Josef Velenovský
Josef Velenovský | |
---|---|
![]() Josef Velenovský | |
Narození | 22. dubna 1858 Čekanice ![]() |
Úmrtí | 7. května 1949 (ve věku 91 let) Mnichovice ![]() |
Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | botanik, pteridolog, bryolog, filozof, pedagog, mykolog, paleontolog, přírodovědec, učitel, spisovatel a sběratel rostlin |
Zaměstnavatel | Univerzita Karlova |
Příbuzní | Josef Velenovský (synovec) |
Podpis | ![]() |
Citát | |
Vědecké otázky se hlasováním neřeší. | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Velenovský (22. dubna 1858, Čekanice[1] – 7. května 1949, Mnichovice) byl český botanik, mykolog a filozof, profesor Univerzity Karlovy.
Životopis
V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filozofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica (1891). Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin (1905). V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky (na UK působil do r. 1927, mj. s Bohumilem Němcem, 1873–1966, orientovaným na rostlinnou anatomii a fyziologii). Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu.
Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filozofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom (a při studiu paranormálních jevů) se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ (a své recenze I. a II. dílu Přírodní filozofie v Naší vědě zařadil do seznamu svých publikací „týkajících se okultismu“). Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem (F. Krejčí psal v této souvislosti o V. „kosmickém psychismu“). Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie (vzájemné podpory živočichů). Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“.
Publikace výběr
- 1887 Atlas rostlinstva pro školu a dům
- 1889 Květena českého cenomanu, 1889–90;
- 1891 Flora Bulgarica I–II, 1891;
- 1897 Mechy české
- 1903 Játrovky české I–III, 1901–03;
- 1907 Srovnávací morfologie rostlin, 1905, něm. 1905–07;
- 1920 Přírodní filosofie I (díl přírodnický)
- 1922 Přírodní filosofie II (díl kulturní)
- 1926 Systematická botanika I–VI, 1922–26;
- 1931 Flora cretacea I–IV, 1926–31;
- 1928 Obrázky
- 1932 Literární studie
- 1934 Monographia Discomycetum Bohemiae I–II
- 1935 Poslední moudrost čili Nauka o kosmickém duchovnu
- 1882. Die Flora der böhmischen Kreideformation
- 1886 Beiträge zur Kenntniss der bulgarischen Flora
- 1891 Flora Bulgarica. Descriptio … systematica plantarum vascularium in principatu Bulgariae sponte nascentium
- 1892 O biologii a morfologii rodu Monesis, etc. Con resumen en alemán
- 1892 O morfologii rostlin cevnatých tajnosnubných, etc. Boh. & Ger
- 1892 O Phyllokladiích rodu Danaë, etc.
- Velenovský, J. (1920). České Houby 1: 1-200.
- Velenovský, J. (1920). České Houby 2: 201-424.
- Velenovský, J. (1921). České Houby 3: 425-632.
- Velenovský, J. (1922). České Houby 4-5: 633-950.
- Velenovský, J. (1926). Nové druhy rodu Daedakea v Čechách. Mykologia 3 (7-8): 100-103.
- Velenovský, J. (1934). Monographia Discomycetum Bohemiae 1: 1-436. Czechoslovakia, Prague.
- Velenovský, J. (1939). Novitates Mycologicae. 1-211.
- Velenovský, J. (1947). Novitates mycologicae novissimae. Opera Botanica Čechica 4: 1-167, 2 pls.
Druhy pojmenované po Velenovském
- Astragalus velenovskyi Nábělek 1923
- Boletus velenovskýi Smotlacha 1912
- Bryomyces velenovskyi (Bubák) Döbbeler
- Centaurea velenovskyi Adamović 1894
- Cyanus velenovskyi Adamović, Wagenitz et Greuter 2003
- Cortinarius velenovskyanus Moënne-Locc. et Reumaux 1997
- Daphne velenovskyi Halda 1981
- Entoloma velenovskyi Noordel. 1979
- Galium velenovskyi Ančev 1975
- Hilpertia velenovskyi (Schiffn.) Zander 1989
- Mollisia velenovskyi Gminder 2006
- Naucoria velenovskyi Pilát 1930
- Russula velenovskyi Melzer et Zvára 1927
- Spooneromyces velenovskyi (Vacek ex Svrček) Van Vooren 2014
- Tortula velenovskyi Schiffn. 1893
- Trifolium velenovskyi Vandas ex Velen. 1891
- A.V. Frič pojmenoval svůj nález Notocactus velenovsky, dnes je považován za formu Notocactus floricomus.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Velenovský na Wikimedia Commons
Osoba Josef Velenovský ve Wikicitátech
Autor Josef Velenovský ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Velenovský
- Digitalizovaná díla Josefa Velenovského v České digitální knihovně
- Josef Velenovský (1858–1949) – článek Pavla Křivky ke 150. výročí narození a 60. výročí úmrtí (2009)
- Pro autorskou značku Velen. eviduje databáze IPNI tento seznam popsaných rostlin.
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Velenovský (1858 - 1949), Český botanik.
podpis profesora Karlovy univerzity Josefa Velenovského