Josef von Weigl

Josef svobodný pán von Weigl
Velitel 1. armádního sboru v Krakově
Ve funkci: 1910 – 1912
Předchůdce	Moritz von Steinsberg
Nástupce	Eduard von Böhm-Ermolli
Velitel 18. pěší divize v Mostaru
Ve funkci: 1906 – 1908
Předchůdce	Karl Leveling
Nástupce	Blasius von Schemua
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1910), polní podmaršál (1905), generálmajor (1900)
Titul	svobodný pán
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny, Řád čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Josef svobodný pán von Weigl (německy Joseph Freiherr von Weigl) (22. listopadu 1853 Mantova – 20. prosince 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent Válečné školy byl důstojníkem generálního štábu a několik let také vysokým úředníkem na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 1. armádního sboru v Krakově (1910–1912). V armádě dosáhl v roce 1910 hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1912 odešel do penze.

Byl synem c. k. polního podmaršála Leopolda Weigla (1806–1887) povýšeného v roce 1870 do stavu svobodných pánů.^[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a do armády vstoupil v roce 1873 jako poručík k 11. pluku polního dělostřelectva v Linzi. V letech 1877–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni^[2] a jako nadporučík (1879) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Nadále sloužil u dělostřeleckého pluku v Linzi,^[3] později byl v hodnosti kapitána (1881) přeložen do Mostaru^[4], kde se v roce 1882 podílel na potlačení nepokojů v Dalmácii, a působil také jako úředník na ministerstvu války.^[5] V roce 1889 byl povýšen na majora a krátce sloužil jako štábní důstojník u 13. dělostřeleckého pluku v Záhřebu,^[6] kde byl pak v letech 1891–1892 šéfem štábu 36. pěší divize.^[7] V roce 1892 byl jako podplukovník přidělen přímo ke generálnímu štábu.^[8]

V roce 1895 byl povýšen na plukovníka^[9] a následujících osm let strávil ve funkci šéfa prezidiální kanceláře na ministerstvu války (1895–1903).^[10][11] Mezitím byl v roce 1900 povýšen do hodnosti generálmajora a po odchodu z ministerstva války byl velitelem 1. pěší brigády v Pljevlji (1903–1906).^[12] K datu 1. května 1905 dosáhl hodnosti polního podmaršála^[13] a následně byl převelen jako velitel 18. pěší divize do Mostaru (1906–1908).^[14] V roce 1908 byl z armády dočasně propuštěn. Do aktivní služby se vrátil o dva roky později a v letech 1910–1912 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově,^[15] respektive zemským velitelem pro západní Halič, severní Moravu a Slezsko. V roce 1910 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra^[16] a k datu 1. června 1912 odešel do penze.^[17]

Po otcově nobilitaci užíval od roku 1870 titul svobodného pána. Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[18] Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán,^[19] jako dlouholetý vysoký úředník na ministerstvu války získal ocenění i v zahraničí.^[20]

• Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1882)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1894)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1900)
• Řád železné koruny II. třídy (1903)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny I. třídy (1912)

• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• komandér Řádu čestné legie (Francie)
• komandér Řádu italské koruny (Itálie)
• Řád Medžidie II. třídy (Osmanská říše)
• komandér Řádu meče (Švédsko)
• komandér Danebrožského řádu (Dánsko)
• komandér Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád bílého orla (Srbsko)
• Řád vycházejícího slunce III. třídy (Japonsko)

• Profesní biografie Josefa Weigla na webu Rakouského státního archivu dostupné online