Juan Antonio Samaranch

Juan Antonio Samaranch
7. předseda Mezinárodního olympijského výboru
Ve funkci: 3. srpna 1980 – 16. července 2001
Předchůdce	Lord Killanin
Nástupce	Jacques Rogge
Narození	17. července 1920 Barcelona
Úmrtí	21. dubna 2010 (ve věku 89 let) Barcelona
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Místo pohřbení	Hřbitov Montjuic
Choť	María Teresa Salisachs Rowe (od 1955)
Rodiče	Francesc Samaranch Castro a Joana Torelló Malvehy
Děti	Juan Antonio Samaranch Salisachs María Teresa Samaranch
Příbuzní	Alessia Samaranch Bigelli (vnučka)
Sídlo	Barcelona
Alma mater	Navarrská univerzita German School of Barcelona IESE
Profese	diplomat, politik, rink hockey player, podnikatel, trenér, novinář a sportovní funkcionář
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Grand Cross of Naval Merit with white badge (1967) Velkokříž za vojenské zásluhy s bílou stuhou (1968) velkokříž Cisnerosova řádu (1968) Velkokříž Řádu za zásluhy v zemědělství (1970) … více na Wikidatech
Commons	Juan Antonio Samaranch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Antonio Samaranch Torelló, Marqués de Samaranch (* 17. července 1920, Barcelona – 21. dubna 2010, Barcelona) byl španělský sportovní funkcionář a v letech 1980–2001 předseda Mezinárodního olympijského výboru.

Život

Narodil se do bohaté rodiny. Od roku 1966 byl státním tajemníkem pro sport ve Francově autoritářském Španělsku a stal se také předsedou Španělského olympijského výboru a členem MOV. V letech 1974–1978 byl místopředsedou MOV, v letech 1977–1980 velvyslancem Španělska v Sovětském svazu a Mongolsku a v roce 1991 byl španělským králem Juanem Carlosem povýšen do šlechtického stavu.

Po letní olympiádě v roce 1980 rezignoval na post předsedy MOV Lord Killanin a byl zvolen za jeho nástupce. Během svojí vlády zabezpečil olympijskému hnutí významné sponzory a uzavřel dohody s televizními společnostmi, čímž finančně ozdravil olympijské hnutí. Letní olympijské hry 1984 byly ještě bojkotovány východním blokem, počet států sdružených v MOV a participujících na hrách ale rostl s každou následující olympiádou. Také chtěl, aby se her zúčastnili ti nejlepší sportovci, což postupně vedlo k akceptaci profesionálních sportovců.

Mezi jeho další úspěchy se řadí restrukturalizace MOV a dosažení toho, že letní olympijské hry 1992 se konaly v jeho rodné Barceloně^[1].

Přesto byl rozporuplnou osobností a dostalo se mu nemálo kritiky zejména z řad bývalých sportovců, politiků a tisku. Byl podstatou byrokrat a do jisté míry politik autoritářského režimu generála Francisca Franca, což bylo podle některých neslučitelné s funkcí předsedy MOV. Podle kritiků byl autoritářským vládcem a odmítal kritiku zevnitř i zvenku MOV, přičemž rozhodnutí MOV byla často zahalena rouškou tajemství. V tomto kontextu je důležité poznamenat, že byl členem Opus Dei. Během jeho vedení MOV se vyskytlo mnoho případů korupce členů organizace, zejména přijímání výhod od kandidátských měst a zemí. Během posledních let na čele hnutí potlačil některé z těchto excesů, ale bylo mu vytýkáno, že o nich musel během celého své předsednictví vědět a začal konat až po nátlaku médií, zejména po skandálu okolo zimní olympiády v Salt Lake City, která se konala v roce 2002.

Jedním z jeho největších úspěchů zůstává finanční záchrana MOV, který byl v krizi od začátku sedmdesátých let 20. století a hry byly mimořádnou zátěží pro hostitelská města. Každopádně jak MOV se získanými penězi nakládá je součástí spekulací a kritiky.

V roce 2001 se již o funkci předsedy neucházel. Nahradil jej Jacques Rogge a on sám se stal doživotním čestným předsedou organizace.

Byl ženatý od roku 1955, jeho manželka Maria Teresa Salisachs Rowe (* 1931) známá jako „Bibí“ zemřela v roce 2000. Měli dvě děti; syn Juan Antonio Samaranch Salisachs je v současnosti členem MOV a od roku 2016 i prvním místopředsedou této organizace^[1].

Vyznamenání

• Řád kříže země Panny Marie I. třídy (Estonsko, 20. listopadu 2003)^[2]
• velkokříž Řádu Sikatuna (Filipíny, 11. dubna 2001)^[3]
• Řád zlatého rouna (Gruzie, 2001) – za aktivní podporu a pomoc při rozvoji olympijských sportů v Gruzii
• Velký řád krále Tomislava (Chorvatsko, 26. srpna 1993) – udělil prezident Franjo Tuđman^[4]
• velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 2. června 1971)^[5]
• velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 27. ledna 19891)^[6]
• komtur Řádu dobré naděje (Jihoafrická republiky, 1999)
• Manasův řád III. třídy (Kyrgyzstán, 8. listopadu 1999) – za skvělé služby při podpoře olympijského hnutí v Kyrgyzstánu a pořádání III. středoasijských her
• velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase (Litva, 4. dubna 1997)^[7]
• Řád republiky (Moldavsko, 14. května 1999) – udělil prezident Petru Lucinschi jako uznání zvláštních zásluh při rozvoji sportu a olympijského hnutí v Moldavsku^[8]
• velkodůstojník Řádu za zásluhy Polské republiky (Polsko, 3. října 1994) – udělil prezident Lech Wałęsa^[9]
• velká čestná dekorace ve zlatě s hvězdou Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku (Rakousko, 1994)
• Řád cti (Rusko, 25. června 2001) – za aktivní podporu rozvoje ruského olympijského a sportovního hnutí
• Řád bílého dvojkříže I. třídy (Slovensko, 3. září 2000) – udělil prezident Rudolf Schuster^[10][11]
• velkokříž Řádu Karla III. (Španělsko, 20. října 1980) – udělil král Juan Carlos I.^[12]
• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko, 29. září 1975) – udělil Francisco Franco^[13]
• velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické (Španělsko, 31. března 2000) – udělil král Juan Carlos I.^[14]
• velkokříž Řádu za občanské zásluhy (Španělsko, 1. dubna 1959) – udělil Francisco Franco^[15]
• Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy (Ukrajina, 21. května 2005)^[16] – udělil prezident Viktor Juščenko za vynikající osobní přínos pro rozvoj a popularizaci sportu, pomoc při rozvoji olympijského hnutí na Ukrajině
• Řád za vynikající zásluhy (Uzbekistán, 29. srpna 1996)^[17] – udělil prezident Islam Karimov za služby pro rozvoj olympijského hnutí, posílení mezinárodní spolupráce, míru, přátelství a vzájemného porozumění mezi národy a za podporu sportu v Uzbekistánu, za vynikající přínos k vydobytí si jeho pozice na mezinárodní scéně

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Antonio Samaranch na Wikimedia Commons
• Osoba Juan Antonio Samaranch ve Wikicitátech
• Zpráva Zemřel Juan Antonio Samaranch, sedmý předseda MOV ve Wikizprávách
• Zemřel Juan Antonio Samaranch na idnes.cz