Josef Václav Sládek

Josef Václav Sládek
kresba Jana Vilímka
Narození	27. října 1845 Zbiroh, Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	28. června 1912 (ve věku 66 let) Zbiroh, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Slavín (hrobka)
Pseudonym	František Vlna
Povolání	novinář, básník, spisovatel, překladatel
Národnost	česká
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	literatura, poezie, žurnalistika, překlad, pedagogika a editace
Příbuzní	Václav Sládek (sourozenec) Božena Fridová (švagrová)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh^[1] – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.

Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery (1829–1893). Jeho sourozenci: Františka Topinková (1847–1898),^[2] Wilhelmína Müllerová (1851–1877),^[3] Benygna Nová (1854–1923)^[4] a Václav Sládek.^[5]

Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. (Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky.) Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic, členové studentských literárních spolků. Pod jejich vlivem se Sládek začal pokoušet o první básně. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865.^[6]

Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích, a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci, zastával důležité místo v nově vzniklém spolku Ruch.^[6]

Roku 1868 se mu s přispěním přátel podařilo shromáždit finanční prostředky na cestu do USA. Sám si stanovil tři hlavní cíle: poznání americké kultury, politiky a přírody, dále sbírání přírodnin pro Muzeum království českého a za třetí spojení s krajany a jejich zapojení do české záležitosti ve vlasti.^[6] V Americe strávil dva roky, procestoval ji od Michiganu přes Caledonii, New Orleans, Houston do San Antonia, kde strávil půl roku. Pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník a také pomocník faráře polského původu. Naučil se tam polsky a španělsky, sbíral přírodniny. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život a odrazil se i v jeho literární tvorbě. Psal básně s indiánskou tematikou i krátké prózy z různých míst. Své cesty popsal v pojednáních Z cesty do Texasu a Jaru vstříc. Překládal díla amerických autorů, například Longfellowův epos Píseň o Hiawathovi (The Song of Hiawatha).^[6] Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.^[7]

Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze, bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici angličtiny a čítanku se slovníčkem.

Mezi lety 1870–1875 byl redaktorem Národních listů.^[6] Začal učit na Polytechnickém ústavu království Českého v Praze. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898.^[6] Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.

V roce 1877 byl Sládek spolu se Zeyerem v létě několik týdnů ve Skandinávii. Rodinné štěstí, které přišlo s druhým manželstvím, se projevilo v rozvoji tvůrčí aktivity po roce 1880. Vyšly básnické sbírky Jiskry na moři (1880), Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (1884) a další. V roce 1887 vydal první sbírku poezie pro děti Zlatý máj, po níž následovaly Skřivánčí písně. Mnoho z básniček bylo zhudebněno. Kromě toho se soustavně věnoval překladatelské činnosti.

Od roku 1900 ho zdravotní problémy přiměly k ukončení pedagogické činnosti, když se již předtím vzdal práce v redakci časopisu Lumír. V roce 1909 vyšla Sládkovi poslední sbírka básní Dvě knihy veršů, ve které se loučí se životem v básni Až bude skončeno.

Ke konci života žil Sládek zcela v ústraní, ošetřován svojí obětavou manželkou, ale přesto stále v plné práci. Zemřel 28. června 1912 ve Zbirohu, uprostřed práce na překladu Shakespearova Krále Jindřicha IV.. Pochován byl na vyšehradském hřbitově ve Slavíně.^[8]

Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka, do které byl zamilován od roku 1867.^[9] Poprvé se setkali, když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.^[10] To mělo vliv na zhoršení jeho psychického stavu, projevily se deprese, propukla nervová choroba doprovázená silnými bolestmi.^[6][8]

Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857^[11] – 18. 9. 1936)^[12] pocházela po matce Antonii ze sklářského rodu Kavalírů. Její matka byla dcerou zakladatele skláren Františka Kavalíra a sestrou Josefa a Eduarda Kavalierů (sklárny Sázava, Nusle).^[13] Mariina sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893), básnířka, byla provdána za Josefa Václava Friče.^[13][8]

Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880–1946^[14]). Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi.^[15] Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a USA, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.

V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku svého přítele hraběte Kounice ve Vysoké u Příbramě. Kvůli zhoršenému zdraví často jezdil do lázní Svatá Kateřina nedaleko Počátek. V roce 1907 si nechal postavit vilku ve Zbirohu. ^[6]

Jeho památce se věnuje Museum Josefa Václava Sládka ve Zbirohu^[16].

Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.

Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.

Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.

• Básně (1875)
  • Na hrobech indiánských – vyjádřil své okouzlení americkou přírodou, a zároveň tragédii amerického kapitalismu, který pro zisk neváhá nemilosrdně likvidovat původní obyvatelstvo
  • Pomník Indiánův
  • Hrob v pralese
  • U Michiganu
• Kalifornské povídky
• Americké obrázky – próza

• Jiskry na moři (1880) – intimní lyrika, mírně autobiografická (smrt první ženy, nové manželství, stesk po vlasti – když byl v Americe)
• Světlou stopou (1881)
• Na prahu ráje (1883)
• Ze života (1884)
• Sluncem a stínem (1887)
• Selské písně (1890) – sedlák jako symbol vlastenectví, obraz vesnice, vztah k přírodě
  • Velké, širé, rodné lány. Zhudebnil J.B.Foerster.
• České znělky – pohled na českého sedláka, který symbolizuje mravní hodnoty českého národa, vyšlo spolu se Selskými písněmi
• Starosvětské písničky (1891) – intimně lyrická poezie, básník zde přiznává hluboký vztah k matce. Inspiraci k tomuto dílu čerpal z lidové poezie. Tato sbírka patří k nejlepším dílům, nejen Sládkovým, ale i celého tohoto období české literatury
• Směska (1891)
• České písně (1892) – v této sbírce projevil své vlastenectví, některé básně byly zhudebněny
• V zimním slunci (1897)
• Nové selské písně
• Za soumraku (1907)
• Léthé a jiné básně (1908)

Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům.

