Julia Görgesová

Julia Görgesová
Görgesová na French Open 2018
Stát	Německo Německo
Datum narození	2. listopadu 1988 (34 let)
Místo narození	Bad Oldesloe, SRN
Bydliště	Bad Oldesloe, Německo
Výška	180 cm
Hmotnost	70 kg
Profesionál od	července 2005
Ukončení kariéry	2020
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	9 913 953 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	479–337
Tituly	7 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění	9. místo (20. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2012, 2013, 2015)
French Open	4. kolo (2015)
Wimbledon	semifinále (2018)
US Open	4. kolo (2017, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	3. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů	253–206
Tituly	5 WTA, 6 ITF
Nejvyšší umístění	12. místo (22. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2015, 2016)
French Open	3. kolo (2011)
Wimbledon	semifinále (2016)
US Open	čtvrtfinále (2012)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň	čtvrtfinále (2016)
Olympijské hry	2. kolo (2012)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2014)
French Open	finále (2014)
Wimbledon	čtvrtfinále (2012)
US Open	1. kolo (2012, 2013, 2014)
Týmové soutěže
Fed Cup	finále (2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221128a28. listopadu 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julia Görgesová (nepřechýleně Görges, * 2. listopadu 1988 Bad Oldesloe, Šlesvicko-Holštýnsko) je bývalá německá profesionální tenistka, která na okruh ITF vstoupila v roce 2005. Ve své kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála sedm singlových a pět deblových turnajů, včetně závěrečné události WTA Elite Trophy 2017. V rámci okruhu ITF získala šest titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v srpnu 2018 na 9. místě a ve čtyřhře pak v srpnu 2016 na 12. místě. Trénovali ji Sascha Nensel a v závěrečné fázi kariéry Michael Geserer.^[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se po boku srbského hráče Nenada Zimonjiće probojovala do finále smíšené čtyřhry French Open 2014, z níž odešli poraženi od německo-nizozemského páru Anna-Lena Grönefeldová a Jean-Julien Rojer. V ženské dvouhře se stalo jejím maximem semifinále Wimbledonu 2018, kde podlehla Sereně Williamsové.

V říjnu 2020 oznámila konec profesionální kariéry.

Soukromý život

Narodila se ve šlesvicko-holštýnském Bad Oldesloe do rodiny Klause a Inge Görgesových, kteří jsou zaměstnáni v pojišťovnictví.^[2] Polosestra Maike pracuje v tomto odvětví také.^[2] V letech 1995–2005 navštěvovala v rodném městě školy Klaus-Groth Schule a poté Theodor-Mommsen Schule.^[3] S tenisem začínala v místním oddílu v pěti letech.^[2] Preferovala travnatý a tvrdý povrch a oblíbeným turnajem byl Australian Open.^[2]

Jejím partnerem se stal nizozemský deblista Wesley Koolhof, který v roce 2020 potvrdil vztah.^[4][5]

Týmové soutěže

V německém fedcupovém týmu debutovala v roce 2008 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Spojeným státům, v němž hladce prohrála ve třetí dvouhře s Lindsay Davenportovou. Družstvo vypadlo poměrem 1:4. Ve Fed Cupu 2014 byla členkou týmu, který se po 22 letech probojoval do finále proti České republice. Za rozhodnutého nepříznivého stavu 0:3 na zápasy vyhrála s Lisickou čtyřhru a získala jediný bod Němek, které z Prahy odjely poraženy 1:3. V soutěži nastoupila k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 8–8 ve dvouhře a 5–4 ve čtyřhře. Poslední zápas odehrála ve vítězné světové baráži 2019 proti Lotyšsku.^[6]

Německo reprezentovala na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde v soutěži dvouhry na úvod překvapivě vyřadila světovou dvojku Agnieszku Radwańskou. Skončila ve třetím kole na raketě ruské turnajové čtrnáctky Marii Kirilenkové. Společně s Annou-Lenou Grönefeldovou vypadly ve druhém kole ženské čtyřhry s šestým nasazeným párem Rusek Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová.

