Joseph Willomitzer

Joseph Willomitzer
Narození17. dubna 1849
Benešov nad Ploučnicí
Úmrtí3. října 1900 (ve věku 51 let)
Nové Město
Povoláníautor a novinář
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Joseph Willomitzer (17. dubna 1849 Benešov nad Ploučnicí[1]3. října 1900 Praha[2]) byl český německy píšící novinář a spisovatel působící v Praze.

Život

Střední školu navštěvoval v Chebu, kde jeho otec působil jako prokurátor. Po otcově brzké smrti však musel ze školy v sextě odejít.

Nastoupil k Josefu Gschihayovi, knihkupci a majiteli deníku Egerer Zeitung v Chebu a Františkových Lázních. Přítel jeho zesnulého otce a šéfredaktor národně liberálního deníku Bohemia, Franz Klutschak (1814–1886), objevil Josephův mimořádný novinářský a literární talent. Willomitzer přijal jeho pozvání do Prahy a začal pracovat v redakci deníku. V roce 1884 napsal fiktivní popis Franklinovy expedice, které se zúčastnil Klutschakův syn Heinrich.

Když Franz Klutschak 10. října 1877 odešel z pozice šéfredaktora, Willomitzer převzal post s Josefem Walterem. Po Walterově sebevraždě (1888) vedl noviny sám. Psal úvodníky a články do všech částí listu. Kromě toho redigoval nakladatelský kalendář nakladatelství Verlagshaus Haase[3] a napsal pro něj několik článků.[4]

Společenská činnost

V roce 1885 se oženil s dcerou sochaře Emanuela Maxe von Wachstein.

Účastnil se společenského a kulturního života německého obyvatelstva Prahy, např. v Německém školním spolku, v čítárně německých studentů v Praze a v satirickém spolku Orfeus. Byl vedoucím Schillerovy nadace (1882) a členem pražského spolku německých spisovatelů Concordia.

Pravděpodobně již v roce 1871 společně s Friedrichem Adlerem, Josefem Bayerem (1827–1910), Alfredem Klaarem, Ottomarem Keindlem (1842–1925), Hugo Salusem, Heinrichem Tewelesem a Emilem Factorem patřil k hlavním a nejpopulárnějších postavám pražské německé literární scény. V pražském Německém kasinu organizoval přednášky hostů z Rakouska (Ludwig Anzengruber, Ludwig August Frankl von Hochwart) či Německa (Ludwig Büchner, Felix Dahn, Wilhelm Heinrich Riehl).

V roce 1888 neúspěšně kandidoval za Německou pokrokovou stranu v doplňovacích volbách do českého sněmu.

Zemřel po krátké nemoci 3. října 1900 a za hojné účasti většinou německy hovořících obyvatel Prahy byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

V říjnu 1937 byl v jeho rodišti Benešově nad Ploučnicí odhalen bronzový pamětní kámen, který po roce 1945 beze stopy zmizel.[4]

Divadelní působení

Willomitzer byl činný v pražském divadelním životě prostřednictvím svých společenských vazeb. Ovlivnil svého přítele Heinricha Tewelese, dramaturga Německého divadla v Praze (1887–1900), dramatika Friedricha Adlera a Alfreda Klaara, který byl významným divadelním kritikem a teoretikem v Německém divadelním spolku.

Poměrně málo informací je o Willomitzerově činnosti v pražském klubu kabaret "Orfeus". Jeho menší texty najdeme i v pořadech berlínského kabaretu Überbrettl, který v květnu 1901 hostoval v Praze. O Willomitzerově značném, byť nepříliš viditelném vlivu svědčí fakt, že po jeho smrti byl v pražském německém divadle 2. února 1901 uspořádán smuteční večer na jeho počest.[4]

V Německém divadle v Praze zazněly tři Willomitzerovy hry. Pro konkrétní příležitosti byly napsány hry „Novoroční žert“ Ať žije Nový Rok! („Silvester-Scherz“ Prosit Neujahr!) (1893) a slavnostní hra k 25. výročí německého gymnastického klubu Gut Heil! (1892).

Jeho jednoaktová konverzační komedie Kritika zdravého rozumu (Die Kritik der reinen Vernunft) byla provedena v roce 1880. Jde v ní o dvoření dvou mužů jedné vdané paní, jejichž námluvy velkoryse ukončí manžel svedené, ale věrně milující manželky. Hra byla poté nastudována ještě v letech 1887, 1898 a ještě v roce 1901. Německý ochotnický divadelní spolek v Praze ji znovu nastudoval před Vánocemi 1921.[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Willomitzer na německé Wikipedii.

  1. SOA Litoměřice, Matrika narozených N, I-N • inv. č. 119 • sig. 3/35 • 1843 - 1874 • Benešov nad Ploučnicí, s. 25
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Jindřicha, sign. JCH Z19, s. 92
  3. Haase´scher Haus- und Wirtschafts-Kalender (1879–1896) und Neuer Prager Kalender für Stadt und Land
  4. a b c d Willomitzer, Joseph (Tschechische Theaterenzyklopädie). de.encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2022-11-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-18. 

Literatura

  • R. Reinhard, in: Eine Nacht im Mittelalter und andere Geschichten. 1911, S. 3 (s portrétem)
  • H. T. [H. Teweles]: Erinnerungen an Josef Willomitzer. Prag 1922 (se stejnopisy básní W. věnovaných autorovi);
  • Rudolf Wolkan: Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen und in den Sudetenländern. Augsburg 1925, S. 93.
  • J. A. Hegenbarth, in: Josef Willomitzer's lustiges Erbe, Böhm. Leipa 1938, S. 5.