Josef Vančura

prof. JUDr. Josef Vančura
Josef Vančura
Josef Vančura
Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1926 – 1927
PředchůdceKarel Petr
NástupceLubor Niederle
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1910 – 1912
PředchůdceEmanuel Tilsch
NástupceJosef Gruber
Ve funkci:
1924 – 1925
PředchůdceAntonín Hobza
NástupceJiří Hoetzel
Narození21. února 1870
Lišov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. května 1930 (ve věku 60 let)
Mariánské Lázně
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Zaměstnáníprofesor římského práva
Profesehistorik práva, pedagog, vysokoškolský učitel a právník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vančura (21. února 1870 Lišov[1] – 26. května 1930 Mariánské Lázně[2]) byl český právník, profesor římského práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Je považován za zakladatele české papyrologie.

Život

Vystudoval české gymnázium v Českých Budějovicích, pak práva na české univerzitě v Praze, kde byl roku 1893 promován sub auspiciis imperatoris. Po krátké soudní praxi vstoupil do služeb českého zemského výboru, kde byl roku 1898 jmenován tajemníkem a téhož roku se habilitoval pro římské právo na české právnické fakultě. Administrativní praxi opustil v roce 1906, když byl jmenován mimořádným profesorem,[3] řádným profesorem se stal roku 1909. Po odchodu profesora Heyrovského se stal ordinářem římského práva, mimořádný význam pro českou romanistiku mělo jeho do té doby jinak opomíjené bádání v oblasti starověkých papyrů. Díky předchozímu působení v právní praxi věnoval při výuce pozornost i praktickým příkladům z denního života, čímž se jeho přednášky staly velmi populárními.[4] Tři funkční období, 1910–1911, 1911–1912 a 1924–1925, byl děkanem fakulty a v letech 1926–1927 i rektorem celé univerzity. Od roku 1925 byl také řádným členem České akademie věd a umění a v roce 1919 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk.[5] Spolupracoval na Ottově naučném slovníku, kam přispěl řadou hesel. Ještě před odchodem z fakulty habilitoval svého nástupce, Miroslava Boháčka.[4]

Dílo

  • Usucapio pro herede : studie z práva římského (Praha, 1897)
  • Praelegát dle práva římského (Praha, 1902)
  • Agrární právo římské republiky (Praha : Bursík a Kohout, 1908)
  • Pandekty (Praha : Všehrd, 1914, 1920 a 1922)
  • Exekuční listiny dle práva papyrů (Praha : Čes. akademie, 1915)
  • Úvod do studia soukromého práva římského (Praha, 1923)

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Třeboni [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu [online]. Státní oblastní archiv v Plzni, Generální ředitelství státních bavorských archivů v Mnichově [cit. 2015-02-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Vančura. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1907. Dostupné online. Svazek 26. S. 384.
  4. ↑ a b SKŘEJPEK, Michal. Josef Vančura. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 185–188.
  5. ↑ Vančura, Josef [online]. Nadace Langhans Praha [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Vančura.jpg
Josef Vančura politik