Josef František z Colloredo-Mannsfeldu

Josef I. František Jeroným kníže z Colloredo-Mannsfeldu
5. kníže z Colloredo-Mannsfeldu, nejvyšší dědičný stolník Českého království a 8. držitel colloredského fideikomisu Opočno
Ve funkci: 29. května 1852 – 22. dubna 1895
Předchůdce	František de Paula Gundakar II. z Colloredo-Mannsfeldu
Nástupce	Josef II. Jeroným z Colloredo-Mannsfeldu
2. předseda Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 31. ledna 1868 – 15. května 1869
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karel Vilém z Auerspergu
Nástupce	Karel Vilém z Auerspergu
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1867 – 1870
Panovník	František Josef I.
Maršálek Dolnorakouského zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1867
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Anton Pergen
Nástupce	Adolf Pratobevera
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 18. dubna 1861 – 22. dubna 1895
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Panská sněmovna zřízena v roce 1861 Únorovou ústavou
Nástupce	Josef II. Jeroným z Colloredo-Mannsfeldu
Člen Rozmnožené Říšské rady
Ve funkci: 1860 – 1860
Panovník	František Josef I.
Narození	26. února 1813 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. dubna 1895 (ve věku 82 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Kostel Panny Marie
Titul	kníže
Choť	(1841) Marie Terezie z Lebzelternu (1818–1900)
Rodiče	Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu a Marie Margarethe von Ziegler
Děti	Jeroným Ferdinand z Colloredo-Mannsfeldu František z Colloredo-Mansfeldu Karolina Colloredo-Mannsfeld Ida Colloredo-Mannsfeld
Příbuzní	Ida, Gräfin von Colloredo-Mannsfeld (sourozenec) Jeroným VIII. z Colloredo-Mansfeldu, Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu, Marie Tereza z Colloredo-Mannsfeldu[1] a Johana z Colloredo-Mannsfeldu (vnoučata)
Profese	politik
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna (1873)
Commons	Josef Colloredo-Mansfeld
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef I. František Jeroným kníže z Colloredo-Mannsfeldu (Josef Franz Hieronymus Fürst von Colloredo-Mannsfeld; 26. února 1813 Vídeň – 22. dubna 1895 Vídeň) byl rakouský šlechtic, velkostatkář a politik z rodu Colloredo-Mannsfeldů. Kromě správy majetku se věnoval politice a krátce byl prezidentem rakouské panské sněmovny. Vlastnil rozsáhlý majetek ve středních a východních Čechách (Dobříš, Zbiroh, Opočno) a po rodině Schwarzenbergů byl druhým nejbohatším velkostatkářem v Českém království.

Narodil se ve Vídni jako jediný syn diplomata a důstojníka hraběte Ferdinanda z Colloredo-Mannsfeldu (1777–1848) a jeho první manželky Marie Margarety von Ziegler (1779–1840). Vyrůstal na otcovském panství Staatz v Dolním Rakousku, studoval filozofii na vídeňské univerzitě a v roce 1831 vstoupil do armády. Dosáhl hodnosti kapitána a v roce 1846 odešel do výslužby. Poté pobýval ve Vídni a připravoval se na převzetí rodového majetku. Po strýci Františkovi zdědil v roce 1852 rozsáhlé velkostatky v Čechách a Rakousku. Ještě před převzetím majetku se aktivně zapojil do veřejného života a v revolučním roce 1848 byl velitelem Národní gardy v Praze. Později byl poslancem dolnorakouského zemského sněmu (1861–1867) a v Dolním Rakousku zároveň zemským maršálkem (1861–1867). V letech 1867–1870 byl poslancem českého zemského sněmu. Jako majitel fideikomisu získal v roce 1861 dědičné členství v rakouské panské sněmovně a v letech 1868–1869 byl jejím předsedou. Kromě toho zastával řadu dalších čestných funkcí, byl například prezidentem C. k. zoologicko-botanické společnosti (1862–1895) nebo Zemědělské společnosti ve Vídni (1869–1895). V roce 1856 získal titul c. k. komořího a v roce 1863 byl jmenován tajným radou. Za zásluhy obdržel Řád železné koruny (1859) a Leopoldův řád (1868), nakonec v roce 1873 získal Řád zlatého rouna.^[2] V roce 1863 se stal čestným občanem města Opočna.^[3]

V roce 1852 po bratranci 4. knížeti Františkovi převzal rodový majetek v Čechách a Rakousku (Sierndorf). Ve středních Čechách zdědil velkostatek Dobříš s připojenými statky Buková a Dlouhá Lhota. K velkostatku patřilo 24 286 hektarů půdy a roční výnos v polovině 19. století činil přibližně 24 000 zlatých. Rozloha velkostatku Opočno^[4] byla přes 10 000 hektarů půdy a jeho výnos se pohyboval kolem 21 000 zlatých. Hlavním sídlem v Čechách byl zámek Dobříš^[5], kde mimo jiné v roce 1879 pobýval korunní princ Rudolf. Ve Vídni rodina sídlila v nově postaveném novorenesančním paláci (1865–1868) v ulici Zedlitzgasse.

