Josef František z Colloredo-Mannsfeldu
Josef I. František Jeroným kníže z Colloredo-Mannsfeldu (Josef Franz Hieronymus Fürst von Colloredo-Mannsfeld; 26. února 1813 Vídeň – 22. dubna 1895 Vídeň) byl rakouský šlechtic, velkostatkář a politik z rodu Colloredo-Mannsfeldů. Kromě správy majetku se věnoval politice a krátce byl prezidentem rakouské panské sněmovny. Vlastnil rozsáhlý majetek ve středních a východních Čechách (Dobříš, Zbiroh, Opočno) a po rodině Schwarzenbergů byl druhým nejbohatším velkostatkářem v Českém království.
Životopis
Narodil se ve Vídni jako jediný syn diplomata a důstojníka hraběte Ferdinanda z Colloredo-Mannsfeldu (1777–1848) a jeho první manželky Marie Margarety von Ziegler (1779–1840). Vyrůstal na otcovském panství Staatz v Dolním Rakousku, studoval filozofii na vídeňské univerzitě a v roce 1831 vstoupil do armády. Dosáhl hodnosti kapitána a v roce 1846 odešel do výslužby. Poté pobýval ve Vídni a připravoval se na převzetí rodového majetku. Po strýci Františkovi zdědil v roce 1852 rozsáhlé velkostatky v Čechách a Rakousku. Ještě před převzetím majetku se aktivně zapojil do veřejného života a v revolučním roce 1848 byl velitelem Národní gardy v Praze. Později byl poslancem dolnorakouského zemského sněmu (1861–1867) a v Dolním Rakousku zároveň zemským maršálkem (1861–1867). V letech 1867–1870 byl poslancem českého zemského sněmu. Jako majitel fideikomisu získal v roce 1861 dědičné členství v rakouské panské sněmovně a v letech 1868–1869 byl jejím předsedou. Kromě toho zastával řadu dalších čestných funkcí, byl například prezidentem C. k. zoologicko-botanické společnosti (1862–1895) nebo Zemědělské společnosti ve Vídni (1869–1895). V roce 1856 získal titul c. k. komořího a v roce 1863 byl jmenován tajným radou. Za zásluhy obdržel Řád železné koruny (1859) a Leopoldův řád (1868), nakonec v roce 1873 získal Řád zlatého rouna.[2]
Majetkové poměry
V roce 1852 po bratranci 4. knížeti Františkovi převzal rodový majetek v Čechách a Rakousku (Sierndorf). Ve středních Čechách zdědil velkostatek Dobříš s připojenými statky Buková a Dlouhá Lhota. K velkostatku patřilo 24 286 hektarů půdy a roční výnos v polovině 19. století činil přibližně 24 000 zlatých. Rozloha velkostatku Opočno[3] byla přes 10 000 hektarů půdy a jeho výnos se pohyboval kolem 21 000 zlatých. Hlavním sídlem v Čechách byl zámek Dobříš[4], kde mimo jiné v roce 1879 pobýval korunní princ Rudolf. Ve Vídni rodina sídlila v nově postaveném novorenesančním paláci (1865–1868) v ulici Zedlitzgasse.
Po smrti svého otce Ferdinanda hraběte z Colloreda-Mannsfeldu zdědil v roce 1848 na rakouské straně bývalá zeměpanská léna Staatz-Siebenhirten. Jeho záměr zabezpečit sestru Idu zrušením lenního svazku a rozdělením majetku mu umožnily až rakousko-uherské zákony vydané císařem Františkem Josefem I. (zákon ze 17. prosince 1862, č. 103 § 3 a zákon z 12. května 1869, č. 104). Na doporučení c. k. okresního soudu, který celou dědickou záležitost podrobně prozkoumal, c. k. dolnorakouský zemský soud rozdělení majetku v roce 1871 potvrdil.[5] Sestra Ida a její choť Alfons z Collalta a San Salvatoru obdrželi panství Staatz-Siebenhirten, Josef si z rakouského majetku ponechal menší alodiální panství Sierndorf[6] s obcemi Grafendorf (nyní součást obce Stockerau), Spillern, Hinterzögersdorf (nyní Unterzögersdorf součást obce Stockerau), Zissersdorf, Hatzenbach, Kleinwilfersdorf a dvůr Wiesen (nyní součásti obce Leitzersdorf).[7]
Poté, co se Josefovi podařilo vyrovnat dluhy váznoucí především na Opočně, přistoupil k další velké transakci a v roce 1879 koupil za více než tři milióny zlatých panství Zbiroh s hrady Točník a Žebrák. Celková rozloha jeho velkostatků v Čechách tak dosáhla téměř 60 000 hektarů půdy a po krumlovské větvi Schwarzenbergů byl druhým největším majitelem pozemků.
