Jozef Miloslav Hurban

PhDr. Jozef Miloslav Hurban, ThDr. h. c.
Narození19. března 1817
Beckov
Úmrtí21. února 1888 (ve věku 70 let)
Hlboké
PseudonymSlavomil F. Kořennatý
Povoláníspisovatel, politik, básník, novinář, prozaik, filozof a farář
Manžel(ka)Anna Jurkovičová-Hurbanová (od 1845)
DětiSvetozár Hurban-Vajanský
PříbuzníDušan Jurkovič (synovec)
Daniel Sloboda (švagr)[1]

Vladimír Hurban (vnuk)
VlivyĽudovít Štúr, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Schelling
Vliv naVladimír Mináč, Samuel Štefan Osuský, Rudolf Dupkala, Pavol Parenička, Tomáš Winkler
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jozef Miloslav Hurban (pseudonymy Slavomil F. Kořennatý, Ľudovít Pavlovič, M. z Bohuslavíc, M. Selovský; 19. března 1817, Beckov21. února 1888, Hlboké) byl první předseda Slovenské národní rady, slovenský spisovatel, novinář, politik, evangelický farář.

Je spoluzakladatelem Slovenské národní rady, Matice slovenské, Spolku Tatrín, spoluzakladatelem Slovenského národního divadla nitranského, zakladatel nedělních škol a spolků mírnosti, spoluzakladatel prvního úvěrového družstva v Evropě (Spolku gazdovského), časopisu Slovenské pohledy, člen spolku Vzájemnost a autor životopisu Ľudovíta Štúra.[2] Město Hurbanovo bylo pojmenováno po něm.

Životopis

Příbuzenstvo
tchánSamuel Jurkovič
synSvetozár Hurban-Vajanský
švagrDaniel Sloboda
synovecDušan Jurkovič

Narodil se v rodině evangelického faráře a v letech 18301840 studoval na evangelické lyceum v Bratislavě, kde se seznámil s Ľudovítem Štúrem, který v něm probudil vlastenecké cítění. V roce 1840 byl vysvěcen na kněze. Chtěl pokračovat v studiu v Německu, ale z finančních důvodů musel pracovat. Působil jako evangelický kaplan v Brezové pod Bradlom a od roku 1843 byl farářem v Hlbokém. Od roku 1866 byl po smrti Karla Kuzmányho nějakou dobu superintendentem slovenské evangelické patentální církve. Oženil se s Annou Jurkovičovou, se kterou měl 4 dcery a 5 synů, mezi nimiž byl i spisovatel Svetozár Hurban-Vajanský.

Charakteristika

Pomník slovenských národních buditelů v Trenčíně

Jozef Miloslav Hurban byl na čele slovenského literárního a veřejného života téměř po půl století (19. století). Byl nekompromisním bojovníkem za národní práva Slováků, nesmiřitelným nepřítelem šovinismu maďarské vládnoucí třídy i průkopníkem slovanské vzájemnosti. Hlavně v mladších letech života patřil mezi radikální slovenské odpůrce feudalismu i nadvlády příživnických šlechtických vrstev v Uhersku. Tehdy se dokonce stavěl za „odteologizování slovenského života“. V roce 1847 v novele Od Silvestra do Troch kráľov se takto vyslovil o tehdejším slovenské vzdělaneckém světe: „Náš život slovenský najväčšmi zato kuľhá, že ho doteraz skoro sami teológovia opatrovali, oni nám kníh a ideálov všeslovanských nastavili tak, že ak sú knihy, plány, ideále, šťastie národov, my Slováci by sme veľmi šťastný národ boli“.

Díky svému nekompromisnímu jednání byl prohlašován za vlastizrádce, komunistického agitátora, panslavistického vezíra, byl označován jako „divoký Hurban“ či „divoký Slovák“ a podobně.

Položil také základy slovenské literární historiografie. Kromě toho byl agilní národovec, spoluzakladatel Tatrína, spolutvůrce Slovenského divadla nitrianského a prvního úvěrového družstva v Evropě, založeného jeho švagrem Samuelem Jurkovičem.

