Josta

(c) I, Zualio, CC BY 2.5

Josta (Ribes x nidigrolaria) je kříženec černého rybízu a srstky angreštu, patří do čeledi meruzalkovité (Grosssulariaceae).

Tento kříženec pochází z roku 1977 z bývalé Německé demokratické republiky^[1]. Vznikl tak, že květy černého rybízu byly opyleny pylem z květů angreštu. V dnešní době existuje již řada kultivarů.

Vzhledově se jedná, stejně tak jako u obou výchozích druhů, o nízký opadavý netrnitý keř, který v příznivých podmínkách může dorůstat až do výšky 2 metrů. Kvete brzy z jara.

Název

Název Ribes × nidigrolaria pochází z názvů výchozích druhů:

• Ribes nigrum (černý rybíz)
• Ribes divaricatum (meruzalka rozevřená)
• Ribes grossularia (srstka angrešt žláznatá)

Název 'Josta' vznikl spojením z německých názvů pro rybíz a srstku angrešt, Johannisbeere ("Jo") a Stachelbeere ("Sta").

Vyskytují se také pravděpodobně mylné domněnky, nebo memy, uvádějící, že název 'Josta' pochází ze jména šlechtitele Josefa Staňka, nebo dokonce ze jména Josif Stalin.

Pod názvem jostaberry je v USA šířen na pohled zcela stejný kříženec Ribes x culverwellii, kříženec černého rybízu (R. nigrum) a srstky (R. uva-crispa). Má velmi podobné vlastnosti i vzhled.^[2]

Plody

Plody mívají různou velikost, barvu i chuť, zde vždy záleží na původním kultivaru. Ve stádiu zralosti obvykle mívají velikost 1 až 3 centimetry a mívají fialovou barvu. Zvláštní chuť bobulí připomíná rybíz i angrešt, někdy i jiné druhy ovoce (např. kiwi nebo borůvky apod.). Stejně jako černý rybíz a angrešt mají plody vysoký obsah vitamínu C a hodí se ke kuchyňskému zpracování do koláčů, ovocných dortů, zavařenin, marmelád, kompotů apod.

Rozmnožování

Na zahradě se rozmnožuje téměř výhradně řízkováním, tedy vegetativním způsobem, pěstování ze semen není vhodné, neboť se jedná o mezidruhového křížence a nelze takto nijak spolehlivě zaručit dobrý výsledek rozmnožování.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu josta na Wikimedia Commons
• Ekozahrady Archivováno 24. 7. 2009 na Wayback Machine.
• Josta na Vareni.cz Archivováno 1. 11. 2008 na Wayback Machine.