Josef von Werner

Josef baron von Werner
Rakouský vyslanec v Sasku
Ve funkci:
6. prosince 1859 – 24. prosince 1868
Předchůdcekníže Richard Metternich
Nástupcehrabě Ludvík Paar
Rakouský státní podsekretář zahraničí
Ve funkci:
1. ledna 1849 – 14. listopadu 1859
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupceAugust von Koller

Narození24. prosince 1791
Vídeň
Úmrtí1871 (ve věku 79–80 let)
Štýrský Hradec
RodičeJohann Ludwig von Werner
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef svobodný pán von Werner (německy Joseph Freiherr von Werner) (24. prosince 1791 Vídeň4. července 1871 Štýrský Hradec) byl rakouský diplomat. Jako vystudovaný právník vstoupil do diplomatických služeb Habsburků v době napoleonských válek, později zastával různé funkce v rakouské zahraniční politice v různých zemích. V letech 1849–1859 byl státním podsekretářem na rakouském ministerstvu zahraničí, kariéru zakončil ve funkci vyslance v Drážďanech (1859–1868).

Životopis

Pocházel ze staré měšťanské rodiny z Trevíru, byl nejstarším synem právníka a říšského dvorního rady Johanna Ludwiga Wernera (1759–1829), který se krátce před Josefovým narozením přestěhoval do Vídně na přání císaře Leopolda II. a působil jako učitel práv (později byl prezidentem apelačního soudu na Moravě a ve Slezsku). Joseph absolvoval piaristické gymnázium ve Vídni, poté studoval práva ve Vídni a Würzburgu, doktorát získal na univerzitě v Göttingenu. Ještě před promocí byl nižším úředníkem rakouského velvyslanectví v Paříži, poté byl členem diplomatické mise ve východní Evropě, v závěru napoleonských válek působil opět ve Francii. Krátce pobyl v Londýně, poté byl účastníkem Vídeňského kongresu, kancléře Metternicha pak doprovázel do Paříže a Milána. Od roku 1816 působil v Berlíně, kde od roku 1819 zastával post vyslaneckého rady až do roku 1832. Zúčastnil se kongresu ve Veroně a několikrát také doprovázel pruského krále Fridricha Viléma III. na jeho léčebných cestách do Teplic.

V roce 1832 byl povolán do Vídně a v úřadu státního kancléře převzal referát německých zemí. V roce 1834 byl jmenován skutečným dvorním radou a ve Státní kanceláři působil až do revolučního roku 1848. Tehdy byl odvolán, ale ještě téhož roku se stal státním podsekretářem zahraničí pod vedením nového rakouského ministra zahraničí Felixe Schwarzenberga.[pozn. 1][1] V roce 1850 byl jmenován c. k. tajným radou a funkci zástupce ministra zahraničí zastával až do roku 1859, kdy musel rezignovat po nástupu Johanna Rechberga. V letech 1859–1868 byl rakouským vyslancem v Saském království, v říjnu 1868 byl na vlastní žádost penzionován.

Během dlouholeté služby v rakouské diplomacii získal řadu ocenění. Již v roce 1819 byl dekorován rytířským křížem Leopoldova řádu. V roce 1842 byl jmenován rytířem Řádu sv. Štěpána a v roce 1854 získal Řád železné koruny I. třídy a při příležitosti jubilea padesáti let ve státních službách byl v roce 1861 dekorován velkokřížem Leopoldova řádu. Od mládí byl uživatelem šlechtického titulu svobodný pán (baron), který získal otec v roce 1805. V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Vzhledem k dlouholetému působení v mezinárodní diplomacii obdržel také řadu vyznamenání od zahraničních panovníků. Byl nositelem pruského Řádu červené orlice, ruského Řádu sv. Vladimíra, sardinského Řádu sv. Mořice a Lazara, papežského Nejvyššího řádu Kristova, dále byl komandérem hannoverského Řádu Guelfů, Řádu nizozemského lva, bádenského Řádu zähringenského lva nebo anhaltského Domácího řádu Albrechta Medvěda.[2]

V roce 1842 se oženil se svou neteří Henriettou Pauerovou von Friedau (1815–1896), manželství zůstalo bezdětné.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. Funkce státního podsekretáře zahraničí převzatá z modelu fungování zahraničního ministerstva v jiných evropských zemích existovala v Rakousku jen do roku 1868, poté byla nahrazena postem prvního sekčního šéfa.

Reference

  1. KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 44–45 ISBN 978-80-86781-18-1
  2. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1840, Vídeň, 1840; s. 213 dostupné online
  3. Rodokmen rodu Wernerů in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online

Literatura

  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy