Josef Větrovec

Josef Větrovec
Narození5. března 1922
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. února 2002 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníStřešovický hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Větrovec (5. března 1922 Plzeň – 11. února 2002 Praha) byl český herec a divadelní ředitel.

Život a dílo

Narodil se v rodině krejčovského dělníka Františka Větrovce (* 1890) a Anny, roz. Čuřínové (* 1894).[1]

Vyučil se kovomodelářem v plzeňské Škodovce. Během války organizoval odbojovou činnost, v roce 1943 byl gestapem zatčen a vězněn až do jejího konce nejprve v Plzni, pak v Terezíně a nakonec v koncentračním táboře v Buchenwaldu.[2] S divadlem ale začal jako ochotník již před válkou ve své rodné Plzni. Po válce zde profesionálně působil jako herec v Divadle J. K. Tyla od roku 1946 až do roku 1960,[3] kde vytvořil celou řadu pozoruhodných rolí. Od roku 1960 až do roku 1990 byl členem souboru pražského Divadla E. F. Buriana,[2] v letech 1973–1988 pak jeho ředitelem.[3]

Byl velmi dobrým dabérem, nezapomenutelné zůstalo jeho vynikající dabování známého francouzského herce Jeana Gabina. Spolupracoval s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí, za svou hereckou práci a politickou angažovanost získal celou řadu ocenění, např. tituly zasloužilý umělec (1973), národní umělec (1983) a Řád práce (1978).[4]

Celý život byl přesvědčeným komunistou, v červnu 1945 byl ustanoven okresním tajemníkem KSČ v Plzni.[5] V únoru 1946 v důsledku článku "Udavač v čele Ochrany Škodových závodů" napadla z popudu OV KSČ v Plzni závodní stráž Škodových závodů redakci sociálnědemokratického deníku Nový den, kde článek vyšel. Útočníci přitom vyhrožovali fyzickým napadením poslanci Františku Hatinovi. Josef Větrovec a Zdeněk Kejmar, okresní tajemníci KSČ, byli později soudem odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody za trestný čin veřejného násilí.[6]

Dle některých zdrojů se aktivně zúčastnil zničení pomníku Tomáše Garrigua Masaryka v Plzni po protikomunistických nepokojích v roce 1953 [7][8], herec to však popřel ve svém svědectví publikovaném v deníku Mladá fronta dne 3. dubna 1990.[9]

Citát

„Pan Větrovec byl profesionál každým coulem, přišel o půl hodiny dřív, roli nastudovanou, plně soustředěný, hlasově přesně trefil barvu hlasu postavy na plátně, tudíž práce s ním byla požitkem. Prostě Pan Herec.“
— Zdeněk Troška[10]
Hrob na hřbitově v Praze 6 – Střešovicích

Divadelní role, výběr

  • 1946 Karel Čapek: Bílá nemoc, druhý asistent, Městské divadlo v Plzni, režie Alexandr Solmar
  • 1947 Molière: Lakomec, Valere, Městské divadlo v Plzni, režie Stanislav Vyskočil
  • 1947 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Felix, Městské divadlo v Plzni, režie Stanislav Vyskočil
  • 1948 František Langer: Periferie, Tony, Městské divadlo v Plzni, režie Vladimír Huber
  • 1949 William Shakespeare: Macbeth, Ross, Městské divadlo v Plzni, režie Zdeněk Hofbauer
  • 1950 William Shakespeare: Večer tříkrálový, šašek, Městské divadlo v Plzni, režie Zdeněk Hofbauer
  • 1951 Anatolij Surov: Svítání nad Moskvou, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1952 Alois Jirásek: Lucerna, mlynář, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1953 Jurij Burjakovskij: Praha zůstane má, Julius Fučík, Městské divadlo v Plzni, režie Václav Lohniský
  • 1954 William Shakespeare:Komedie plná omylů, sluha, Městské divadlo v Plzni, režie Miloslav Stehlík
  • 1955 Lope de Vega: Fuente Ovejuna, Mengo, Městské divadlo v Plzni, režie Jaroslav Novotný
  • 1956 Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák, Matěj, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1957 K. A. Treněv: Ljubov Jarová, Ivan Kolosov, Městské divadlo v Plzni, režie Luboš Pistorius
  • 1958 William Shakespeare: Romeo a Julie, bratr Jan, Městské divadlo v Plzni, režie Václav Špidla
  • 1959 Marin Držič: Dundo Maroje, Bokčilo, Městské divadlo v Plzni, režie Jan Bartoš
  • 1960 Vladimír Vančura: Jezero Ukereve, Goan, Divadlo E. F. Buriana, režie Karel Novák
  • 1961 Leonid Leonov: Obyčejný člověk, Dmitrij Ladygin, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Henke
  • 1962 William Shakespeare: Richard III., lord Stanley, Divadlo E. F. Buriana, režie Jiří Jahn
  • 1963 Slawomir Mrožek: Policajti, Generál, Divadlo E. F. Buriana, režie Ján Roháč
  • 1964 Milan Uhde: Král - Vávra, titul. role, Divadlo E. F. Buriana, režie Karel Novák
  • 1966 František Langer: Dvaasedmdesátka, Melichar, Divadlo E. F. Buriana, režie Miloš Horanský
  • 1968 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Batista, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Palla
  • 1969 Max Frisch: Pan Biedermann a žháři, titul. role, Divadlo E. F. Buriana, režie Antonín Moskalyk
  • 1969 William Shakespeare: Julius Caesar, titul. role, Divadlo E. F. Buriana, režie Evžen Sokolovský
  • 1972 Henrik Ibsen: Peer Gynt, horský král, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Mixa
  • 1976 William Shakespeare: Falstaff a princ Jindra, Jan Falstaff, Divadlo E. F. Buriana, režie Lubomír Vajdička
  • 1980 William Shakespeare: Komedie masopustu, Masopust, šašek, Divadlo E. F. Buriana, režie Jan Kačer
  • 1984 Jean Anouilh: Scénář, Loubenstein, Divadlo E. F. Buriana, režie Josef Palla
  • 1985 Carlo Goldoni: Poprask na laguně, patron Fortunato, Divadlo E. F. Buriana, režie Rudolf Vedral
  • 1989 Alexandr Kopkov: Slon, Lukjan, Divadlo E. F. Buriana, Divadlo E. F. Buriana, režie Petr Kracík
  • 1990 Eduardo de Filippo: Manželství po italsku, Alfredo Amoroso, Divadlo E. F. Buriana, režie Jaromír Pleskot