Po smrti svého otce Ferdinanda hraběte z Colloreda-Mannsfeldu zdědil v roce 1848 na rakouské straně bývalá zeměpanská léna Staatz-Siebenhirten. Jeho záměr zabezpečit sestru Idu zrušením lenního svazku a rozdělením majetku mu umožnily až rakousko-uherské zákony vydané císařem Františkem Josefem I. (zákon ze 17. prosince 1862, č. 103 § 3 a zákon z 12. května 1869, č. 104). Na doporučení c. k. okresního soudu, který celou dědickou záležitost podrobně prozkoumal, c. k. dolnorakouský zemský soud rozdělení majetku v roce 1871 potvrdil.^[6] Sestra Ida a její choť Alfons z Collalta a San Salvatoru obdrželi panství Staatz-Siebenhirten, Josef si z rakouského majetku ponechal menší alodiální panství Sierndorf^[7] s obcemi Grafendorf (nyní součást obce Stockerau), Spillern, Hinterzögersdorf (nyní Unterzögersdorf součást obce Stockerau), Zissersdorf, Hatzenbach, Kleinwilfersdorf a dvůr Wiesen (nyní součásti obce Leitzersdorf).^[8]

Poté, co se Josefovi podařilo vyrovnat dluhy váznoucí především na Opočně, přistoupil k další velké transakci a v roce 1879 koupil za více než tři milióny zlatých panství Zbiroh s hrady Točník a Žebrák. Celková rozloha jeho velkostatků v Čechách tak dosáhla téměř 60 000 hektarů půdy a po krumlovské větvi Schwarzenbergů byl druhým největším majitelem pozemků.

V roce 1841 se ve Vídni oženil s baronkou Marií Terezií Lebzelternovou (1818–1900), c. k. palácovou dámou. Měli spolu čtyři děti. Starší syn Hieronymus (1842–1881) jako otcův dědic užíval titul hraběte z Mansfeldu, zemřel ale předčasně, dědicem majetku se později stal vnuk Josef (1866–1957).

• 1. Hieronymus Ferdinand Rudolf, hrabě z Mannsfeldu (20. července 1842 – 29. července 1881), c. k. tajný rada, komoří, starosta v Dobříši, rakouský ministr zemědělství 1875–1879
  • ⚭ (1865) Aglaja hraběnka Festeticsová z Tolny (2. února 1840 – 1. června 1897)
• 2. Karolína Vilemína (24. února 1844 – 27. září 1916)
  • ⚭ (1872) hrabě Josef Gudenus (31. července 1841 – 17. srpna 1919), poslanec dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, zemský maršálek v Dolním Rakousku
• 3. Ida Magdalena (23. srpna 1845 – 5. dubna 1914)
  • ⚭ (1877) hrabě Leopold Gudenus (13. září 1843 – 1. října 1913), poslanec dolnorakouského zemského sněmu a říšské rady, nejvyšší císařský komoří
• 4. František de Paula Ferdinand (1. srpna 1847 – 22. října 1925), c. k. tajný rada, komoří, poslanec říšské rady, dědičný člen rakouské panské sněmovny,
  • ⚭ (1874) Marie Lexová z Aehrenthalu (26. května 1850 – 5. května 1881)
  • ⚭ (1884) Alžběta Lexová z Aehrenthalu (2. března 1858 – 29. července 1890)

• PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 121–126 dostupné online
• Josef Franz Hieronymus von Colloredo-Mannsfeld v: Meyers Konversations-Lexikon 4. Vydání. Svazek 4, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig/Wien 1885–1892, S. 216.
• KONOPÁSKOVÁ, Tereza: Rod Colloredo-Mansfeld a zámek Dobříš (bakalářská práce), Západočeská univerzita v Plzni, 2012; 69 s. dostupné online
• POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 102–109 ISBN 978-80-85955-39-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef I. z Colloredo-Mannsfeldu na Wikimedia Commons
• Josef Colloredo-Mannsfeld na webu rakouského parlamentu
• Rodokmen Colloredo-Mannsfeldů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)