Julian Deininger
Julius Deininger | |
---|---|
Busta J. Deiningera | |
Narození | 23. května 1852 Vídeň |
Úmrtí | 15. srpna 1924 Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Povolání | architekt |
Choť | Ludmila rozená Schönfussová (z jižní Moravy) |
Děti | Elsa, Theodor, Wunibald Deininger, Ella |
Rodiče | otec Johann Deininger matka Maria rozená Nestler |
Příbuzní | Bratr Johann Deininger |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Julian Deininger (23. května 1852 Vídeň – 15. srpna 1924 Vídeň) byl vídeňský architekt a pedagog, otec Wunibalda Deiningera.
Život
Julian (Julius) Deininger byl známý projektant, c. k. vrchní stavební rada, generální konzervátor Centrální komise ve Vídni, profesor a pak ředitel vídeňské průmyslové školy (učitel J. M. Olbricha[p. 1]), kde byl jeho kolegou Camillo Sitte (1843–1903).[1] Syn Theodor (1881–1908), Wunibald (1879–1963) i bratr Johann (1849–1931) byli také architekti.[2] Manželka Ludmila rozená Schönfussová pocházela z jižní Moravy.
Studoval na Technické vysoké škole ve Vídni u Heinricha von Ferstela, pak na Akademii výtvarných umění u Friedricha von Schmidta (1825–1891), který byl zaměřen na novogotickou architekturu. Praxi vykonal ve stavební kanceláři vídeňského spolku Cottage a v roce 1876 nastoupil do ateliéru Friedricha von Schmidta. Zde pracoval na návrhu stavby novogotické vídeňské radnice. Od roku 1883 pracuje jako samostatný architekt. V letech 1887 až 1888 řídil přestavbu vídeňského domu umění (Künstlerhaus). V roce 1901 byl členem poroty na přestavbu Schmetterhausu v Opavě. Díky svým kontaktům v moravskoslezských městech, kde byl zván do porot tamních architektonických soutěží, pomohl s uvedením svého syna Wunibalda mezi známé architekty. Společně vytvořili soutěžní návrhy nebo je realizovali.
Během svého života obdržel mnohá ocenění a vyznamenání. Např. v roce 1888 obdržel rytířský kříž Řád Františka Josefa. Zemřel 15. srpna 1924 ve Vídni a je pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni.[2]
Dílo
Projekty a stavby
Hlavní novobarokní oltář minoritního kostela sv. Ducha[p. 2] v Opavě (1889)[1][3]
Soutěžní projekt Moravskoslezské vzájemné pojišťovny pro Brno (1898 nerealizováno) [3]
Ve Vídni
- činžovní dům d'Orsay (1885–1886, ul. Piaristická)
- nájemní dům Van Swieten Hof (1896, ul. Rotenturmstrasse 19) pozdní historismus zpestřený secesními prvky a detaily.
- dům a tiskárna F. Jaspera (1892)
- obytný a obchodní dům na Wollzeile 28 (1900) pozdní historismus zpestřený secesními prvky a detaily.
Ve spolupráci s Wunibaldem Deinigerem
- Obchodní a živnostenská banka v Moravské Ostravě (1904–1906). Návrh byl oceněn prvním místem v architektonické soutěži[p. 3], které se zúčastnilo 71 autorů s 85 návrhy. Stavba byla zrealizována od května 1904 do května 1905.[4] Fasáda ukončená vysokými štíty, věžičkami a arkýři připomínal zaalpskou renezanci, ale střídmé, lakonické podání historických motivů prozrazuje vliv reformních snah, vyřazujících z britských ostrovů.[3][5] Budova byla rozdělena na dvě části – východní a západní, které využívaly společné zázemí, a důmyslný komunikační systém, který tyto části propojoval. Obchodní, kancelářské a obytné místnost byly umístěny po vnějším obvodu, kdežto ostatní zázemí směřovalo do dvorů. Budova banky patří mezi kvalitní příklady snah a proměn vídeňské architektury v podmínkách Moravské Ostravy.
- lázeňský dům U zlatého kříže v Karlových Varech (1906–1907)
- vila Ladewig v Gutensteinu
- Obchodní akademie ve Vídni (1906–1908).
- Obchod s nábytkem Richarda Ludwiga v Mödlingu (1910).
Nerealizované projekty
- 1882 soutěžní projekt pomníku připomínající obléhání Vídně Turky (2. místo v soutěži)
- 1894 radnice v Korneuburgu, Dolní Rakousy (2. místo v soutěži)
- 1898 Moravskoslezská vzájemná pojišťovna v Brně
- 1902 soutěžní návrh spořitelny ve Šluknově
- 1913 Německé kasíno v Praze (soutěžní návrh s Wunibaldem Deiningerem a Rudolfem Truskou.
Rodina
Otec Johann Deininger byl továrníkem, zabýval se výrobou hedvábí ve Vídni, matka Maria rozená Nestler byla dcerou lékaře z Dolních Dunajovic, jižní Morava. Julius Deininger se oženil v roce 1877 s Ludmilou rozenou Schönfussová, která pocházela z jižní Moravy. Jejich manželského svazku se narodily čtyři děti:
- dcera Elsa,
- syn Wunibald (1879–1963) architekt,
- syn Theodor (1881–1908) architekt,
- dcera Ella
Jeho bratr Johann Deininger (1849–1931) byl architekt, ředitel státní obchodní školy v Insbrucku, Tyroly.
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin. Ostravské dílo Wunibalda Deiningera. Ostrava: NPÚ, 2011. ISBN 978-80-85034-64-6. S. 6.
- ↑ a b SCHEIDL, Inge. Julius Deininger [online]. Vídeň: Architekturzentrum Wien, 2005-11-01 [cit. 2015-12-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c VYBÍRAL, Jindřich. Mladí mistři – architekti ze školy Otto Wágnera na Moravě a Slezsku. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-474-X. S. 87, 173 –185.
- ↑ STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy. Ostrava: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85034-54-7. S. 51.
- ↑ VYBÍRAL, Jindřich. Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938.. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 80-86517-94-2. S. 46.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Deininger na Wikimedia Commons
- Julius Deininger; Architektenlexikon Wien 1770–1945
Média použitá na této stránce
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: PictureObelix, Licence: CC BY-SA 3.0 at
Stiftungshaus Van-Swieten-Hof
Autor: Vi Ko, Licence: CC BY-SA 4.0
Büste von Julius Deininger an der Wand der Galerie des Wiener Rathauses.
Julius Deininger (geboren am 30. Mai 1852 in Wien, gestorben 15. August 1924) war ein österreichischer Architekt.