Josef Vilém z Nostic

Josef Vilém z Nostic
Nejvyšší komorník Českého království
Ve funkci: 1760 – 10. leden 1787
Panovník	Marie Terezie, Josef II.
Předchůdce	Karel Gotthard ze Schaffgotsche
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci: 1757 – 1760
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Karel Gotthard ze Schaffgotsche
Nástupce	Prokop Jan Krakowský z Kolowrat
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci: 16. listopad 1749 – 1757
Panovník	Marie Terezie
Předchůdce	Václav František z Kokořova
Nástupce	Karel Fridrich z Hatzfeldu
Prezident komory v Korutanech
Ve funkci: 1749 – 1749
Panovník	Marie Terezie
Viceprezident stavovské reprezentace v Kraňsku
Ve funkci: 1747 – ?
Panovník	Marie Terezie
Císařský tajný rada
Císařský komorník
Narození	27. července 1706 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	10. ledna 1787 (ve věku 80 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Marie Luisa z Metsch
Rodiče	Jan Karel z Nostic Marie Maxmiliána ze Sinzendorfu
Děti	Jan Nepomuk z Nostic
Příbuzní	Josef z Nostic-Rienecku a Marie Anna z Nostic-Rienecku[1] (vnoučata)
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef Vilém hrabě z Nostic-Rokytnice též z Nostitz (německy Joseph Wilhelm Graf von Nostitz-Rokitnitz, 27. července 1706 Vídeň – 10. ledna 1787 Praha) byl český šlechtic z původně slezského rodu Nosticů. Vlastnil rozsáhlé statky v Orlických horách a zastával postupně řadu vysokých úřadů v rakouských zemích a později v Českém království.

Pocházel z rokytnické větve Nosticů označované jako Nostitz-Rokitnitz, byl synem hraběte Jana Karla z Nostic (1673–1740) a jeho první manželky Marie Maxmiliány ze Sinzendorfu (1675–1718).

Se svým mladším bratrem Karlem Antonínem (1708–1740) strávil osm let na kavalírské cestě po Evropě. Z Vídně vyrazili do Itálie a až do roku 1726 studovali v Římě. Mezitím podnikli několik výletů po historických italských městech, po roce 1726 cestovali po Německu a Itálii, několik měsíců pobývali v Paříži a Bruselu, nakonec se přes Německo vrátili do Vídně.^[2]

Počátek jeho kariéry ve státních úřadech souvisel s příbuzenskými vazbami na kancléře Bedřicha Viléma Haugwitze (1702–1765), který byl jeho švagrem.^[3] Na počátku 40. let 18. století spolu působili ve Slezsku, od roku 1747 byl Nostic viceprezidentem stavovské reprezentace v Kraňsku a v roce 1749 se stal prezidentem komory v Korutanech.

Od roku 1750 až do smrti pak působil v nejvyšších úřadech zemské správy Českého království. Nejprve byl prezidentem apelačního soudu (1750–1757), poté nejvyšším sudím (1757–1760) a nakonec nejvyšším komorníkem Českého království (1760–1787). Mimoto byl c. k. tajným radou a komořím.^[4]

Po otcově úmrtí zdědil majetek ve východních Čechách (Rokytnice v Orlických horách) a také ve Slezsku (Lobris, nyní Luboradz v Polsku). V Praze sídlil v paláci v Mikulandské ulici.

V roce 1739 se oženil s Marií Luisou von Metsch (1720–1762), dcerou říšského vicekancléře hraběte Jana Adolfa von Metsch. Měli spolu tři děti, dvě dcery zemřely v dětském věku, nástupcem se stal jediný syn Jan Nepomuk Josef (1740–1808), který původně sloužil ve francouzské armádě a díky vlastnictví statků ve Slezsku přešel později do služeb pruského krále.

• HOFMANN, Gustav: Rodinný archiv Nostitzů rokytnicko-plánských; Západočeský historický sborník, Státní oblastní archiv v Plzni, 1997; s. 29–75

• Rodokmen rokytnické větve Nosticů