Tenisová kariéra

V roce 2005 vstoupila na ženský okruh ITF. Danou sezónu na něm odehrála sedm turnajů, z toho v pěti případech vypadla již v úvodním kole. V roce 2006 vyhrála první události ITF ve Wahlstedtu a Bielefeldu. V sezóně 2007 přidala tituly z Antalye a Bukurešti a také debutovala v hlavní soutěži nejvyšší etáže ženského profesionálního tenisu WTA Tour. Semifinálové účasti jako kvalifikantka dosáhla ve stockholmském Nordea Nordic Light Open 2007.

Premiérovou účastí v hlavní soutěži Grand Slamu se stal US Open 2007, kde podlehla v prvním kole Justine Heninové. Do elitní světové stovky žebříčku se probojovala poprvé po skončení French Open 2008. První výhru na grandslamu zaznamenala na trávě ve Wimbledonu 2008, kde po třech hodinách a čtyřiceti jedna minutách porazila dvacátou třetí nasazenou Slovinku Katarinu Srebotnikovou až poměrem gamů 16–14 v rozhodující sadě.^[2] Ve druhém kole však nestačila na Marinu Erakovicovou ve dvou sadách. Debutovým turnajovým titulem ve dvouhře se stal Gastein Ladies 2010, na kterém v boji o titul zdolala Timeu Bacsinszkou. Následně se poprvé posunula do první padesátky žebříčku WTA.

Na japonském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2010 zaznamenala první vítězství nad bývalou světovou jedničkou, když v úvodní fázi turnaje přešla přes Dinaru Safinovou. Ve druhém kole porazila turnajovou čtyřku Samanthu Stosurovou, což pro ni znamenalo první výhru nad aktuální hráčkou z první světové desítky. Ve čtvrtfinále však skončila na raketě Američanky Coco Vandewegheové. Druhý singlový titul přišel v dubnu 2011, současně se jednalo také o premiérový v kategorii WTA Premier Tournaments, když triumfovala na Porsche Tennis Grand Prix 2011, kde postupně přešla přes Stosurovou a také Azarenkovou, která utkání skrečovala. Ve finále pak dosáhla největší výhry dosavadní kariéry, když zdolala úřadující světovou jedničku Dánku Caroline Wozniackou ve dvou setech, aby se stala první Němkou, jež tento turnaj dokázala vyhrát od titulu Anke Huberové v roce 1994. Za necelé dva týdny porazila Wozniackou podruhé, po třísetovém průběhu na antukovém Mutua Madrileña Madrid Open 2011, kde došla až do semifinále. V něm podlehla Viktorii Azarenkové.^[7]

Po sérii šesti finálových proher vybojovala třetí kariérní trofej na moskevském Kremlin Cupu 2017, na němž postoupila po výhře nad Ruskou Nataljou Vichljancevovou do finále. V něm zdolala další ruskou hráčku Darju Kasatkinovou hladce po dvousetovém průběhu a po více než šesti letech si připsala singlový vavřín. Bodový zisk ji také poprvé v kariéře zajistil pozici německé jedničky, když o 18 bodů předstihla Angelique Kerberovou.^[8] Neporazitelnost pak prodloužila na devět utkání při startu na závěrečném turnaji sezóny WTA Tour, WTA Elite Trophy 2017 v Ču-chaji. V azalkové skupině přehrála Kristinu Mladenovicovou i Magdalénu Rybárikovou, což znamenalo postup do semifinále. Mezi poslední čtveřicí hráček vyřadila Lotyšku Anastasiji Sevastovovou, aby na závěr zdolala i druhou nasazenou Američanku a nastupující světovou desítku Coco Vandewegheovou. V celém průběhu neztratila žádný set. Ve světové klasifikaci se posunula na nové kariérní maximum, když jí patřila 14. příčka.^[9]

Na lednovém ASB Classic 2018 v Aucklandu vyhrála třetí turnaj v řadě při navýšení neporazitelnosti na 14 zápasů. Z pozice turnajové dvojky prošla do finále přes Tchajwanku Sie Šu-wej. V závěrečném klání zdolala dánskou turnajovou jedničku a světovou trojku Caroline Wozniackou po dvousetovém průběhu, čímž navázala na aucklandskou výhru proti stejné soupeřce z roku 2017. Aktivní poměr vzájemných utkání s Dánkou navýšila na 6–4. Pátý singlový titul na okruhu WTA Tour ji v následném vydání žebříčku WTA poprvé posunul na 12. místo.^[10]

