Juan Alberto Schiaffino

Juan Alberto Schiaffino
V dresu Milána (1959)
Osobní informace
Celé jméno	Juan Alberto Schiaffino Villano
Datum narození	28. července 1925
Místo narození	Montevideo, Uruguay
Datum úmrtí	13. listopadu 2002 (ve věku 77 let)
Místo úmrtí	Montevideo, Uruguay
Výška	185 cm
Hmotnost	69 kg
Přezdívka	Pepe, Il Dio del calcio
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový záložník (1945–1962) Fotbalový trenér (1974–1976)
Mládežnické kluby
1942–1943 1943–1945 Nacional Peñarol
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1945–1954 1954–1960 1960–1962 Peñarol Milán Řím 2270(88) 1490(47) 03900(3)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1946–1954 1954–1958 Uruguay Itálie 2100(8) 0400(0)
Trenérská kariéra
Roky Klub 1974–1975 1975–1976 Uruguay Peñarol
Úspěchy
Mistrovství světa 1950 Uruguay Copa América 1975 Uruguay-trenér Uruguayská fotbalová liga 1945 Peñarol 1949 Peñarol 1951 Peñarol 1953 Peñarol 1954 Peñarol Italská fotbalová liga 1954/55 Milán 1956/57 Milán 1958/59 Milán Pohár PMEZ 1957/58 Milán Veletržní pohár 1960/61 Řím
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Alberto Schiaffino Villano (28. červenec 1925, Montevideo, Uruguay – 13. listopad 2002, Montevideo, Uruguay) byl uruguaysko-italský fotbalový záložník a později i trenér.

Hrával na pozici útočníka. Reprezentoval dvě země, Uruguay ve 21 utkáních (8 branek) a Itálii ve 4 utkáních. S uruguayskou reprezentací získal zlatou medaili na mistrovství světa roku 1950. Díky svému výkonu na tomto turnaji se dostal i do all-stars a byl federací FIFA zpětně vyhlášen 2. nejlepším hráčem šampionátu. Hrál i na mistrovství světa 1954, kde Uruguay obsadila 4. místo. S AS Řím získal v sezóně 1960/61 Veletržní pohár, předchůdce Evropské ligy. S AC Milán se stal třikrát mistrem Itálie (1955, 1957, 1959), s Peñarolem Montevideo čtyřikrát mistrem Uruguaye (1949, 1951, 1953, 1954). Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků byl vyhlášen nejlepším uruguayským fotbalistou 20. století a 17. nejlepším hráčem 20. století vůbec.^[1] Po skončení hráčské kariéry se stal trenérem, v letech 1974–1975 vedl uruguayský národní tým, v letech 1975–1976 Peñarol.

První fotbalové kopy udělal na plážích Pocitos ve městě Montevideo^[2]. Jeho prvním skutečným týmem byla místní Olimpia, do které nastoupil v roce 1937 a po pěti letech odešel do Nacional, kde vydržel rok a odešel do slavnějšího Peñarolu.

První utkání za dospělé odehrál v roce 1946. Ročníku vstřelil 13 branek ve 23 utkání. Celkem za klub odehrál deset let a nastoupil do 227 ligových utkání ve kterých vstřelil 88 branek. Získal pět titulů v lize a spoustu turnajů.

Díky svým výkonům na MS 1950 a MS 1954 se stal známým po celém světě a několik žádostí přestupu dorazilo z Itálie. První pokus byl z Janova, ale byl neúspěšný, kvůli vysoké ceně. Poté přišel na řadu klub z Milána a ten uspěl za částku 52 milionů lir^[3].

K Rossoneri přišel už jako 30letý hráč a poprvé za klub nastoupil 19. září 1954 proti Triestině (4:0), v utkání, ve kterém skóroval. Dne 26. ledna 1955 urazil při ligovém zápase rozhodčího a byl potrestán zákazu hraní na 5 utkání^[4]. Ale i tak mohl na konci sezony slavit s týmem svůj první italský titul. V následující sezoně vstřelil nejvíce branek (16), ale obhájit titulu se nepodařilo a pro další sezonu vedení angažovalo nového trenéra. Přišel Giuseppe Viani, se kterým měl těžký vztah. Často neplnil jeho rozkazy, ale i tak slavil druhý titul. Sezona 1957/58 byla velmi špatná. V lize obsadil tým až 9. místo. Sám nastoupil jen do 17 utkání. V poháru PMEZ vstřelil v semifinále proti Manchesteru (1:2 a 4:0) celkem tři branky a pomohl tak k potupu do finále, kde prohrál s Realem 3:2 v prodloužení, i když vstřelil branku.

