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, projevily se deprese, propukla nervová choroba doprovázená silnými bolestmi.[6][8]
Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857[11] – 18. 9. 1936)[12] pocházela po matce Antonii ze sklářského rodu Kavalírů. Její matka byla dcerou zakladatele skláren Františka Kavalíra a sestrou Josefa a Eduarda Kavalierů (sklárny Sázava, Nusle).[13] Mariina sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893), básnířka, byla provdána za Josefa Václava Friče.[13][8]
Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880–1946[14]). Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi.[15] Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a USA, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.
V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku svého přítele hraběte Kounice ve Vysoké u Příbramě. Kvůli zhoršenému zdraví často jezdil do lázní Svatá Kateřina nedaleko Počátek. V roce 1907 si nechal postavit vilku ve Zbirohu. [6]
Jeho památce se věnuje Museum Josefa Václava Sládka ve Zbirohu[16].
Dílo
Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.
Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.
Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.
Americká tematika
- Básně (1875)
- Na hrobech indiánských – vyjádřil své okouzlení americkou přírodou, a zároveň tragédii amerického kapitalismu, který pro zisk neváhá nemilosrdně likvidovat původní obyvatelstvo
- Pomník Indiánův
- Hrob v pralese
- U Michiganu
- Kalifornské povídky
- Americké obrázky – próza
Tvorba zaměřená na Čechy
- Jiskry na moři (1880) – intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe)
- Světlou stopou (1881)
- Na prahu ráje (1883)
- Ze života (1884)
- Sluncem a stínem (1887)
- Selské písně (1890) – sedlák jako symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě
- Velké, širé, rodné lány. Zhudebnil J.B.Foerster.
- České znělky – pohled na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu se Selskými písněmi
- Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury
- Směska (1891)
- České písně (1892) – v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny
- V zimním slunci (1897)
- Nové selské písně
- Za soumraku (1907)
- Léthé a jiné básně (1908)
Pro děti
Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům.
- Zvony a zvonky, obsahuje všeobecně známou báseň Lesní studánka [1]
- Zlatý máj
- Skřivánčí písně
- Orel a skřivánek
Divadelní činnost
- Práce
- Písně pohřební
Jazykové učebnice
- Anglická čítanka se slovníčkem
- Průpravná mluvnice anglického jazyka s příklady a výslovností
Výbory
- Obrazy (1945) – skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník
- Píseň života (1945) – skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875–1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthé (1908)
Překlady
Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge, Kiplinga a další.
Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí. Ze švédštiny přeložil později například Píseň o Frithiofovi (Frihjofs saga) od švédského básníka Esaiase Tégnera z vikingského údobí 8. století v Norsku.[6]
Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“[17].
Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.
Amatérská fotografie
Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.[18]
Sládek a jeho dílo v ohlasech
Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.
Lesní studánka[19], kterou popsal Josef Václav Sládek ve stejnojmenné básni, se nachází v rokli na Matčině hoře u cesty ze Zbirohu k Sýkorovu mlýnu. Každé jaro se koná její symbolické otevření.
Odkazy
Reference
- ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-02-27]. Dostupné online.
- ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Zbiroh 05 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ ŠVARC, Václav. Josef Václav Sládek a jeho rodné město Zbiroh [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i LEBROVÁ, Dobromila. Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký, 2012-07-02 [cit. 2024-06-27]. Dostupné online.
- ↑ MAXEROVÁ, Iva. Sládkův americký pobyt. , 2008 [cit. 2016-06-28]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Martin Reissner. Dostupné online.
- ↑ a b c JEŽKOVÁ, Veronika. Osobní knihovna Josefa Václava Sládka. Kladno, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Richard Khel.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 23.02.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 23.02.28. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Lidové noviny. 19. 9. 1936.
- ↑ a b KAVALÍROVÁ, Kateřina. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírovy. Pardubice, 2012 [cit. 2018-01-14]. 62 s. Bakalářská práce 2012. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. . s. 40. Dostupné online.
- ↑ Rudé právo, 14. 7. 1946, s. 4
- ↑ MASARYKOVÁ, Alice. Dětství a mládí. 2. vyd. Praha: Ústav TGM, 1993. 115 s. ISBN 80-901478-6-0. S. 20.
- ↑ https://www.zbiroh.cz/organizace/muzeum/o-muzeu/
- ↑ PressReader.com – Digital Newspaper & Magazine Subscriptions. www.pressreader.com [online]. [cit. 2023-03-01]. Dostupné online.
