Julian Klaczko

PhDr. Julian Klaczko
Julian Klaczko
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1870 – 1873
Poslanec Haličského zemského sněmu
Ve funkci: 1870 – ???
Narození	6. září 1825 Vilnius Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	27. listopadu 1906 Krakov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Rakowický hřbitov
Alma mater	Univerzita Královec Univerzita Heidelberg
Ocenění	komandér Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julian Klaczko, původním jménem Jehuda Lejb (6. září 1825 Vilnius – 27. listopadu 1906 Krakov^[1][2]), byl polský spisovatel a novinář, působící převážně ve Francii, a rakouský politik z Haliče, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Narodil se v židovské rodině ve Vilniusu.^[3] Už v mládí jevil literární nadání.^[2] Studoval na univerzitě v Královci a Heidelbergu. V roce 1846 získal titul doktora filozofie.^[1] Podle jiného zdroje mu byl titul v Královci udělen roku 1847. Odešel pak do Heidelbergu.^[3] Zde následně působil jako spolupracovník redakce Deutsche Zeitung Georga Gottfrieda Gervina.^[1] Psal sem články na téma polských a ruských záležitostí. Roku 1848 strávil jistou dobu v Poznaňském velkovévodství.^[3] Roku 1849 publikoval stať Die Deutschen Hegemonen, která byla otištěna i v Havlíčkových Národních novinách.^[2] V ní formou otevřeného dopisu odmítl začlenění Poznaňska do německého státu.^[3]

Na přelomu 40. a 50. let se rozhodl konvertovat ke křesťanství. Tento krok ale déle odkládal s ohledem na nesouhlas rodičů. Jeho otec přišel o majetek a Klaczko se ocitl ve finanční tísni. Konverzi uskutečnil až po otcově smrti.^[3] Roku 1850,^[3] podle jiného zdroje už roku 1849, odešel do Paříže a byl tam spolupracovníkem Revue des deux Mondes, Revue de Paris a knihovníkem v Corps legislatif.^[1] Ve Francii si získal značnou pozornost svým publicistickým stylem. V letech 1857–1860 vydával spolu s Walerianem Kalinkou exilový měsíčník Wiadomości Polskie, který byl zakázán postupně v Ruském impériu i v rakouské Haliči a od roku 1860 i v etnicky polských oblastech Pruska, načež zanikl pro nedostatek abonentů. Po polském povstání z roku 1863 vydal v roce 1866 Etudes de diplomatie, ve kterém kritizoval postoj velmocí k polským národním aspiracím. Další spis Les preliminaires de Sadowa se věnoval diplomatickému zákulisí prusko-rakouské války. Obě studie vyvolaly značný ohlas.^[3]

Roku 1869 ho Friedrich Ferdinand von Beust povolal na post dvorního a ministerského rady na ministerstvu zahraničních věcí. Na funkci na ministerstvu musel rezignovat 5. září 1870 kvůli svým frankofilským názorům (odmítal rakousko-uherskou neutralitu v prusko-francouzské válce).^[1]

Roku 1870 byl zvolen na Haličský zemský sněm.^[1] Zemský sněm ho roku 1870 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). 19. září 1870 složil slib. Opětovně ho zemský sněm do Říšské rady vyslal roku 1872 za velkostatkářskou kurii v Haliči. Složil slib 13. ledna 1872.^[4]

Po odchodu z politiky přesídlil znovu dočasně do Paříže, kde se opětovně věnoval publicistice. Studie Causeries florentines je rozborem Dantova díla formou dialogu. Deux chanceliers z roku 1875 je studií politiky kancléře Bismarcka a ruského kancléře Alexandra Gorčakova. Rozpracoval rovněž rozsáhlou řadu profilů papežů La papaute et la renaissance.^[3] V roce 1881 působil po kratší dobu jako správní rada v Zemské bance. Publikoval politické a kulturněhistorické spisy. Od roku 1877 byl dopisujícím členem Académie des sciences morales et politiques.^[1]

Zemřel v listopadu 1906.^[2]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Julian Klaczko na Wikimedia Commons

Reference