Julia Fischerová (houslistka)

Julia Fischerová
Julia Fischerová
Základní informace
Rodné jméno	Julia Fischer
Narození	15. června 1983 (41 let) Mnichov, Německo
Žánry	klasická hudba
Nástroje	housle, klavír
Členem skupiny	Julia Fischer Quartet
Ocenění	Cena Echo Klassik pro instrumentalistu roku (2007) Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2016) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (2021) Kulturní cena města Mnichova (2022)
Web	http://www.juliafischer.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julia Fischerová (nepřechýleně Julia Fischer, * 15. června 1983 Mnichov, Německo) je německá houslistka a klavíristka.

Julia Fischerová se narodila v Mnichově německému otci a slovenské matce. Její rodiče se poznali v Praze. Matka, klavíristka Viera Fischerová (rozená Krenková) pochází z Košic, otec, matematik Frank-Michael Fischer, ze Saska, tehdy Německé demokratické republiky. V roce 1972 emigrovali do Bavorska.^[1]

Na housle se začala učit před svými čtvrtými narozeninami, učila se Suzukiho metodou, první lekce houslí absolvovala u Helge Thelena. O několik měsíců později začala s výukou hry na klavír, její první učitelkou byla její matka.

V osmi letech začala studovat na Leopold-Mozart-Zentrum v Augsburgu pod vedením Lydie Dubrovské. V devíti letech byla přijata na Musikhochschule München, kde studovala pod vedením Any Chumachenkové. Ve studiu hry na klavír pokračovala u Ansgara Jankeho.

V roce 1995 obsadila 1. místo na mezinárodní soutěži Yehudi Menuhina.

Prvním velkým dirigentem, se kterým vystoupila jako sólistka, byl Lorin Maazel v roce 1997, když působil v Symfonickém orchestru Bavorského rozhlasu. V roce 2003 debutovala v Carnegie Hall. Pod vedením Lorina Maazela prvně vystoupila v roce 2003 s Newyorským filharmonickým orchestrem, debutovala Sibeliovým houslovým koncertem. V roce 2004 podnikla své první velké turné s Akademií sv. Martina v polích.

Od října 2006 vyučovala na Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Frankfurt am Main a stala se tak nejmladší vysokoškolskou profesorkou v Německu. Od října 2011 vyučuje na Hochschule für Musik und Theater München. V roce 2011 založila se svými přáteli Julia Fischer Quartet – Alexander Sitkovetsky (housle), Nils Mönkemeyer (viola) a Benjamin Nyffenegger (violoncello).

Julia Fischerová byla v roce 2006 rezidenční umělkyní Nizozemského filharmonického orchestru (Nederlands Philharmonisch Orkest), v roce 2007 festivalu Festspiele Mecklenburg-Vorpommern, v sezóně 2009/2010 Tonhalle Orchester Zürich, v sezóně 2012/2013 rezidenční umělkyně Konzerthausu Berlin, 2013/2014 Drážďanské filharmonie, 69. ročníku Pražského jara v roce 2014, v sezóně 2014/2015 PRO ARTE Frankfurter Konzertdirektion, v sezóně 2016/2017 LuganoMusica, v sezóně 2017/2018 Vídeňských symfoniků, v sezóně 2020/2021 Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia, v sezóně 2021/2022 Londýnského filharmonického orchestru.^[2] V sezóně 2022/2023 byla rezidenční umělkyní Sächsische Staatskapelle Dresden.^[3][4]

Dne 8. prosince 2023 odehrála jako sólistka spolu s Královským filharmonickým orchestrem Stockholm Nobelovský koncert, který řídil Esa-Pekka Salonen. Na programu byl Brahmsův houslový koncert D-dur op. 77.^{[5][6][7][8][9]}

Ve 129. sezóně 2023/2024 byla kurátorkou Cyklu I Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii a v rámci svého kuratoriátu vystoupila i v recitálovém cyklu.^[10] V rámci tohoto působení vystoupila v pražském Rudolfinu ve třech koncertech.^[11]

V sezóně 2024 bude rezidenční umělkyní Gstaad Menuhin Festivalu ve švýcarském Gstaadu.

