Judita Durynská
| Judita Durynská | |
|---|---|
| Česká kněžna a královna | |
 Forenzní rekonstrukce podoby Judity Durynské podle kosterních pozůstatků lebky | |
| Korunovace | 1158 |
| Narození | asi 1135 Wartburg |
| Úmrtí | 9. září po 1174 Teplice? |
| Pohřbena | klášter Teplice |
| Předchůdce | Gertruda Babenberská |
| Nástupce | Alžběta Uherská |
| Manžel | Vladislav II. |
| Manželkou panovníka | 1153-1172 |
| Potomci | I. Přemysl Otakar I. II. Vladislav Jindřich III. Richsa Česká |
| Otec | Ludvík I. Durynský |
| Matka | Hedvika z Gudensbergu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Judita Durynská (německy Judith von Thüringen; asi 1135 – 9. září po 1174) byla druhou manželkou Vladislava II. a od roku 1158 druhou českou královnou.
Sňatek s Vladislavem II.
Vladislav se s Juditou, dcerou durynského lankraběte Ludvíka I. a jeho choti Hedviky z Gudensbergu, oženil v roce 1153, tři roky po smrti své první ženy Gertrudy Babenberské. Juditu Durynskou mu doporučil knížecí rádce, biskup Daniel I.
Ještě předtím se ovšem do Čech vdala Cecílie, Juditina starší sestra, a to za Oldřicha, syna Soběslava I. V roce 1152 se císařem stal Fridrich I. Barbarossa, jehož sestru Juditu Švábskou měl za manželku bratr Judity Durynské a Cecílie, Ludvík II. Železný. Oldřich se tehdy přihlásil u Barbarossy, svého nového příbuzného, s nároky na český trůn. Nakonec se musel spokojit s údělem ve východních Čechách.
Mezi Barbarossovými příbuznými tedy našel biskup Daniel další vhodnou nevěstu – Juditu Durynskou, které bylo v době svatby nejspíš osmnáct let. Vladislav byl asi o patnáct nebo dvacet let starší. Asi dva roky po svatbě se narodil první syn, Přemysl. Protože ve středověku rozhodovaly o jménech dětí spíše matky, je pravděpodobné, že to byl právě Juditin nápad pojmenovat syna po legendárním zakladateli přemyslovské dynastie[1].
Královna Judita
| „ | Léta po vtělení páně MCLIII řečený kníže Vladislav k radě biskupa svého Daniela a jiných velmožů a pánů své země pojal za manželku Juditu, paní vzrůstem a krásou takřka nad lidskou podobu vynikající a jakoby ratolest božskou, sestru to pana Ludvíka, lankraběte Durynského, vznešenou a velmi počestnou, znalou velice umění literního a řeči latinské, což nejvíce povznáší krásu paní vysokých… | “ |
| — Vincencius[2] | ||
Kronikář o Juditě píše jako o paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnici nauk a literatury, sběhlé i v řeči latinské a ve věcech politických. Vzdělaná Judita prý ovládala slovem i písmem latinu a naučila se také česky.[3] Často zastupovala krále ve státnických záležitostech v době jeho nepřítomnosti. Podle Josefa Žemličky si pěstovala dvůr s vlastními hodnostáři.
Když v lednu 1158 obdržel Vladislav II. od Barbarossy jako teprve druhý český panovník v historii královský titul, stala se Judita po jeho boku druhou českou královnou. Její korunovace sice není písemně doložena, prameny o ní ale mluví jako o královně.
Královna jako stavitelka
V roce 1157 strhla velká povodeň dřevěný most, který stával v blízkosti starého brodu pod hradem v Praze. Iniciátorkou stavby nového mostu byla prý právě Judita. Vladislav i biskup Daniel jistě z italských tažení znali výhody kamenných mostů z jihu Evropy, které v jejich domovině ještě známy nebyly – té době byly ve střední Evropě jen dva kamenné mosty, v Řezně a Würzburgu.
Most, po královně zvaný Juditin a zřejmě postavený na počest korunovace královského páru, byl vystavěn zhruba v místech, kde se dnes nachází Karlův most. Měřil 514 m a široký byl 6,8 m. Vznikl údajně jen za tři roky a byl delší a reprezentativnější než zbylé dva kamenné mosty ve střední Evropě v Řezně a Würzburgu. Dokončen byl zřejmě v roce 1172 a stál až do února 1342, kdy jej strhla povodeň. Jeho pozůstatky se nacházejí několik desítek metrů severně od Karlova mostu.[4]
Závěr života, smrt
Judita následovala Vladislava do durynského exilu na své statky v Meerane, kam odešel na podzim roku 1173, rok poté, co se (v roce 1172) vzdal vlády ve prospěch syna Bedřicha. Vladislav zemřel o dva roky později, v lednu roku 1174. O dalších osudech Judity může napovědět místo jejího posledního odpočinku.
