Joseph Warton

Joseph Warton
Joseph Warton.jpg
Narozeníduben 1722
Dunsfold, Surrey
Úmrtí23. února 1800]
(ve věku 72 let)
Wickham, Hampshire
Povoláníbásník, literární kritik, kněz, profesor
Národnostanglická
Alma materOxfordská univerzita
Obdobípreromantismus
Významná dílaThe Enthusiast
RodičeThomas Warton, the elder (1688-1745),
Elizabetth, rozená Richardsonová (1691-1762)[1]
PříbuzníThomas Warton (1728-1790), bratr, básník a literární kritik,
Jane,sestra[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Warton (duben 1722, Dunsfold, Surrey – 23. února 1800, Wickham, Hampshire) byl anglický preromantický básník, literární kritik, kněz a profesor na Winchester College, starší bratr básníka Thomase Wartona.[2]

Život

Přesné datum narození Josepha Wartona není známo, pokřtěn byl v Dunsfoldu v Surrey 22. dubna 1722.[3] Vystudoval chlapeckou školu Winchester College a pak Oriel College na Oxfordské univerzitě, kde byl jeho otec, vikář a příležitostný básník, do roku 1728 profesorem poezie. Na studiích uzavřel přátelství s básníkem Williamsm Collinsem a později se stal i přítelem Samuela Johnsona. Byl vysvěcen na kněze a od roku 1755 působil na Winchester College nejprve jako profesor a v letech 1763–1793 jako ředitel. Svůj volný čas věnoval literatuře.[4]

V osmnácti letech napsal báseň Nadšenec (The Enthusiast) a anonymě ji vydal roku 1844. Společně S Collinsem uveřejnil roku 1846 Ódy na několik popisných a alegorických námětů (Odes on Several Descriptive and Allegoric Subjects), přičemž jeho část se na rozdíl od Collinsovy brzy dočkala druhého vydání. V pozdějších letech se zabýval literární historií a kritikou.[4]

Výběrová bibliografie

  • The Enthusiast: or The Lover of Nature (1744, Nadšenec aneb Milovník přírody), báseň, ve které autor upřednostňuje divokou přírodu a rozvoj osobnosti člověka na jejím základě a touží po útěku z civilizace do nevinného přírodního života. Básníka pak chápe jakožto génia nepodléhajícího žádnému zákonu kromě vlastní přírozenosti.[4]
  • Odes on Several Descriptive and Allegoric Subjects (1746, Ódy na několik popisných a alegorických námětů), básně vyznačujicí se sílou představivosti, patosem, vznešeností a podle autora i snahou přivést poezii zpět k její podstatě.[3] Některé z nich, jako například Óda na fantazii (Ode to Fancy), Óda na samotu (Ode to Solitude) nebo Óda na slavíka (Ode to the Nightingale) se vyznačují motivy a melancholií typickou pro tzv. hřbitovní školu.[5]
  • The Dying Indian (1755, Umírající Indián), báseň s motivem tzv. vznešeného divocha.[4]
  • Essay on the Genius and Writting of Pope (1. díl 1756, 2. díl 1782, Esej o nadání a spisech Popeových). Dílo znamenalo utčitý obrat v hodnocení nejuznávanějšího klasicistického básníka Alexandra Popea. Warton roděloval básníky do tří kategorií: na opravdové básníky, jejichž díla se vyznačují vznešeností a patosem (Shakespeare, Spenser, Milton), na citlivé básníky, autory etické nebo oslavné poezie (Dryden, Cowley) a na důvtipné intelektuální básníky (Donne, Swift, Wilmot z Rochesteru). Popea Warton zařadil do čela druhé kategorie, ale velikost opravdových básníků mu nepřiznal.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Joseph Wharton - Geni.com
  2. ↑ a b PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 757.
  3. ↑ a b Joseph Warton - 1911 Encyclopædia Britannica
  4. ↑ a b c d CRAIG, Harding a kol: Dějiny anglické literatury II. Praha: SNKLU 1963, S. 74-76.
  5. ↑ HUFF, James Orton. The Graveyars School of Poets. University of Illinois 1911. S. 79.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Joseph Warton.jpg
Portrait (1777), oil on canvas, of Joseph Warton (1722–1800) by Sir Joshua Reynolds (1723–1792)