Josef Vinklář

Josef Vinklář
Josef Vinklář 1986
Josef Vinklář 1986
Narození10. listopadu 1930
Podůlší
Úmrtí18. září 2007 (ve věku 76 let)
Praha
Místo pohřbeníLibuň
ChoťJana Dítětová (1. žena)
Ivanka Devátá (2. a 3. žena)
Dětisynové Jakub a Adam
RodičeJosef Vinklář
Julie Vinklářová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vinklář (10. listopadu 1930 Podůlší – 18. září 2007 Praha) byl český herec, člen činohry Národního divadla.

Životopis

Pocházel z rodiny zedníka Josefa Vinkláře. Rodina, do níž patřil ještě Josefův starší bratr Zdeněk, žila v malém pronajatém domku, ten však vyhořel. Vinklářovi se poté odstěhovali do Prahy na Smíchov. Matka Julie se zde stala domovnicí. Své dětství prožil malý Pepík s kamarády v zahradě Kinských. Do poklidného dospívání však zasáhla válka, během níž byl Vinklářův otec uvězněn jako předválečný člen KSČ. Matka projevila statečnost a i přesto zavedla Josefa do Dismanova dětského souboru, který hrál také divadlo.[1]

Narodil se 10. listopadu 1930, ale když mu v roce 1946 farář vystavoval duplikát rodného listu, tak spletl datum narození jeho a jeho bratra a uvedl nesprávné datum narození 14. listopadu.[2]

Po absolvování měšťanské školy nastoupil do jednoročního učebního kursu (1945) a současně začal hrát v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Již v roce 1945 vystoupil jako host v Divadle satiry a hrál zde i v sezoně 1945/1946. V letech 1946 až 1948 byl angažován Janem Werichem do Divadla Voskovce a Wericha, poté působil v pardubickém Východočeském divadle (1948 až 1950).[3]

Od srpna roku 1950 až do července roku 1983 ztvárnil řadu dramatických rolí v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (s výjimkou let 1951 až 1953, kdy absolvoval základní vojenskou službu). V roce 1951 přednesl Píseň o straně Stanislava Neumanna k narozeninám Klementa Gottwalda.[4] V letech 1981 a 1983 hostoval v pražském Národním divadle a 1. srpna 1983 se stal řádným členem jeho činohry. Poté ještě hostoval v různých divadlech, např. v Divadle na Vinohradech v roce 1996 ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy.[5]

Ztvárnil na stovky filmových i divadelních rolí. Mezi nejznámější televizní role patří inspektor Bouše v seriálech Hříšní lidé města pražského a Panoptikum Města pražského a doktor Cvach v televizním seriálu Nemocnice na kraji města.

Byl třikrát ženatý – poprvé s herečkou Janou Dítětovou. S ní měl syna Jakuba Vinkláře (*1955), malíře a výtvarníka. A poté se dvakrát oženil s herečkou Ivankou Devátou. Jim se narodil syn Adam Vinklář (*1970). V roce 2000 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v oblasti dabingu. Vydal vlastní biografii Pokus o kus pravdy.

Josef Vinklář zemřel 18. září 2007 ve vinohradské nemocnici na rakovinu plic ve věku 76 let. Pohřben byl v rodinném hrobě na hřbitově v Libuni.

Role, výběr.

Divadelní role

Filmografie

Film

Televize

  • 1974 Štafle (TV komedie) – role: Karel Rubeš
  • 1975 Raněný lučištník (TV film) – role: šofér Standa Fajt
  • 1976 Značka "Svobodný otec" (TV komedie) – role: Křikava, bývalý manžel Květy Suchomelové
  • 1988 Hodina angličtiny (TV inscenace hry) – role: instalatér

Televizní seriály

Rozhlasové role

Odkazy

Reference

  1. ↑ http:www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/22440-josef-vinklar.html
  2. ↑ Vinklář měl dvojí datum narození. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2007-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  3. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 559
  4. ↑ Viz dokument ČT „Kdo jinému jámu“, kde zvuková nahrávka Vinklářovy recitace doprovází závěrečné titulky, dostupné na https://www.ceskatelevize.cz/porady/12505569593-kdo-jinemu-jamu-rudolf-slansky/21856226694/
  5. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 120, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. ↑ Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. S Martou Vančurovou a Josefem Vinklářem. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-10-26 [cit. 2019-10-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244, 290
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 400, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 138, 146, 228, 327, 528.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 675–679.
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1074–1075. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 722. 
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 559
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 768. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 120, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 460. 
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 81, ISBN 80-7243-121-8

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

J.Vinklář 1986.jpg
Autor: J.Broukal, Licence: CC BY-SA 4.0
Josef Vinklář, herec (1986).