Jozef Styk

Ing. Jozef Styk
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1945 – 1948
Pověřenec veřejných prací
Ve funkci:
1945 – 1945
Pověřenec techniky
Ve funkci:
1946 – 1947
Pověřenec zemědělství a poz. ref.
Ve funkci:
1947 – 1948
PředchůdceMartin Kvetko
NástupceGustáv Husák
Stranická příslušnost
Členstvíagrární strana
Demokratická str.

Narození19. března 1897
Dolný Kubín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. srpna 1965 (ve věku 68 let)
Sučany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVŠ technická Brno
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Styk, též Jozef Juraj Styk (19. března 1897 Dolný Kubín28. srpna 1965 Sučany[1][2]), byl slovenský a československý národohospodář, člen druhého odboje, poválečný politik za Demokratickou stranu, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění a člen Sboru pověřenců. Po roce 1948 odstraněn z veřejného života.

Biografie

Studoval na českých reálkách v Lipníku nad Bečvou a Kroměříži, kde maturoval roku 1915. V letech 19181923 absolvoval Vysokou školu technickou v Brně. Za první světové války bojoval na italské frontě, v letech 19181922 pak byl dobrovolníkem československé armády. V letech 19231929 zastával post hospodářského pracovníka Škodových závodů v Bratislavě (v letech 19291938 v Prešově). Byl také ředitelem elektrárny v Spišské Nové Vsi a předsedou Národohospodářské župy východoslovenské a Investiční komise slovenské. V meziválečném období se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu (agrární strana). Během studií v Brně byl aktivní v studentském spolku Kriváň.[2][3]

Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[4]

Odmítal vznik Slovenského státu. Patřil mezi spolupracovníky Jozefa Lettricha a Jána Ursínyho. Za druhé světové války se podílel na odboji. Byl členem povstalecké Slovenské národní rady během Slovenského národního povstání (členem SNR se stal ještě před vypuknutím povstání[5]). Jako delegát SNR se v březnu 1945 účastnil jednání v Moskvě, kde se západní a východní československý odboj dohodl na poválečném politickém a ústavním uspořádání Československa včetně vzniku Národní fronty. Podílel se pak na formulování Košického vládního programu.[2][3][6]

V roce 1944 se rovněž podílel na vzniku Demokratické strany spojením různých nesocialistických proudů slovenského odboje. Sjezd strany v září 1944 ho zvolil do funkce jednoho z místopředsedů. Na sjezdu v červenci 1945 funkci místopředsedy obhájil.[7]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946, v nichž byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. V něm setrval formálně do parlamentních voleb v roce 1948.[8][9]

V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[10] Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl pak do Slovenské národní rady zvolen znovu.[11] Zasedal ve Sboru pověřenců. V roce 1945 byl krátce pověřencem veřejných prací. V letech 19461947 jako pověřenec techniky, v letech 19471948 coby pověřenec pro zemědělství a pozemkovou reformu. 21. února 1948 podal demisi.[3][12]

Po únorovém převratu v roce 1948 byla Demokratická strana proměněna na Stranu slovenské obrody jako satelitní formaci závislou na KSČ. Jozef Styk promluvil v březnu 1948 při zasedání parlamentu jménem „dištancovaných poslancov Demokratickej strany“. V projevu odmítl, že by jeho politická skupina byla opozicí vůči novému režimu a přislíbil, že bude hlasovat pro program druhé vlády Klementa Gottwalda.[13] Po roce 1948 odešel z politického života a pracoval v podnikové sféře na různých postech.[3]

Ocenění

Rodina

  • otec Aurel Styk
  • matka Anna rozená Hodžová[2]

Odkazy

Reference

  1. Jozef Styk [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Styk, Jozef Juraj, 1897-1965 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-06-25]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  3. a b c d STYK Jozef Juraj [online]. oravskakniznica.sk [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156. 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255. 
  6. Anton Habovštiak Orava Library [online]. oravskakniznica.sk [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1193–1194. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-05. 
  10. http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
  11. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 
  12. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625. 
  13. 95. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“