Joseph Estrada

Joseph Estrada
Joseph Estrada (2016)
13. prezident Filipín
Ve funkci: 30. června 1998 – 20. ledna 2001
Viceprezident	Gloria Macapagal-Arroyová
Předchůdce	Fidel Ramos
Nástupce	Gloria Macapagal-Arroyová
Stranická příslušnost
Členství	Pwersa ng Masang Pilipino (od 1997) Nationalist People's Coalition (1991–1997) Partido Liberal ng Pilipinas (1988–1991) Nacionální strana (1969–1988)
Rodné jméno	José Ejército y Marcelo
Narození	19. dubna 1937 (86 let) Tondo
Choť	Loi Estrada
Rodiče	Emilio Ejército a Mary Ejercito
Děti	Jinggoy Estrada Joseph Victor Ejercito Jake Ejercito
Příbuzní	George Estregan (sourozenec) Julian Estrada (vnuk)
Sídlo	Santa Mesa
Alma mater	Mapúa University Philippine Women's University Ateneo de Manila University De La Salle University College of Liberal Arts
Profese	politik a herec
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Řád Sikatuna Řád Lakanduly
Podpis
Webová stránka	erap.ph
Commons	Joseph Estrada
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Ejercito Estrada, rodným jménem José Marcelo Ejército (* 19. dubna 1937, Manila) je filipínský politik a bývalý herec, který působil jako 13. prezident Filipín v letech 1998 až 2001.

Život

Estrada nedokončil žádnou ze škol, ale již od třinácti se živil jako model a od dvaceti jako divadelní a filmový herec. Tehdy si také zvolil umělecké jméno Joseph Estrada, i kvůli své matce, která s jeho hereckou kariérou a neochotou dokončit nějakou ze škol nesouhlasila. Získal rychle značnou popularitu, hlavní roli hrál ve více než stovce filipínských filmů. Sám začal filmy i produkovat, stál u vzniku 75 snímků.^[1] Svou popularitu využil beze zbytku v politice, nejprve lokální. Do ní vstoupil ve 32 letech, roku 1969, když byl zvolen starostou předměstí Manily San Juan. Držel tento post až do roku 1986.

V letech 1987 až 1992 byl senátor, v letech 1992 až 1998 viceprezident za prezidenta Fidela Ramose, ačkoli nekandidoval původně jako Ramosův viceprezident (na Filipínách lidé v přímé volbě volí prezidenta a viceprezidenta zvlášť, takže se může stát, že lid zvolí prezidentovi jemu ne zcela nakloněného viceprezidenta, jako jistou protiváhu).

Estrada byl sám zvolen prezidentem v roce 1998, s velkým náskokem před svými vyzyvateli. Zastával úřad v době asijské finanční krize, navíc čelil problémům v zemědělství, jež byly způsobeny špatnými povětrnostními podmínkami. Na začátku jeho vlády tak poklesl hrubý domácí produkt o 0,6 % v roce 1998 (z růstu 5,2 % v roce 1997). Ekonomika se však v roce 1999 zotavila a následoval růst 3,4 % v roce 1999 a 4 % v roce 2000. V roce 2000 vyhlásil Estrada „totální válku“ muslimské separatistické Frontě islámského osvobození Moro a nechal zajmout její velitele. To ještě zvýšilo jeho popularitu. Avšak obvinění z korupce vyvolala soudní stíhání v Senátu a v roce 2001 byla Estrada senátním tribunálem – za probíhajících protiestradovských nepokojů v ulicích – zbaven funkce, jako první asijský politik v historii.

V roce 2007 byl Estrada odsouzen za finanční podvod Nejvyšším soudem na doživotí a k doživotnímu zákazu vykonávat politické funkce.^[2] Později mu ale udělila milost prezidentka Gloria Macapagal-Arroyová, a tak v prezidentských volbách v roce 2010 Estrada znovu kandidoval. Senátor Noynoy Aquino ho však jednoznačně porazil. Ani poté ale Estrada z politiky neodešel a působil jako primátor města Manily ve dvou funkčních obdobích, od roku 2013 do roku 2019.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Estrada na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Joseph Estrada na Wikimedia Commons