Juliana Jirousová

Juliana Jirousová
Rodné jménoJuliana Stritzková
Narození17. září 1943
Stará Říše
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí25. srpna 2023 (ve věku 79 let)
?
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhřbitov ve Staré Říši
Povolánímalířka a výtvarnice
RodičeOtto Maria Stritzko a Marie Florianová Stritzková
Manžel(ka)Ivan Martin Jirous (od 1976)
DětiFrantiška Jirousová
Marta Veselá Jirousová
Významná dílaDopis Juliany Jirousové I. M. Jirousovi, 10. září 1974
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Webová stránkawww.juliana-jirousova.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Juliana Jirousová (rozená Stritzková; 17. září 1943 Stará Říše25. srpna 2023) byla česká výtvarnice, disidentka v době komunistického režimu a signatářka Charty 77. Je nositelkou osvědčení za odboj a odpor proti komunismu.[1]

Život

Rodiči Juliany Jirousové byli akademický malíř Otto Stritzko a výtvarnice Marie rozená Florianová, dcera vydavatele, katolického myslitele a literáta Josefa Floriana. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Telči (1961) Julianě nedoporučili další studium, protože pocházela z katolické hluboce věřící rodiny. Původně chtěla studovat návrhářství nábytku, proto pracovala asi rok jako prodavačka v obchodě s nábytkem v Praze. Na nějaký čas se pak vrátila domů a začala malovat obrazy, přestože předtím o tom vůbec nepřemýšlela a spíš jí vadilo, že všichni v rodině se věnovali malování. Zdrojem inspirace se pro ni staly byzantské emaily – malby ikon. Zpočátku se je pokoušela kopírovat, ale postupem času začala tvořit vlastní obrazy, inspirované stylem byzantských emailů. V roce 1963 strávila měsíc ve Vídni, kde její otec vystavoval v galerii Ernsta Fuchse. Během svého pobytu se seznámila s tvorbou umělců z okruhu Wiener Schule (Vídeňská škola). Tito malíři ovlivnili její tvůrčí proces a umělecký styl.[1][2]

V roce 1964 odešla pracovat do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, kde působila jako arteterapeutka. Tam se přihlásila jako dobrovolnice do experimentu českých psychiatrů s LSD. Některé své halucinogenní zkušenosti pak ztvárnila ve svých obrazech. V roce 1966 pracovala krátce v Praze jako sanitární sestra v psychiatrickém ústavu v Bohnicích, ale brzy se vrátila zpátky domů, kde se za podpory otce intenzivně věnovala malování. Její práce se objevily na výstavě Svazu výtvarných umělců v Jihlavě, přestože nebyla jeho členkou.[1][2]

V roce 1968 mohla vstoupit do Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1968 měla v Praze spolu s Evou Lamrovou první větší výstavu, ta však byla po třech dnech uzavřena kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy. Ruská okupace ukončila také Julianinu malířskou dráhu. Živila se jako poštovní doručovatelka a vychovatelka v ústavu pro děti s poruchami sluchu.

V roce 1976 si vzala básníka a teoretika umění Ivana Martina Jirouse (19442011), s nímž se poznala roku 1972.[3] Jirous patřil k předním disidentům a byl v době komunismu za své názory často vězněn, jako politický vězeň si celkem odseděl přes 8 let.[1] Jejich korespondence z doby věznění vyšla knižně pod názvem Ahoj můj miláčku (2015).[4] Juliana Jirousová, která spolu se svým manželem podepsala Chartu 77, se musela sama starat o rodinu a zároveň podporovat manžela ve vazbě. Společně mají dcery Františku (narozena 1980) a Martu (1981).[5] Františka se stala spisovatelkou a archivářkou, Marta je malířka a básnířka. Po pádu komunistického režimu se manželství rozpadlo, ale Jirous rodinu často navštěvoval. Juliana se soustředila hlavně na výchovu obou dcer a teprve kolem poloviny 90. let se začala znovu věnovat výtvarnému umění, přešla od olejomalby ke kresbě a malovala hlavně obrazy světců.[2][6]

V roce 2001 navázala spolupráci s keramičkou Marií Lamperovou a společně vyráběly keramické dlaždice s obrazy svatých, které pak byly rozmístěny v kapličkách na orlickém panství knížete Karla Schwarzenberga. V březnu 2005 měla výstavu v rakouském Kautzenu, v listopadu 2012 v Praze v Libri prohibiti a v roce 2013 vystavovala v Hustopečích u Brna.[1][2]

Zemřela 25. srpna 2023 ve věku 79 let.[7] Byla pohřbena ve Staré Říši v rodinném hrobě.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f Juliana Jirousová - o autorce. www.juliana-jirousova.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  2. a b c d Juliana Jirousová životopis autora. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  3. IWASHITA, Daniela. Život pod posvátným kopcem (Rozhovor s výtvarnicí Julianou Jirousovou o rodu staroříšských Florianů, dopisech Ivanu Martinu Jirousovi do vězení a jejích obrazech). Souvislosti 3/2011 [online]. souvislosti.cz [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  4. Zdálo se mi, žes přijel z vězení na koňovi – Divadelní noviny [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  5. Paní Juliana. Dokument o malířce, která zdaleka nebyla jen „Magorovou“ ženou. Vltava [online]. 2023-08-26 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  6. Juliana Jirousová. www.juliana-jirousova.cz [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné online. 
  7. Zemřela Juliana Jirousová. Novinky.cz [online]. 2023-08-26 [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 

Literatura

  • Karlík, V.: Ateliéry 2018/LIII. Juliana Jirousová, Revolver Revue 33, 2018, č. 111, str. 167–178

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“