Hurban přešel do slovenského národního povědomí i jako básník, vydavatel literárních almanachů, jako vydavatel a redaktor církevních časopisů, které měly národně obranný charakter. Jeho činnost byla velmi mnohostranná: národně obranná, lidově výchovná, literárněhistorická, kritická, osvětová, ale i novinářská.

Filosofie

Rozboru Hurbanových filozofických postojů se věnoval v knize Štúrovci a Hegel profesor Rudolf Dupkala.[3][4] Hegelova filozofie zaznamenala nejvýraznější ohlas v Hurbanových pracích: Úvod k Červenákově Zrcadlu Slovenska, Veda a Slovenské pohledy, Ludvík Štúr (Rozpomínky, Slovensko a jeho život literární, Přítomnost a Obrazy ze života Tatranského. O první (pozitivní) kontakty Hurbana s Hegelovou filosofií brzy po svém již v roce 1839 Hurbanovi zprostředkoval český hegelovec F. M. Klácel, neměl pozitivní vyústění. Nejvíce Hurbana k Heglovi přilákal v pozitivním smyslu až Ľudovít Štúr.

Vztah Hurbana k Hegelovi prošel – během jeho tvorby – vývojem, ve kterém lze vyčlenit dvě základní etapy:

  • etapu aplikační recepce Hegelovy filozofie;
  • etapu odmítání, resp. negace této filozofie.

V první etapě se Hurban snaží s Hegelem vyrovnat více méně než filozof, resp. filozoficky. Ve druhé etapě již Hegela reflektuje především jako teolog, resp. teologicky. Na pozadí filozofického vyrovnávání se Hurbana s Hegelem formoval se i jeho vztah k filozofii vůbec. Chápe ji jako univerzální „vědomost“ o projevech ducha v přírodě i v lidské společnosti, která je potřebná jak pro jednotlivého člověka, tak pro celé národy.

Dominantní kategorii Hegelovy filozofie, kterou je absolutní idea, resp. absolutní duch, Hurban prezentuje jako vnitřně dynamické a tvůrčí bytí.

Světové dějiny Hurban chápe – v návaznosti na Hegela – jako proces pokroku světového ducha v uskutečňování, resp. uvědomování si svobody. Je přesvědčen, že na historickém pokroku světového ducha může – za určitých podmínek – participovat každý národ a to prostřednictvím svého národního ducha („Völkergeister“), který se projevuje v náboženství, umění, literatuře, vědě a podobně.

Hurban – stejně jako Štúr – aplikoval Hegelovu (a částečně i Herderovu) filozofii dějin především na problematiku spjatou s minulostí, přítomností a budoucností Slovanů. Byl přesvědčen, že po éře Orientu, antiky a románsko-germánského křesťanství, nastane éra Slovanstva.

Po potlačení národního hnutí štúrovců v r. 2010 1849, nástupu Bachova absolutismu a především po smrti Ľ. Štúra, se Hurban stále výrazněji identifikuje s teologií a z dogmaticko-teistických pozic přehodnocuje i svůj původní vztah k Hegelovi. Na sklonku života se Hurban dostává pod vliv polské mesianistické filozofie a Schellingovy teozofie.[3]

Literární činnost

Busta Josefa Miloslav Hurbana, zakladatele první Slovenské národní rady (1848) v Národní radě slovenské republiky

Jeho první díla, hlavně básnická, byla psána biblickou češtinou, ale i tak se stala součástí formování štúrovské básnické školy. Zpočátku psal hlavně vlasteneckou a milostnou lyriku nebo historickou epiku. Největší zásluhy má zejména na prosazování nových estetických a ideových kritérií v básnické a literární tvorbě. Později se více věnoval próze, v níž kromě historických témat zpracovával i náměty ze současnosti, cestopisné zápisky atd.

