Jozef Felix

Jozef Felix
Narození27. května 1913
Ružomberok
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. dubna 1977 (ve věku 63 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Povolánípřekladatel, romanista, literární kritik, literární historik, dramaturg a redaktor
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm III. třída, in memoriam (1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Felix (27. května 1913 Ružomberok – 14. dubna 1977 Bratislava) byl slovenský literární vědec, kritik, překladatel, dramaturg, pedagog.

Život

Po absolvování gymnázia v Ružomberoku studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Komenského v Bratislavě. Ve studiích ještě pokračoval na pařížské Sorbonně.[1] Publikovat začal počátkem třicátých let, sledoval zejména vývoj nové slovenské poezie a prózy, překládal z francouzštiny, španělštiny, italštiny a češtiny. Učil na gymnáziích v Kláštore pod Znievom a Bratislavě, v roce 1940 získal doktorát filozofie. Byl autorem několika středoškolských učebnic. V roce 1944 se zúčastnil Slovenského národního povstání. Po skončení druhé světové války se stal dramaturgem Slovenského národního divadla v Bratislavě (1945-1949). Následující dva roky pracoval v Literárněvědném ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1951-1960 působil ve Slovenském vydavatelství krásné literatury, kde se jako redaktor a editor zasloužil o vydávání klasiků slovenské literatury. Současně se věnoval také překladům románské literatury.[1] Od roku 1960 pracoval v Ústavu slovenské literatury a po vzniku Ústavu světové literatury a jazyků (1963) v jeho romanistickém oddělení. Jeho nejdůležitější stati a kritické práce vyšly v roce 1965 pod názvem Harlekýn skloněný nad vodou.[1] V roce 1967 se stal docentem dějin románských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.. Zde přednášel v letech 1967-1974.

V roce 1991 se stal nositelem Řádu Tomáše Garrigue Masaryka III. třídy in memoriam.

Dílo (výběr)

  • Cesty k velkým (1957)
  • Modernita současnosti (1970)
  • Dvě románské fresky (1973)
  • Kritické rozlety (1985)[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 50–53. 

Externí odkazy

Literatura

  • PERSTICKÁ, Dagmar. OSOBNOSTI. Nositelé Řádu Tomáše Garrigue Masaryka 1991 a 1992. Brno: Státní vědecká knihovna, 1993. 435 s. ISBN 80-7051-067-6. S. 50–53. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
TCH Rad T-G-Masaryka 3tr (1990) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).