V březnu 2023 převzala spolu s Benjaminem Nyffeneggrem umělecké vedení festivalu Boswiler Sommers ve švýcarském Boswilu, který povedou od roku 2024.^[12]

Kromě rodné němčiny hovoří plynně slovensky, anglicky a francouzsky.^[13]

Julia Fischerová žije se svým manželem a dvěma dětmi v Gautingu u Mnichova.

• 1995: 1. místo na mezinárodní soutěži Yehudi Menuhina
• 1996: vítězka Eurovision Song Contest mladých instrumentalistů v Lisabonu
• 1997: Prix d'Espoir
• 1997: Cena za nejlepší sólový výkon festivalu Festspiele Mecklenburg-Vorpommern
• 2000: Cena rádia Deutschlandfunk
• 2005: ECHO Klassik Award za její první CD Ruské houslové koncerty
• 2005: Beethovenův prsten
• 2006: BBC Music Magazine Award 2006 za nejlepší nahrávku sólových sonát a partit za CD od Johanna Sebastiana Bacha
• 2007: The Classic FM Gramophone Awards – Umělec roku
• 2007: ECHO Klassik Award – Instrumentalista roku – za nahrávku Čajkovského houslového koncertu, op. 35^[14]
• 2009: MIDEM Classical Award – Instrumentalista roku 2008
• 2015: medaile Nadace Bohuslava Martinů^[15]
• 2016: Spolkový záslužný kříž^[16]
• 2021: bavorský Maxmiliánův řád pro vědu a umění^[17]
• 2022: Kulturní cena města Mnichova
• 2023: Pro Meritis Scientiae et Litterarum^[18]
• 2023: Nobelovský koncert^[5][6][7]

Od května roku 2004 hraje Julia Fischerová na housle Giovanni Battista Guadagnini, 1742. Od roku 2012 vlastní housle Philipp Augustin, 2011 a od roku 2018 housle Philipp Augustin, 2018, na které hraje na svých vystoupeních pod širým nebem a na vystoupeních, kam je složité převést housle Guadagnini, 1742.^[19][20][21] Dříve hrála na housle Booth – Antonio Stradivari, 1716 – zapůjčené od Nippon Music Foundation (Japonské hudební nadace). Používá smyčce Benoît Rolland, ale též používá model Heifetz Tourte od vídeňského smyčcaře Thomase Gerbetha pro rané klasické skladby.^[22]

V srpnu roku 2010 Julia Fischerová v rozhovoru uvedla:^[23] „Hraji na celé housle (4/4) již od svých deseti let. Kvalita mých nástrojů se s časem zlepšovala: Ventapane, Gagliano, a poté Testore, až po Guarneri del Gesù v roce 1998. Nicméně, jsem nebyla spokojená s těmito houslemi a vyměnila jsem je za housle Stradivari z roku 1716 — Booth, vlastněné Japonskou hudební nadací — na které jsem hrála po čtyři roky, a se kterými jsem byla také velmi spokojena. Nicméně, jsem vždy chtěla mít svůj vlastní nástroj. A tak jsem před šesti lety, v Londýně, zakoupila, na radu koncertního mistra Akademie sv. Martina v polích, který je jedním z mých nejlepších přátel, housle Guadagnini, 1742.“

Na natáčení hudebních CD spolupracovala mj. s dirigentem Jakovem Kreizbergem. Část svých hudebních interpretací zpřístupňuje na webových stránkách svého JF CLUBu.

V roce 2017 debutovala na vinylových LP deskách s oceňovanými nahrávkami Bachových Sonát a partit pro sólové housle z roku 2005 (PTC 5186666).^[24] Na vinylových LP deskách dále vyšly v roce 2017 oceňované nahrávky z roku 2006 Čajkovského skladeb (PTC 5186728) a v roce 2018 oceňované nahrávky z roku 2004 Russian Violin Concertos (Ruské houslové koncerty, PTC 5186728).^[25][26]

V srpnu roku 2021 vyšly na vinylových LP deskách nahrávky virtuózních sonát Eugèna Ysaÿeho, které byly původně exkluzivně nahrány pro její JF CLUB. Limitovaná edice byla vydána v Hänssler Classic.^[27]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julia Fischer na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Julia Fischerová na Wikimedia Commons
• Osoba Julia Fischerová ve Wikicitátech
• J.F. na YouTube