Podle Dalimilovy kroniky byla královna pohřbena v klášteře v Teplicích; kronika se zmiňuje o Juditě jako o jeho zakladatelce. Snad právě v tomto městě strávila poslední roky života. Královniny pozůstatky byly objeveny v 50. letech 20. století při archeologickém výzkumu teplické románské baziliky a kláštera, které Judita založila na počátku 2. poloviny 12. století (klášter zanikl v závěru nebo záhy po skončení husitských válek).
Pravděpodobné královniny ostatky byly podrobeny antropologickému zkoumání, jež provedl antropolog Emanuel Vlček. Emanuelu Vlčkovi se podařilo potvrdit identitu lebky s pravděpodobností hraničící s jistotou. Ostatní části kostry, jejíž identita se zprvu jevila jako pravděpodobná, nikoliv však jistá, exhumované při zmíněném archeologickém výzkumu v teplickém klášteře a odtud odvezené k důkladnému prozkoumání, dnes bohužel platí za ztracené. Výsledky výzkumu naznačují, že se Judita dožila snad i osmdesáti let (i jiné okolnosti nasvědčují tomu, že zemřela až po roce 1210), a to ve výborném zdravotním stavu (např. její chrup nenese znaky žádných kazů). V tomto případě by ještě zažila vládu svého nejstaršího syna Přemysla.[5]
Potomci
- Vladislav Jindřich (1160? – 1222), český kníže a moravský markrabě
- ∞ Heilwida
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. Prague : X-Egem, 1996.
- ↑ Fontes Rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler; překlad Václav Vladivoj Tomek. Svazek II. Praha: Museum Království českého, 1874. Kapitola Letopis Vincenciův, s. 571. [Dále jen: Letopis Vincenciův].
- ↑ Zapomenutá královna Judita Archivováno 4. 3. 2018 na Wayback Machine.. Koktejl.
- ↑ http://technet.idnes.cz/v-ledove-vltave-se-foti-nejlepe-podivejte-se-na-prvni-fotografie-juditina-mostu-g0n-/tec_reportaze.asp?c=A100129_173955_tec_reportaze_kuz
- ↑ VLČEK, E. Judita Durynská – paní znamenité krásy a ducha neobyčejného. O čem vypovídá lebka manželky krále Vladislava II. Vesmír 81, říjen 2002
Literatura
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
- NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
- OSTROVSKÁ, Sylvia; BUDÍNSKÁ, Jitka; VLČEK, Emanuel, a kol. Návrat královny Judity = Rückkehr der Königin Judith : sborník vydaný k 50. výročí zahájení archeologického výzkumu, při kterém byly v Teplicích objeveny ostatky české královny Judity. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2003. 125 s. ISBN 80-85321-37-8.
- OSTROVSKÁ, Sylvia. Slavné ženy v Teplicích : Křižovatky moci a krásy. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 1994. 165 s. ISBN 80-85321-13-0.
- SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
- SOMMER, Petr; ŽEMLIČKA, Josef; MAŠEK, Michal, a kol. Vladislav II. Druhý král z Přemyslova rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7106-512-8.
- VLČEK, Emanuel. Judita Durynská - paní znamenité krásy a ducha neobyčejného. Vesmír. 2002, čís. 10, s. 561–565. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
- ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Judita Durynská na Wikimedia Commons - Ctižádostivá Judita Durynská, stavitelka mostu, a další ženy její doby
- Judita Durynská – paní znamenité krásy a ducha neobyčejného
| Česká kněžna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Gertruda Babenberská | 1153–1158 Judita Durynská | Nástupce: Alžběta Uherská |
| Česká královna | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Svatava Polská | 1158–1172 Judita Durynská | Nástupce: Adléta Míšeňská |
Média použitá na této stránce
V areálu teplického zámku je budova Juditina kláštera i s expozicí muzea
Autor: Cicero Moraes, Licence: CC BY-SA 4.0
A reconstrução facial da rainha Judite da Turingia é um projeto organizado pelo arqueólogo Jiri Sindelar e o trabalho de modelagem foi executado pelo 3D designer Cicero Moraes.