• Zvony a zvonky, obsahuje všeobecně známou báseň Lesní studánka [1]
• Zlatý máj
• Skřivánčí písně
• Orel a skřivánek

• Práce
• Písně pohřební

• Anglická čítanka se slovníčkem
• Průpravná mluvnice anglického jazyka s příklady a výslovností

• Obrazy (1945) – skládá se z oddílů Z nového světa, Miniatury, Romance a balady, Idyly, Z domova a ze života, Písně, Památník
• Píseň života (1945) – skládá se z oddílů Ve stínu smrti (1875), Jiskry na moři (1875–1879), Světlou stopou (1881), Ze života (1884), Sluncem a stínem (1887), Znělky Jaroslavu Vrchlickému, Jiné písně, V zimním slunci (1897), Za soumraku (1907), Léthé (1908)

Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge, Kiplinga a další.

Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny^[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí. Ze švédštiny přeložil později například Píseň o Frithiofovi (Frihjofs saga) od švédského básníka Esaiase Tégnera z vikingského údobí 8. století v Norsku.^[6]

Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“^[17].

Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.

Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.^[18]

Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.

Lesní studánka^[19], kterou popsal Josef Václav Sládek ve stejnojmenné básni, se nachází v rokli na Matčině hoře u cesty ze Zbirohu k Sýkorovu mlýnu. Každé jaro se koná její symbolické otevření.

• Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 236–239. 
• Autorský kolektiv. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež – redakce Otakar Chaloupka. Praha: Albatros, 1985. S. 374–380. 
• ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960, str. 26, 159, 197, 238, 243, 314, 323–324
• JANKOVIČ, Milan. Josef Václav Sládek: studie s ukázkami z díla. Praha: Svobodné slovo, 1963. 201 s.
• KLÁŠTERSKÝ, Antonín. Josef Václav Sládek: Jeho život, literární dílo, ukázky, bibliografie. Praha: Jan Svátek, 1922
• NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. – Kapitola Jos. V. Sládek, s. 334–341
• POLÁK, Josef. Josef Václav Sládek: život a tvorba. Praha: Univerzita Karlova, 1984. 134 s.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 141. 

• Emílie Nedvídková
• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1815–1918

• Josef Václav Sládek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• "Ruch." Básně české omladiny
• Anglická čítanka s úplným anglicko-českým slovníčkem...
• Básně
• Coriolanus Coriolanus: školní vydání – William Shakespeare
• Domov
• Dvě knihy veršů
• Hamlet králevic dánský Hamlet: školní vydání – William Shakespeare
• Hebrejské melodie – George Gordon Byron
• Hymna Sokolů
• Jak se vám líbí – William Shakespeare
• Jiskry na moři
• Julius Caesar – William Shakespeare
• Kalifornické povídky – Francis Bret Harte
• Komedie. Koníček
• Konrad Wallenrod – Adam Mickiewicz
• Král Jindřich V. – William Shakespeare
• Král Jindřich VI. – William Shakespeare
• Král Lear – William Shakespeare
• Kupec benátský Kupec benátský: 3. v. – William Shakespeare
• Lumír časopis zábavný a poučný. Ročník 1–39
• Makbeth – William Shakespeare
• Na mezi [hudebnina]
• Na pastorském dvorci a jiné novely – Alexander L. Kielland
• Na prahu ráje
• Obrázky z Indie – Rudyard Kipling
• Obrazy
• Pepita Ximenez – Juan Valera
• Píseň o Frithiofovi – Esaias Tegnér
• Píseň o Hiavatě – Henry Wadsworth Longfellow
• Píseň života
• Průpravná mluvnice anglického jazyka
• Selské písně [hudebnina]
• Selské písně a české znělky. Selské písně a české znělky, rozšířené
• Selské písně. Nové selské písně
• Sen noci svatojanské – William Shakespeare
• Skládání o starém námořníku. Christabel. Kublaj Chán – Samuel Taylor Coleridge
• Skřivánčí písně I. Skřivánčí písně II
• Sluncem a stínem
• Směska. Nové starosvětské písničky
• Spisy básnické I. Spisy básnické II
• Světlou stopou
• Tragedie Stillwaterská – Thomas Bailey Aldrich
• Troilus a Kressida – William Shakespeare
• V zimním slunci
• Výbor z lyriky A. Heyduka, J. Nerudy, J. V. Sládka a Jar. Vrchlického – Josef Staněk
• Výbor z písní a ballad – Robert Burns
• Zimní pohádka – William Shakespeare
• Zkrocení zlé ženy Zkrocení zlé ženy: 2. v. – William Shakespeare
• Zlatý máj. Čtyřiadvacet písní pro děti
• Zvíkov v pěti zpěvích
• Zvony a zvonky. Písně a bajky pro dítky
• Autor Josef Václav Sládek ve Wikizdrojích
• Osoba Josef Václav Sládek ve Wikicitátech
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Václav Sládek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Václav Sládek
• Digitalizovaná díla Josefa Václava Sládka v Národní digitální knihovně.
• Josef Václav Sládek in Dějiny české literatury 3. Praha: Academia, 1961. S. 324–340. Dostupné online. (scany)