Literární dílo

Poezie

  • 1837Žalospěv na smrt Jana Volka
  • 1842Osudové Nitry, báseň
  • 1861Piesne nateraz, básnická sbírka
  • 1930Básně a písně československé, básnická sbírka
  • Chlebář, báseň
  • Odhlasy Slovomila Kořennatého, báseň

Próza

  • 1841Cesta Slováka ku bratrům slavenským na Moravě a v Čechách, cestopisná reportáž z cesty po českých zemích
  • 1842Svadba krále velkomoravského
  • 1844Prítomnosť a obrazy zo života tatranského
  • 1844Prechádzky po považskom svete
  • 1845Svatoplukovci: aneb Pád říše Velkomoravské
  • 1861Gottšalk
  • 1846Olejkár, novela
  • 1846Rázmocký kúpeľ (Hurban je pravděpodobným autorem, vyšlo v Orlu tatranském)
  • 1847Korytnické poháriky
  • 1847Od Silvestra do Troch kráľov
  • 1853Slovenskí žiaci

Výběry

  • 1954Od Silvestra do Troch kráľov
  • 1956Obrazy zo života
  • 1983Dielo I. a II.

Literárně-historické práce

Spisy

  • Slovo o spolkoch miernosti a školách nedeľných
  • 1972Slovensko a jeho život literárny
  • 1973Životopisy a články
  • 1975Od Silvestra do Troch kráľov
  • 1975Svadba kráľa veľkomoravského
  • 1976Slovenskí žiaci

Církevně-historické práce

  • 1846Unia čili spojení lutheranů s kalviny v Uhrách
  • 1846Zněuctění památky Dra Martina Luthera
  • 1855Nauka náboženství křesťanského
  • 1860Církevní světlo ve tmách času přítomného
  • 1861Církev evanjelicko-lutheránska v jejich vnitřních živlech a bojích na světe, dílo, za které získal doktorát z teologie na lipské univerzitě
  • 1861Die Kirchenparteien und die Kirche
  • 1863Svědectví pravdy sedmi starších cirkve ev. a v. Něm. lupčanské
  • 1864Sedm hromů
  • 1868Dra Martina Luthera malý katechizmus
  • 1873O vývině řádného manželstva a jako se zásadně chovati má církev evanjelicko-luteránska v krajině, v které je platný rychtářský sobáš?
  • 1890Slovo páně zůstává na věky

Odkazy

Reference

  1. Jan Toul: Jubilejní kniha českobratrské evangelické rodiny. 1931.
  2. PERNÝ, Lukáš. 205. výročie narodenia Jozefa Miloslava Hurbana [online]. Martin: Matica slovenská, 2022-03-22 [cit. 2022-04-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b DUPKALA, Rudolf; PERNÝ, Lukáš. Jozef Miloslav Hurban [online]. 2023-02-21 [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. DUPKALA, Rudolf; PERNÝ, Lukáš. Štúrovci a Hegel: K problematike slovenského hegelianizmu a anti-hegelianizmu. [s.l.]: Prešovská univerzita v Prešove 163 s. Dostupné online. ISBN 978-80-555-2717-8. (slovensky) Google-Books-ID: pSRAEAAAQBAJ. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Deleatur.svg
Deleatur - korektorská značka označující požadavek na vymazání písmenka.

Domnívám se, že samotný symbol není chráněn, neboť je to mezinárodně známý korektorský symbol.

Obrázek jako takový jsem dělal já sám.
Trenčín, pamätník národných buditeľov 2.jpg
Autor: helix84, Licence: CC BY 2.5
Pamätník národných buditeľov. Na mramorovom podstavci štylizovaný bronzový list lipy, z ktorého pravej polovice vystupujú postavy Hurbana a Hodžu. V popredí bronzová socha Ľudovíta Štúra v nadživotnej veľkosti. (28.09.1991; Akad. soch. Milan Ormandík, Ing. arch. Ivan Michalec, DrSc., Ing. arch. Miloslav Mojžiš), Trenčín, Hviezdoslavova ulica
Bust of Jozef Miloslav Hurban in the National Council of the Slovak Republic.jpg
Autor: Lukáš Perný, Licence: CC BY-SA 4.0
Bust of Jozef Miloslav Hurban in the National Council of the Slovak Republic
Hurban cropped.jpg
Jozef Miloslav Hurban