Josef Viktor Rohonyi

MUDr. Josef Viktor Rohonyi
Děkan české lékařské fakulty Univerzity Karlo-Ferdinandovy
Ve funkci: 1909 – 1910
Předchůdce	Karel Chodounský
Nástupce	Vladimír Slavík
Narození	7. května 1845 Temes-Buttyin Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	15. března 1923 (ve věku 77 let) Praha Československo Československo
Choť	1. Antonie Rohonyi 2. Božena Šestákov
Alma mater	Vídeňská univerzita Univerzita v Mnichově
Profese	paleontolog, anatom a lékař
Commons	Josef Victor Rohon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Victor Rohonyi, také Rohon či Rohony, (7. května 1845^[1] Butin – 15. března 1923 Praha^[2]) byl slovensko-rakouský neurolog, anatom a paleontolog.

Evangelický rod Rohonyiů pocházel ze severní části Uher (pozdější Slovensko). Dědeček Josefa Victora Juraj (György) Rohonyi (1773–1831) se narodil v Horném Kalníku a vystudoval protestantské lyceum v Banské Štiavnici. S rodinou následoval pozdní migraci do Švábska a poté se usadil v tzv. Dolních Uhrách. Politickou orientací byl Juraj Rohonyi předchůdcem slovenského panslavismu, ovlivněného evangelickou církví, a horlivým odpůrcem maďarského nacionalismu. S manželkou Evou Plachlinskou měl jednoho syna: Ferdinanda (Nándora) Rohonyiho, evangelického učitele a kazatele v Glozsánu. Ferdinand Rohonyi se oženil 25. června 1844 s Rosou (Rózsou) Wodár v Kleinschemlaku v pozdějším Rumunsku. Z tohoto manželství pocházel zřejmě jediný syn Josef Victor Rohonyi.

Rohonyi maturoval 30. ledna 1865 v uherské Soproni. 14. října 1867 se zapsal na protestantskou teologickou fakultu Vídeňské univerzity, ale v lednu 1869 teologie zanechal a v letním semestru 1871 začal studovat na téže univerzitě medicínu. Neuroanatomie a zoologie se brzy staly novými ohnisky jeho zájmu. V rámci studií zde vědecky spolupracoval s Theodorem Meynertem, Carlem Clausem a Johannem Kundratem. kolem roku 1882 se také seznámil s Eduardem Albertem, přednostou první chirurgické kliniky na Vídeňské univerzitě.

Z formálních důvodů nemohl dokončit studium medicíny na Vídeňské univerzitě a tak na jaře 1883 odešel na univerzitu do Mnichova, kde 1. ledna 1883 získal doktorát, magna cum laude zde absolvoval v srpnu 1884. Následně však, jakožto oběť politických intrik, které zřejmě vycházely z iniciativy vlivného lékaře Karla Langera von Edenberg (1819–1887), nezískal po studiích žádné státní zaměstnání. V Mnichově pobýval až do roku 1888 a ponořil se do studia paleontologie, povětšinou v tomto oboru pak spolupracoval s Karlem Alfredem von Zittelem.

Na jaře 1888 Rohon odešel do ruského Petrohradu, kde působil jako soukromý akademik až do roku 1895, kdy jej napjatá finanční situace přinutila k návratu do Rakouska-Uherska. Do tohoto období jeho vědecké práce spadají paleontologické publikace a vykopávkové exkurze.

V roce 1895 byl jmenován docentem pro histologii (později i pro embryologii) na lékařské fakultě české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Toto jmenování následovalo po samostatném hlasování Karla Maydla, mj. bývalého asistenta Eduarda Alberta a od roku 1891 řádného profesora na české univerzitě v Praze, a Arnolda Spiny. Jeho jmenování mimořádným profesorem se uskutečnilo 5. srpna 1895, 14. února 1903 byl pak jmenován řádným profesorem histologie a embryologie ad personam. V letech 1909 až 1910 vykonával pozici děkana fakulty.

19. září 1915, ve věku sedmdesáti let, odešel do důchodu jako císařský rada.

Zemřel 15. března 1923 v Praze ve věku 77 let.

V 56 letech se oženil s manželkou Boženou Šestákovou, se kterou měl pět dětí.^[3]

Z jeho 31 vědeckých publikací je devět věnováno neuroanatomii a 22 paleontologii (hlavně paleoichtyologii). V neuroanatomické práci o histogeneze míchy pstruhů z roku 1885 Rohon poprvé popsal speciální nervové buňky v míše ryb a obojživelníků, které byly posléze pojmenovány Rohon-Beardovy buňky. Rovněž poprvé popsal kosterní pozůstatky obratlovců z ordoviku v paleontologickém díle Über untersilurische Fische (O spodnosilurských rybách) z roku 1890 .

• Das Centralorgan des Nervensystems der Selachier. In: Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien, mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 38, Vídeň, 1877.
• Ueber den Ursprung des Nervus vagus bei Selachiern mit Berücksichtigung der Lobi electrici von Torpedo. In: Arbeiten aus dem zoologischen Institute der Universität Wien und der zoologischen Station in Triest. 1 (3), Vídeň, 1878.
• Untersuchungen über den Bau eines Microcephalen-Hirnes. In: Arbeiten aus dem zoologischen Institute der Universität Wien und der zoologischen Station in Triest. 2 (1), Vídeň, 1879.
• Untersuchungen über Amphioxus lanceolatus. Ein Beitrag zur vergleichenden Anatomie der Wirbelthiere. In: Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien, math.-naturwiss. Klasse. 45, Vídeň, 1882.
• Zur Anatomie der Hirnwindungen bei den Primaten. Mnichov, 1884.
• Histiogenese des Rückenmarkes der Forelle. In: Sitzungsberichte der mathematisch-physikalischen Classe der königlich bayerischen Akademie der Wissenschaften zu München. Mnichov, 1885.
• Bau und Verrichtungen des Gehirns. Vortrag gehalten in der anthropologischen Gesellschaft zu München. Heidelberg, 1887.
• Über fossile Fische vom oberen Jenissei. In: Mémoires de l’Académie Impériale des Sciences de St.-Pétersbourg. 7. Ser., 36 (13), Petrohrad, 1889.
• Die Dendrodonten des devonischen Systems in Russland. Palaeontologische und vergleichend-anatomische Studie. In: Mémoires de l’Académie Impériale des Sciences de St.-Pétersbourg. 7. Ser., 36 (14), St. Petersburg 1889, S. 1–53.
• Über unter-silurische Fische. In: Bulletin de l’Académie Impériale des Sciences de St.-Pétersbourg. N.S., 1, Petrohrad, 1890, S. 269–277.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Victor Rohon na německé Wikipedii.

• Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. V Praze: J. Otto. s. 896. Dostupné online
• Národní album: Sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých. Praha: Jos. R. Vilímek, 1899. s. 72. Dostupné online
• NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy : na paměť 50letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: nákladem spisovatelovým, 1913, s. 384. Dostupné online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Victor Rohonyi na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Viktor Rohonyi
• Databáze Národní knihovny ČR, Rohon, Josef Viktor, 1845-1923
• Rohon-Beardovy buňky (německy)
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Rohon, Josef Viktor *1845
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Rohon Josef Viktor (1845), s rodinou (Rohon (Šestáková) Božena (1879), Rohon Kristina (1901), Rohon Pavel (1903), Rohon Vladimír (1904), Rohon Olga (1907))