Josef Vošalík

Josef Vošalík
Narození11. července 1880
Praha-Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. července 1969 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vošalík (11. července 1880 Praha-Královské Vinohrady[1]30. července 1969 Praha) byl český herec.

Studium, divadlo

Studoval na gymnáziu v Praze, odkud odešel a v letech 18971910 hrál v kočovných divadelních společnostech.

V letech 19101918 působil jako herec a režisér ve smíchovské Aréně[2].

V letech 19181959 byl hercem Divadla na Vinohradech[3].

Další činnost

V letech 19171969 účinkoval v menších rolích ve více než 40 filmech[4]. Z němých filmů stojí za zmínku Pražští adamité (1917), kde hrál dvojroli pana Šťovíčka a plavčíka Vodopicha, byl to vůbec první film, kde vystupoval herec ve dvojroli. Hlavní roli obchodníka Kulajdu, hrál ve filmu Zloděj (1919), ve filmu Jedenácté přikázání (1925) hrál výraznou postavu velitele ostrostřelců Bartoloměje Pecku. Ze zvukových filmů 30. let, stojí za připomenutí Revizor (1933) s Vlastou Burianem v hl. roli, kde hrál statkáře Bobčinského, krejčího si zahrál v dalším filmu s Vlastou Burianem, Hrdinný kapitán Korkorán (1934). Laskavého žebráka Vojtíška si zahrál ve filmu Vzhůru nohama (1938), výraznou postavu fotbalového fanouška Škaldu si zahrál ve filmu Veselý souboj (1950), poslední film, který natočil, se jmenoval Směšný pán (1969), kde hrál stařečka Rudolfa, bohužel premiéry filmu se již nedočkal. Spolupracoval také s rozhlasem a později i s televizí.

Soukromý život

Byl dvakrát ženatý, první manželství uzavřené 14. října 1913 na Smíchově[5], skončilo po pár týdnech smrtí jeho manželky Marie Kummerové (1879–1913), druhé manželství, uzavřené v roce 1917 s Jaroslavou Hruškovou (1897–1958), vydrželo přes 40 let, než opět ovdověl. Z druhého manželství, měl dvě děti, dceru Marii (1916), a syna Otto (1920–1968). Konec života, Josefa Vošalíka, nebyl zrovna veselý: v roce 1968, mu ve věku 48 let zemřel syn, a jeho dcera v tom samém roce emigrovala do Ameriky.

Ocenění

Citát

Josef Vošahlík, Pepíček Vošahlík, byl číslo samo pro sebe. Bývalý slavný herec smíchovské Arény přešel na Vinohrady jako činoherec a výborně obstarával ty tak nezbytné figurky...Normálně byl Pepíček milý a velice dobrý charakter. A herec potřebný tak, že do penze šel stár již dost přes osmdesát let. Zemřel, když mu bylo osmdesát sedm.
— Vladimír Hlavatý[6]

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích
  2. František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 210
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 194, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Josef Vošalík v Česko-Slovenské filmové databázi
  5. Matriční záznam o sňatku Josefa Vošalíka s Marií Kummerovou farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově v Praze
  6. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 107

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Josef Vošalík.jpg
Josef Vošalík, český herec (foto před rokem 1941)