Postup do semifinále únorového St. Petersburg Ladies Trophy 2018, a nutná porážka Mladenovicové ve finále znamenaly, že se poprvé posunula do elitní světové desítky žebříčku WTA jako 125. hráčka od zavedení klasifikace v roce 1975. Na 10. místě vystřídala právě Mladenovicovou. Ve 29 letech a 95 dnech věku se stala čtvrtou nejstarší debutantkou za Vinciovou (33 let a 4 dny), Stöveovou (31 let a 100 dní) a Schiavoneovou (29 let a 349 dní). Do Top 10 pronikla jako osmá Němka po Hanikové, Bungeové, Kohdeové-Kilschové, Grafové, Huberové, Petkovicové a Kerberové. Německé reprezentantky tak měly v první desítce poprvé od září 1997, kdy v ní figurovaly Huberová s Grafovou, dvě zástupkyně. Kerberové patřila 9. příčka.^[11] Šestou singlovou trofej si odvezla z říjnového BGL Luxembourg Open 2018 po finálové výhře nad 21letou švýcarskou kvalifikantkou Belindou Bencicovou po dvousetovém průběhu. Přesto v žebříčku ztratila body, za neobhajobu moskevského titulu 2017, a opustila elitní desítku pádem na 11. místo.^[12]

Na ASB Classic 2019 prošla opět do finále, v němž zdolala 18letou kanadskou kvalifikantku Biancu Andreescuovou po třísetovém průběhu. V utkání otočila nepříznivý vývoj her 2–6 a 4–5. Poprvé tak dokázala obhájit triumf, čímž zároveň poprvé získala dvě trofeje z jediného turnaje WTA. Již mezi poslední osmičkou hráček přitom zachránila mečbol od další Kanaďanky Eugenie Bouchardové.^[13] V osmifinále US Open 2019 podlehla Chorvatce Donně Vekićové, ačkoli měla mečbol. V utkání vytvořila 21 esy nový rekord ženské části US Open. Překonala tak obě sestry Williamsovy sdílející předchozí rekord 18 es na zápas.^[14]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalistka	2014	French Open	antuka	Nenad Zimonjić	Anna-Lena Grönefeldová Jean-Julien Rojer	6–4, 2–6, [7–10]

Finále na okruhu WTA Tour

Dvouhra: 17 (7–10)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	25. července 2010	Bad Gastein, Rakousko	antuka	Timea Bacsinszká	6–1, 6–4
Finalistka	1.	24. října 2010	Lucemburk, Lucembursko	tvrdý (h)	Roberta Vinciová	3–6, 4–6
Vítězka	2.	24. dubna 2011	Stuttgart, Německo	antuka (h)	Caroline Wozniacká	7–6(7–3), 6–3
Finalistka	2.	26. únor 2012	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Agnieszka Radwańská	5–7, 4–6
Finalistka	3.	14. října 2012	Linec, Rakousko	tvrdý (h)	Viktoria Azarenková	3–6, 4–6
Finalistka	4.	9. ledna 2016	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Sloane Stephensová	5–7, 2–6
Finalistka	5.	25. června 2017	Malorka, Španělsko	tráva	Anastasija Sevastovová	4–6, 6–3, 3–6
Finalistka	6.	23. července 2017	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Irina-Camelia Beguová	3–6, 5–7
Finalistka	7.	6. srpna 2017	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	Jekatěrina Makarovová	6–3, 6–7(2–7), 0–6
Vítězka	3.	21. října 2017	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Darja Kasatkinová	6–1, 6–2
Vítězka	4.	5. listopadu 2017	Ču-chaj, Čína	tvrdý (h)	Coco Vandewegheová	7–5, 6–1
Vítězka	5.	7. ledna 2018	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Caroline Wozniacká	6–4, 7–6(7–4)
Finalistka	8.	8. dubna 2018	Charleston, Spojené státy	antuka (z)	Kiki Bertensová	2–6, 1–6
Vítězka	6.	20. října 2018	Lucemburk, Lucembursko	tvrdý (h)	Belinda Bencicová	6–4, 7–5
Vítězka	7.	6. ledna 2019	Auckland, Nový Zéland (2)	tvrdý	Bianca Andreescuová	2–6, 7–5, 6–1
Finalistka	9.	23. června 2019	Birmingham, Spojené království	tráva	Ashleigh Bartyová	3–6, 5–7
Finalistka	10.	20. října 2019	Lucemburk, Lucembursko	tvrdý (h)	Jeļena Ostapenková	4–6, 1–6