Další titul získal v sezoně 1958/59 a následující sezona byla poslední u Rossoneri, protože byl poté prodán za 102 milionů lir do Říma. Při zprávě o přestupu fanoušci Rossoneri protestovali. Celkem za Milán odehrál 171 utkání a vstřelil 60 branek.

Přestup do Říma byl ze začátku komplikovaný. Prezident Říma úspěšně oznámil že jej koupil, ale ještě neuzavřel dohodu s Milánem. V následujících dnech se milánský klub rozhodl, že již hráče nebude prodávat, a prezident Říma se odvolal k Fotbalové lize, což byla stížnost, která se ukázala jako neopodstatněná vzhledem k tomu, že neexistoval žádný dokument mezi oběma prezidenty. Nakonec byl prodán a v Římě hrál dvě sezony kde získal Veletržní pohár. Kariéru tak zakončil v roce 1962 po 415 ligových zápasech ve kterých vstřelil 138 branek.

Sezóna	Klub	Liga			Ligové poháry			Kontinentální poháry			Celkem
		Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Soutěž	Zápasy	Góly	Zápasy	Góly
1945	Peñarol	Primera División	0	0	-	?	?	-	?	?	0+	0+
1946		Primera División	23	13	-	?	?	-	?	?	23+	13+
1947		Primera División	19	5	-	?	?	-	?	?	19+	5+
1948		Primera División	24	11	-	?	?	-	?	?	24+	11+
1949		Primera División	31	13	-	?	?	-	?	?	31+	13+
1950		Primera División	34	19	-	?	?	-	?	?	34+	19+
1951		Primera División	16	7	-	?	?	-	?	?	16+	7+
1952		Primera División	38	10	-	?	?	-	?	?	38+	10+
1953		Primera División	34	7	-	?	?	-	?	?	34+	7+
1954		Primera División	8	3	-	?	?	-	?	?	8+	3+
Celkem za Peñarol			227	88	-	?	?	-	?	?	227+	88+
1954/55	Milán[5]	Serie A	27	15	-	0	0	LP	1	0	28	15
1955/56		Serie A	29	16	-	0	0	PMEZ+LP	6+2	3+2	37	22
1956/57		Serie A	29	9	-	0	0	LP	0	0	29	9
1957/58		Serie A	17	3	IP	3	2	PMEZ	6	5	26	10
1958/59		Serie A	27	2	IP	2	0	-	0	0	29	2
1959/60		Serie A	20	2	IP	0	0	PMEZ	1	0	21	2
Celkem za Milán			149	47	-	5	2	-	16	11	170	60
1960/61	Řím	Serie A	29	3	IP	1	0	VP	7	0	37	3
1961/62		Serie A	10	0	IP	0	0	VP	0	0	10	0
Celkem za Řím			39	3	-	1	0	-	7	0	47	3
Celkově			415	138	-	6+	2+	-	23+	11+	444+	151+

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Uruguay	MS 1950	Skupina 4	2. 7.	Bolívie	90	2	8:0[6]
		Finálová skupina - 1 zápas	9. 7.	Španělsko	90	0	2:2[7]
		Finálová skupina - 2 zápas	13. 7.	Švédsko	90	0	3:2[8]
		Finálová skupina - 3 zápas	16. 7.	Brazílie	90	1	2:1[9]
	MS 1954	Skupina C - 1 zápas	16. 6.	Československo	90	1	2:0[10]
		Skupina C - 2 zápas	19. 6.	Skotsko	90	0	7:0[11]
		Čtvrtfinále	26. 6.	Anglie	90	1	4:2[12]
		Semifinále	30. 6.	Maďarsko	120	0	2:4 prodl.[13]
		O 3. místo	3. 7.	Jugoslávie	90	0	1:3[14]

• vítěz uruguayské ligy (5x)
  

Peñarol: 1945, 1949, 1951, 1953, 1954

• vítěz italské ligy (3x)
  

Milán: 1954/55, 1956/57, 1958/59

• vítěz latinského poháru (1x)
  

Milán: 1956

• vítěz veletržního poháru (1x)
  

Řím: 1960/61

• 2× na MS (1950 – zlato, 1954)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Alberto Schiaffino na Wikimedia Commons
• Portrét na stránkách FIFA Archivováno 8. 6. 2012 na Wayback Machine.
• Portrét na Planet World Cup
• Statistiky RSSSF