- ↑ SCHEUFLER, Pavel. Pavel Scheufler. www.scheufler.cz [online]. 2002 [cit. 2023-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Josef Václav Sládek: Křišťálová studánka
Literatura
- Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 236–239.
- Autorský kolektiv. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež – redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 374–380.
- ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960, str. 26, 159, 197, 238, 243, 314, 323–324
- JANKOVIČ, Milan. Josef Václav Sládek: studie s ukázkami z díla. Praha: Svobodné slovo, 1963. 201 s.
- KLÁŠTERSKÝ, Antonín. Josef Václav Sládek: Jeho život, literární dílo, ukázky, bibliografie. Praha: Jan Svátek, 1922
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. – Kapitola Jos. V. Sládek, s. 334–341
- POLÁK, Josef. Josef Václav Sládek: život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984. 134 s.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 141.
Související články
Externí odkazy
- Josef Václav Sládek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- "Ruch." Básně české omladiny
- Anglická čítanka s úplným anglicko-českým slovníčkem...
- Básně
- Coriolanus Coriolanus: školní vydání – William Shakespeare
- Domov
- Dvě knihy veršů
- Hamlet králevic dánský Hamlet: školní vydání – William Shakespeare
- Hebrejské melodie – George Gordon Byron
- Hymna Sokolů
- Jak se vám líbí – William Shakespeare
- Jiskry na moři
- Julius Caesar – William Shakespeare
- Kalifornické povídky – Francis Bret Harte
- Komedie. Koníček
- Konrad Wallenrod – Adam Mickiewicz
- Král Jindřich V. – William Shakespeare
- Král Jindřich VI. – William Shakespeare
- Král Lear – William Shakespeare
- Kupec benátský Kupec benátský: 3. v. – William Shakespeare
- Lumír časopis zábavný a poučný. Ročník 1–39
- Makbeth – William Shakespeare
- Na mezi [hudebnina]
- Na pastorském dvorci a jiné novely – Alexander L. Kielland
- Na prahu ráje
- Obrázky z Indie – Rudyard Kipling
- Obrazy
- Pepita Ximenez – Juan Valera
- Píseň o Frithiofovi – Esaias Tegnér
- Píseň o Hiavatě – Henry Wadsworth Longfellow
- Píseň života
- Průpravná mluvnice anglického jazyka
- Selské písně [hudebnina]
- Selské písně a české znělky. Selské písně a české znělky, rozšířené
- Selské písně. Nové selské písně
- Sen noci svatojanské – William Shakespeare
- Skládání o starém námořníku. Christabel. Kublaj Chán – Samuel Taylor Coleridge
- Skřivánčí písně I. Skřivánčí písně II
- Sluncem a stínem
- Směska. Nové starosvětské písničky
- Spisy básnické I. Spisy básnické II
- Světlou stopou
- Tragedie Stillwaterská – Thomas Bailey Aldrich
- Troilus a Kressida – William Shakespeare
- V zimním slunci
- Výbor z lyriky A. Heyduka, J. Nerudy, J. V. Sládka a Jar. Vrchlického – Josef Staněk
- Výbor z písní a ballad – Robert Burns
- Zimní pohádka – William Shakespeare
- Zkrocení zlé ženy Zkrocení zlé ženy: 2. v. – William Shakespeare
- Zlatý máj. Čtyřiadvacet písní pro děti
- Zvíkov v pěti zpěvích
- Zvony a zvonky. Písně a bajky pro dítky
- Autor Josef Václav Sládek ve Wikizdrojích
- Osoba Josef Václav Sládek ve Wikicitátech
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Václav Sládek na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Václav Sládek
- Digitalizovaná díla Josefa Václava Sládka v Národní digitální knihovně.
- Josef Václav Sládek in Dějiny české literatury 3. Praha: Academia, 1961. S. 324–340. Dostupné online. (scany)
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: Chmee2, Licence: CC BY-SA 3.0
Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami, okres Příbram, Česko. Dům, kde žil Josef Václav Sládek
Autor: Matěj Baťha, Licence: CC BY-SA 3.0
Praha, Nové Město - Resslova (pamětní deska Josefa Václava Sládka)
Portréty osobností od Jana Vilímka
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Josef Václav Sládek (podpis)