Čtyřhra: 16 (5–11)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	20. července 2009	Portorož, Slovinsko	tvrdý	Vladimíra Uhlířová	Camille Pinová Klára Zakopalová	6–4, 6–2
Finalistka	1.	27. července 2009	Istanbul, Turecko	tvrdý	Patty Schnyderová	Lucie Hradecká Renata Voráčová	6–2, 3–6, [10–12]
Finalistka	2.	12. července 2010	Palermo, Itálie	antuka	Jill Craybasová	Alberta Briantiová Sara Erraniová	4–6, 1–6
Vítězka	2.	2. srpna 2010	Kodaň, Dánsko	tvrdý (h)	Anna-Lena Grönefeld	Vitalija Ďjačenková Taťána Pučeková	6–4, 6–4
Vítězka	3.	26. září 2010	Soul, Jižní Korea	tvrdý	Polona Hercogová	Natalie Grandinová Vladimíra Uhlířová	6–3, 6–4
Finalistka	3.	17. července 2011	Bad Gastein, Rakousko	antuka	Jarmila Gajdošová	Eva Birnerová Lucie Hradecká	6–4, 2–6, [10–12]
Finalistka	4.	16. října 2011	Linec, Rakousko	tvrdý (h)	Anna-Lena Grönefeld	Marina Erakovicová Jelena Vesninová	5–7, 1–6
Finalistka	5.	7. ledna 2012	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Flavia Pennettaová	Andrea Hlaváčková Lucie Hradecká	7–6(7–2), 2–6, [7–10]
Finalistka	6.	29. dubna 2012	Stuttgart, Německo	antuka	Anna-Lena Grönefeld	Iveta Benešová Barbora Záhlavová-Strýcová	4–6, 5–7
Vítězka	4.	17. června 2012	Bad Gastein, Rakousko	antuka	Jill Craybasová	Anna-Lena Grönefeld Petra Martićová	6–7(4–7), 6–4, [11–9]
Finalistka	7.	14. října 2012	Linec, Rakousko (2)	tvrdý (h)	Barbora Záhlavová-Strýcová	Anna-Lena Grönefeldová Květa Peschkeová	3–6, 4–6
Finalistka	8.	5. ledna 2013	Auckland, Nový Zéland (2)	tvrdý	Jaroslava Švedovová	Cara Blacková Anastasia Rodionovová	6–2, 2–6, [5–10]
Finalistka	9.	29. července 2013	Stanford, Spojené státy	tvrdý	Darija Juraková	Raquel Kops-Jonesová Abigail Spearsová	2–6, 6–7(4–7)
Finalistka	10.	14. září 2014	Quebec, Kanada	koberec (h)	Andrea Hlaváčková	Lucie Hradecká Mirjana Lučić Baroni	3–6, 6–7(8–10)
Vítězka	5.	29. srpna 2015	New Haven, Spojené státy	tvrdý	Lucie Hradecká	Čuang Ťia-žung Liang Čchen	6–3, 6–1
Finalistka	11.	19. března 2016	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Karolína Plíšková	Bethanie Matteková-Sandsová Coco Vandewegheová	6–4, 4–6, [6–10]

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

Stav	Č.	Datum	Soutěž	Povrch	Spoluhráčky	Soupeřky ve finále	Výsledek
Finalistka	1.	8.–9. listopadu 2014	Fed Cup Praha, Česko	tvrdý (h)	Angelique Kerberová Andrea Petkovicová Sabine Lisická	Petra Kvitová Lucie Šafářová  Lucie Hradecká Andrea Hlaváčková	1–3

Postavení na konečném žebříčku WTA

Dvouhra

Čtyřhra

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Julia Görgesová na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Julia Görgesová na Wikimedia Commons
• Julia Görgesová – oficiální stránky (německy)
• Julia Görgesová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Julia Görgesová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Julia Görgesová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Julia Görgesová v databázi Olympedia (anglicky)