Filmografie (výběr)

Film

Televize

  • 1966 Cesta řeky k moři (TV inscenace)
  • 1967 Deštník (TV inscenace povídky) - role: vedoucí kanceláře
  • 1968 Hříšní lidé města pražského (TV seriál)
  • 1970 Úsměvy světa (TV cyklus) - role: herec Alexander Leonyč Šaškin (2.díl: A.P.Čechov - 1.povídka: Umělecký výtvor)
  • 1970 Bližní na tapetě (TV cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) - role: Ing. Karel, rozvedený kamarád (5.příběh: Nevěra)
  • 1971 Hostinec U koťátek (TV seriál) – role: Bohouš
  • 1972 Sova (TV filmová komedie) – role: pan Vrabec
  • 1974 Klasické příznaky (TV komedie) - role: Mojmír
  • 1974 Byl jednou jeden dům (seriál) - role: četník Ulč
  • 1974 30 případů majora Zemana (TV seriál 1974-1979) - role: náčelník Pavlásek (14 dílů)
  • 1974 Královské řádění (TV inscenace hry) – role: Bušek z Velhartic
  • 1975 Chalupáři (TV seriál) - role: předseda družstva
  • 1976 Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (TV filmová pohádka) – Ignác Loula, dříve čert Dr. Ichthuriel
  • 1977 Na rohu kousek od metra (TV komedie) – role: Honza Klabáček
  • 1979 Anglický biftek s českou oblohou (TV komedie) - role: Hookins
  • 1979 Rovnice o jedné krásné neznámé... (TV hra) – role: ředitel školy
  • 1980 Arabela (TV seriál) – role: ředitel psychiatrické léčebny
  • 1988 Hodinář (TV film) – role: hodinář Eda Sakař
  • 1991 Dlouhá míle (TV seriál) - role: dědek Kučírek
  • Taneček přes dvě pekla
  • Dobrá Voda (seriál)
  • Princezny nejsou vždycky na vdávání
  • Svatební cesta do Jiljí
  • Cirkus Humberto (TV seriál) - role: restauratér Breburda
  • 1992 Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál)

Rozhlas

Odkazy

Reference

  1. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 20, ISBN 978-80-87003-54-1
  2. ↑ a b Český biografický slovník XX. století III, s. 452.
  3. ↑ a b Český film : herci a herečky III, s. 661.
  4. ↑ Český film : herci a herečky III, s. 664.
  5. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 75, 110, ISBN 978-80-87003-54-1
  6. ↑ FRIEDL, Jiří; JEDLIČKOVÁ, Blanka; ŠKERLOVÁ, Jana a kol. Parlamentní volby 1946 a Československo. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 2017. S. 408. 
  7. ↑ [1].
  8. ↑ MERTLÍK, Vladimír. Měnová reforma 1953: Jak komunisté zlikvidovali vyšší střední třídu, živnostníky i podnikatele. Reflex [online]. 2019-05-31 [cit. 2019-06-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 116–120, ISBN 978-80-87003-54-1
  10. ↑ Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, str. 222, ISBN 978-80-87003-54-1
  11. ↑ William Shakespeare: Richard III. [online]. Čerský rozhlas, 2016-04-02 [cit. 2016-04-02]. Dostupné online. 

Literatura

  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 334, ISBN 978-80-200-1502-0.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 63, 64, 77, 79.
  • Miroslav Graclík, Václav Nekvapil: Větrák (Josef Větrovec), vyd. MV knihy a Petr Prchal, 2019, ISBN 978-80-87003-54-1
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 661–664. 
  • HOŘEC, Petr. Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 189–199.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 452. 
  • VALTROVÁ, Marie. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 82, ISBN 80-7243-121-8.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Větrovec hrob.JPG
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrob českého herce Josefa Větrovce na hřbitově v Praze 6 - Střešovicích.