Rodina
V roce 1841 se ve Vídni oženil s baronkou Marií Terezií Lebzelternovou (1818–1900), c. k. palácovou dámou. Měli spolu čtyři děti. Starší syn Hieronymus (1842–1881) jako otcův dědic užíval titul hraběte z Mansfeldu, zemřel ale předčasně, dědicem majetku se později stal vnuk Josef (1866–1957).
- 1. Hieronymus Ferdinand Rudolf, hrabě z Mannsfeldu (20. července 1842 – 29. července 1881), c. k. tajný rada, komoří, starosta v Dobříši, rakouský ministr zemědělství 1875–1879
- ⚭ (1865) Aglaja hraběnka Festeticsová z Tolny (2. února 1840 – 1. června 1897)
- 2. Karolína Vilemína (24. února 1844 – 27. září 1916)
- ⚭ (1872) hrabě Josef Gudenus (31. července 1841 – 17. srpna 1919), poslanec dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, zemský maršálek v Dolním Rakousku
- 3. Ida Magdalena (23. srpna 1845 – 5. dubna 1914)
- ⚭ (1877) hrabě Leopold Gudenus (13. září 1843 – 1. října 1913), poslanec dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, nejvyšší císařský komoří
- 4. František de Paula Ferdinand (1. srpna 1847 – 22. října 1925), c. k. tajný rada, komoří, poslanec říšské rady, dědičný člen rakouské panské sněmovny,
- ⚭ (1874) Marie Lexová z Aehrenthalu (26. května 1850 – 5. května 1881)
- ⚭ (1884) Alžběta Lexová z Aehrenthalu (2. března 1858 – 29. července 1890)
Odkazy
Reference
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 270
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy, Praha, 1989; s. 346–347
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60
- ↑ Franz Offenhuber: Der österreichische Grundbuchbeamte, seine Arbeiten mit Rücksicht auf das Landtafel- und Lehenwesen (etc.), 2. Aufl., Manz, 1880, s. 278-285.
- ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1867-01-05, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné online.
- ↑ Carl von Gochnat: Niederösterreichischer Dominien-Schematismus für das Jahr 1848. Ein Handbuch des ganzen Personalstandes von den sämmtlichen Dominien in Oesterreich unter der Ens, s. 152.
Literatura
- PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 121–126 dostupné online
- Josef Franz Hieronymus von Colloredo-Mannsfeld v: Meyers Konversations-Lexikon 4. Vydání. Svazek 4, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig/Wien 1885–1892, S. 216.
- KONOPÁSKOVÁ, Tereza: Rod Colloredo-Mansfeld a zámek Dobříš (bakalářská práce), Západočeská univerzita v Plzni, 2012; 69 s. dostupné online
- POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 102–109 ISBN 978-80-85955-39-2
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
.png)
Middle Coats of arms of Austrian Countries, designed in 1915, official draft Hugo Gerhard Ströhl. — Background transparency
Wappen des Erzherzogtums Österreich unter der Enns
Das Brustbild von Josef Fürst Colloredo-Mansfeld weist ihn als Träger des Ordens vom Goldenen Vlies, als auch des Leopold- und des St. Stephansordens aus.
