Jozef Šoltész

Jozef Šoltész
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci: 1944 – 1944
Nástupce	Ivan Štefánik
Čs.ministr sociální péče
Ve funkci: 1945 – 1946
Nástupce	Zdeněk Nejedlý
Pověřenec sociální péče
Ve funkci: 1946 – 1947
Předchůdce	František Komzala
Nástupce	Ján Púll
Pověřenec průmyslu a obchodu
Ve funkci: 1947 – 1949
Předchůdce	Ján Púll
Nástupce	Samuel Takáč
Pověřenec výživy
Ve funkci: 1949 – 1951
Předchůdce	Michal Chudík
Nástupce	Ján Bušniak
Pověřenec obchodu
Ve funkci: 1951 – 1951
Poslanec Prozatímního NS, Ústavodárného NS a Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1945 – 1954
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci: 1945 – 1946
Stranická příslušnost
Členství	čs. soc. dem. KSS (KSČ)
Narození	1. května 1909 Vranov nad Topľou Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. března 1977 (ve věku 67 let) Bratislava Československo Československo
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Profese	politik, právník, úředník a ministr
Ocenění	Řád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jozef Šoltész (1. května 1909 Vranov nad Topľou – 19. března 1977 Bratislava^[1]) byl slovenský a československý odbojář, dlouholetý člen Sboru pověřenců, poválečný politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa.

Absolvoval vysokou školu v Bratislavě. Po dobu studií předsedal Sdružení sociálně demokratických akademiků a v meziválečném období se angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Za druhé světové války se podílel na odboji. Ještě před vypuknutím Slovenského národního povstání se stal za socialistický blok členem odbojové Slovenské národní rady. V září 1944 se účastnil sjednocovacího sjezdu v Banské Bystrici, kde se spojili slovenští sociální demokraté a komunisté. Přešel tehdy do KSS.^[2][3]

V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců ještě za Slovenského národního povstání působil jako pověřenec pro spravedlnost (respektive pro soudnictví), přičemž v 1. Sboru pověřenců tuto pozici zastával společně s Ivanem Pietorem.^[4]

V letech 1944–1946 byl členem Slovenské národní rady.^[2] Podle dobových stenografických záznamů složil ale slib poslance Slovenské národní rady až na její 14. schůzi 26. listopadu 1945. Zasedal zde do roku 1946.^[5]

V letech 1945–1950 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSS (poprvé do funkce zvolen na stranické konferenci v Žilině v srpnu 1945) a od dubna 1945 i členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V květnu 1945 zasedal i v předsednictvu ÚV KSČ a užším předsednictvu ÚV KSČ. V rámci slovenské komunistické scény patřil ke stoupencům centralistické orientace, tedy mezi zastánce silné ústřední vlády, bez výraznějších pravomocí slovenských orgánů. V lednu 1948 zasedl v zvláštní komisi zřízené ÚV KSČ pro dořešení státoprávních otázek souvisejících s připravovanou novou ústavou Československa.^[6][7]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS.^[8] Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ^[9] a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Prešov. Na poslaneckém postu setrval do konce volebního období roku 1954.^[10]

Po válce zastával i vládní a stranické posty. V letech 1945–1946 byl ministrem ochrany práce a sociální péče v první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera. Pak byl v letech 1946–1951 členem Sboru pověřenců na různých postech. V 7. Sboru pověřenců usedl v letech 1946–1947 na pozici pověřence sociální péče. Koncem října 1947 podal spolu s dalšími pověřenci za KSS demisi v rámci eskalace tlaku komunistů na změnu silových poměrů ve Sboru pověřenců. V 8. Sboru pověřenců, 9. Sboru pověřenců a 10. Sboru pověřenců zastával v období let 1947–1949 funkci pověřence průmyslu a obchodu, z níž pak v letech 1949–1951 přešel na pozici pověřence výživy, kterou předtím již jednou zastával (krátce po únoru 1948 v 8. Sboru pověřenců). V roce 1951 ještě poté po několik měsíců působil coby pověřenec obchodu.^[11][12]

V letech 1969–1972 uzavřel svoji politickou kariéru jako velvyslanec Československa v Maroku. Roku 1968 mu byl udělen Řád práce.^[2][6][13]

• Jozef Šoltész v parlamentu