Josef Vošalík
Josef Vošalík | |
---|---|
Narození | 11. července 1880 Praha-Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. července 1969 (ve věku 89 let) Praha Československo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Vošalík (11. července 1880 Praha-Královské Vinohrady[1] – 30. července 1969 Praha) byl český herec.
Studium, divadlo
Studoval na gymnáziu v Praze, odkud odešel a v letech 1897–1910 hrál v kočovných divadelních společnostech.
V letech 1910–1918 působil jako herec a režisér ve smíchovské Aréně[2].
V letech 1918 až 1959 byl hercem Divadla na Vinohradech[3].
Další činnost
V letech 1917 až 1969 účinkoval v menších rolích ve více než 40 filmech[4]. Z němých filmů stojí za zmínku Pražští adamité (1917), kde hrál dvojroli pana Šťovíčka a plavčíka Vodopicha, byl to vůbec první film, kde vystupoval herec ve dvojroli. Hlavní roli obchodníka Kulajdu, hrál ve filmu Zloděj (1919), ve filmu Jedenácté přikázání (1925) hrál výraznou postavu velitele ostrostřelců Bartoloměje Pecku. Ze zvukových filmů 30. let, stojí za připomenutí Revizor (1933) s Vlastou Burianem v hl. roli, kde hrál statkáře Bobčinského, krejčího si zahrál v dalším filmu s Vlastou Burianem, Hrdinný kapitán Korkorán (1934). Laskavého žebráka Vojtíška si zahrál ve filmu Vzhůru nohama (1938), výraznou postavu fotbalového fanouška Škaldu si zahrál ve filmu Veselý souboj (1950), poslední film, který natočil, se jmenoval Směšný pán (1969), kde hrál stařečka Rudolfa, bohužel premiéry filmu se již nedočkal. Spolupracoval také s rozhlasem a později i s televizí.
Soukromý život
Byl dvakrát ženatý, první manželství uzavřené 14. října 1913 na Smíchově[5], skončilo po pár týdnech smrtí jeho manželky Marie Kummerové (1879–1913), druhé manželství, uzavřené v roce 1917 s Jaroslavou Hruškovou (1897–1958), vydrželo přes 40 let, než opět ovdověl. Z druhého manželství, měl dvě děti, dceru Marii (1916), a syna Otto (1920–1968). Konec života, Josefa Vošalíka, nebyl zrovna veselý: v roce 1968, mu ve věku 48 let zemřel syn, a jeho dcera v tom samém roce emigrovala do Ameriky.
Ocenění
- 1957 titul zasloužilý umělec
Citát
„ | Josef Vošahlík, Pepíček Vošahlík, byl číslo samo pro sebe. Bývalý slavný herec smíchovské Arény přešel na Vinohrady jako činoherec a výborně obstarával ty tak nezbytné figurky...Normálně byl Pepíček milý a velice dobrý charakter. A herec potřebný tak, že do penze šel stár již dost přes osmdesát let. Zemřel, když mu bylo osmdesát sedm. | “ |
— Vladimír Hlavatý[6] |
Divadelní role, výběr
- 1920 Jan Bartoš: Krkavci, Kalvach, Divadlo na Vinohradech, režie K. H. Hilar
- 1921 Alois Jirásek: Emigrant, kostelník, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Kvapil
- 1924 Maxim Gorkij: Revisor, Bobčinskij, Divadlo na Vinohradech, režie G. V. Serov j. h.
- 1924 F. A. Šubert: Žně, zedník, Divadlo na Vinohradech, režie František Hlavatý
- 1927 Viktor Dyk: Zmoudření Dona Quijota, druhý hlasatel, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor
- 1927 K. M. Čapek-Chod: Básníkova nevěsta, kostelník, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
- 1937 J. K. Tyl: Fidlovačka, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
- 1940 Thornton Wilder: Naše městečko, mlékař, Divadlo na Vinohradech, režie František Salzer
- 1942 Josef Štolba: Maloměstští diplomati, stařík, Divadlo na Vinohradech, režie Antonín Kandert
Filmografie, výběr
- 1917 Pražští Adamité, dvojrole – pan Šťovíček a Véna Vodopich, režie Antonín Fencl
- 1925 Jedenácté přikázání, ostrostřelec Bartoloměj Pecka, režie Václav Kubásek
- 1926 Román hloupého Honzy, sklářský dělník, režie František Hlavatý
- 1933 Revizor, statkář Bobčinskij, režie Martin Frič
- 1934 Hrdinný kapitán Korkorán, krejčí, režie Miroslav Cikán
- 1940 Babička, pan správce, režie František Čáp
- 1945 Řeka čaruje, role: ?, režie Václav Krška
- 1958 Tři přání, Hurdálek, režie Ján Kadár, Elmar Klos
- 1965 Bílá paní, převozník Rejsek, režie Zdeněk Podskalský
- 1969 Směšný pán, stařeček Rudolf, režie Karel Kachyňa
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích
- ↑ František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 210
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ Josef Vošalík v Česko-Slovenské filmové databázi
- ↑ Matriční záznam o sňatku Josefa Vošalíka s Marií Kummerovou farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
- ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107
Literatura
- Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1898–1930, Orbis, Praha, 1959, str. 221, 204, 210, foto 73, 77, 78, 80, 410, 411
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 83
- Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 210, 230, 231, 236, 241–2, 254, 256–7, 313–4, 348 (foto č.83)
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
- Redakce umělecké správy divadla: Čtvrtstoletí Městského divadla na Král. Vinohradech, jubilejní sborník, vyd. Městské divadlo na Král. Vinohradech, Praha, 1932, str. 118
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, ISBN 978-80-239-9604-3
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Vošalík na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Vošalík
- Josef Vošalík v Česko-Slovenské filmové databázi
- Josef Vošalík ve Filmové databázi
- Josef Vošalík ve Filmovém přehledu
- Archiv Národního divadla: Josef Vošalík v databázi Archivu Národního divadla
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Vošalík, český herec (foto před rokem 1941)