Julie Nováková

Julie Nováková
Narození15. května 1991 (32 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatelka, autorka sci-fi, překladatelka, astrobiolog, bioložka a lektorka
Webwww.julienovakova.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Julie Nováková (* 15. května 1991 v Praze) je mezinárodně známá[zdroj?] česká spisovatelka science fiction, detektivek a fantasy a bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Dílo

Je autorkou sedmi románů a několika desítek povídek vydaných v časopisech (CZ: Ikarie, XB-1, Pevnost; EN: Asimov's, Analog, Clarkesworld aj.) a mnoha českých i mezinárodních sci-fi a fantasy antologiích. Od roku 2013 pravidelně píše a publikuje také v anglickém jazyce a překládá práce dalších autorů (povídky Hanuše Seinera Hexagrammaton, Terra Nullius a Under The Spinodal Curve v jejím překladu se objevily v magazínech Strange Horizons a Tor.com).

Zabývá se převážně žánrem science fiction, méně také fantasy a detektivkou. Jejím prvním publikovaným románem je detektivní sci-fi Zločin na Poseidon City (Triton, 2009). Následně jí vyšly také krimi Nikdy nevěř ničemu (MOBA, 2011), sci-fi Tichá planeta (Epocha, 2011), dobrodružná sci-fi ze série Agent JFK, Bez naděje (Triton, 2014), a trilogie Blíženci (Prstenec prozření, Elysium, Hvězdoměnci; Brokilon, 2015). Společně s dalšími čtyřmi autorkami napsala rámcovou novelu Tajná kniha Šerosvitu (Albatros, 2011), původní česko-slovenskou dobrodružnou fantasy pro mládež. Sestavila dvě antologie: českou Terru nullius (Brokilon 2015) a anglické Dreams From Beyond (Nová vlna 2017). Věnuje se též psaní publicistiky (mj. časopisy XB-1, Vesmír, Clarkesworld, Perihelion SF) a popularizaci vědy v článcích i přednáškách.

Bibliografie

Romány

  • Hvězdoměnci (třetí díl trilogie Blíženci, 2015, Brokilon)
  • Elysium (druhý díl trilogie Blíženci, 2015, Brokilon)
  • Prstenec prozření (první díl trilogie Blíženci, 2015, Brokilon)
  • Bez naděje (série Agent JFK, svazek 34; 2014, Triton&E.F.)
  • Tichá planeta (2011, Epocha)
  • Nikdy nevěř ničemu (2011, MOBA)
  • Zločin na Poseidon City (2009, Triton)

Antologie

  • Terra nullius (2015, Brokilon)
  • Dreams From Beyond (EN; 2017, Nová vlna)

Sbírky

  • Světy za obzorem (2018, Brokilon)

Povídky

2018

  • The Frankenstein Sonata (in Broad Knowledge)
  • The Symphony of Ice and Dust (reprint in The Final Frontier)
  • Étude for An Extraordinary Mind (podcast in StarShipSofa)
  • překlad: Under The Spinodal Curve by Hanuš Seiner (in Tor.com)
  • překlad: The Iconoclasma by Hanuš Seiner (in F&SF)

2017

  • Opona padá, hra skončila (Ve stínu Říše)
  • Étude for An Extraordinary Mind (in Futuristica II)
  • The Wagner Trouble (in GigaNotoSaurus 4/2017)
  • To See The Elephant (in Analog 5-6/2017)
  • překlad: Terra Nullius by Hanuš Seiner (in Strange Horizons)
  • překlad: Hexagrammaton by Hanuš Seiner (in Tor.com)

2016

  • Nesnáze s Wagnerem (Bájná stvoření)
  • The Ship Whisperer (in Asimov’s)
  • The Nightside (in The Alien Artifacts anthology)
  • Becoming (in Persistent Visions)

2015

  • Zaříkávač lodí (Terra nullius, nakl. Brokilon)
  • Odvrácená strana (Capricorn 70, nakl. Brokilon)
  • Mosazné město (magazín XB-1, 01/2015)
  • Symfonie prachu a ledu (magazín XB-1, 12/2015)
  • A Different Kind of Story (in Theme of Absence)
  • A Taste to Be Remembered (in Saturday Night Reader)
  • A Cup of Coffee for Rind (in Domain SF)
  • The Adventure of The Lost Theorem (in The Mammoth Book of The Adventures of Moriarty)
  • Slice of Life (in TFF-X: Ten Years of the Future Fire)
  • Dancing An Elegy, His Own (in Fantasy Scroll)

2014

  • Étuda pro výjimečnou mysl (časopis Vesmír, online verze)
  • Šeré město (antologie Zpěv kovových velryb, Konektor XB-1)
  • Specialita šéfkuchaře (magazín XB-1, 04/2014)
  • Vzduchoplavci Aury (magazín Pevnost, 07/2014)
  • Catching A Ride (Perihelion SF, 08/2014)

2013

  • The Symphony of Ice and Dust (in Clarkesworld, issue 85 – October 2013)
  • The Brass City (in Penny Dread Tales Vol. Three: In Darkness Clockwork Shine, RuneWright Press)
  • Dva kroky od ráje (magazín XB-1 09/2013)
  • 11 procent (magazín Lemurie 13/2013)

2012

  • Smuteční píseň pro poslední vílu (Pevnost 05/2012)
  • Bódhisattva (sborník KOČAS 2012, Straky na vrbě)
  • Eskapády pana Finnegana (antologie Mrtvý v parovodu, Konektor XB-1)
  • Whodunnit (magazín Lemurie, 3/2012)

2011

  • Krvavý déšť (magazín XB-1 04/2011)
  • Město utkané z pavučin (Pevnost 05/2011)
  • O nefritovém amuletu I (Tajná kniha Šerosvitu, Albatros)
  • O nefritovém amuletu II (Tajná kniha Šerosvitu, Albatros)
  • Zaťukej na dvířka fantazie (magazín XB-1 06/2011)
  • Spi sladce, Joe (magazín XB-1 08/2011)
  • Program Ovidius (sborník KOČAS 2011, Straky na vrbě)

2010

  • Klaun a růže (Kadeti fantasie, Straky na vrbě)
  • Až se rozvinou první květy jara (Zabij/zachraň svého mimozemšťana, MF)
  • Atamansi (Ikarie 10/2010)

2009

  • Arkádie (Ikarie 05/2009)
  • Bezpečnost nade vše (sbírka Mlok, Nová vlna)
  • Ve znamení štěstěny (sbírka Mlok, Nová vlna)
  • Legenda o šepotu hvězd (Kočas 2009, Nová vlna)
  • Shledání u Verdunu (Pěna dějin aneb Příběhy, které se nestaly; Tribut EU)

2008

  • Přání prvomájové noci (sbírka Stíny věží, Triton)
  • Obchodník s realitami (sbírka Mlok, Nová vlna)

2007

  • Střetnutí osudů (sbírka Stíny moře, Triton)

Ocenění

Julie Nováková byla nominována na Cenu Karla Čapka, cenu Ikaros a Vidoucího; v soutěži Ikaros se posléze umístila na bronzovém místě. Zvítězila v soutěži detektivních prací O vavřínovou korunu, tehdy pořádané MV ČR. Roku 2013 získala ocenění evropského fandomu Encouragement Award. V roce 2015 získala dvě ceny Aeronautilus (za nejlepší povídku a román roku). Co se týče jiných než literárních ocenění, se svou prací na téma parazitárních nákaz plžů v Modřanské tůni se umístila na třetím místě v celorepublikovém kole 32. ročníku Středoškolské odborné činnosti.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“