Julij Borisovič Chariton
| Julij Borisovič Chariton | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. února 1904 Petrohrad |
| Úmrtí | 19. prosince 1996 (ve věku 92 let) Sarov |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Petrohradská státní polytechnická univerzita (1920–1925) Univerzita v Cambridgi (1926–1928) |
| Povolání | fyzik a politik |
| Zaměstnavatelé | Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (od 1921) Institut chemické fyziky N. N. Semjonova (1931–1946) All-Russian Scientific Research Institute of Experimental Physics (1946–1992) |
| Ocenění | Řád rudé hvězdy (1944) Řád rudého praporu práce (1945) Stalinova cena (1949) Leninův řád (1949) medaile Srp a kladivo (1949) … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1956) |
| Rodiče | Boris Osipovich Chariton |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Julij Borisovič Chariton (rusky Юлий Борисович Харитон; 27. února 1904 – 18. prosince 1996) byl sovětský, později ruský fyzik pracující v oblasti jaderné energie. Byl konstruktérem sovětské atomové bomby a po mnoho let pracoval v sovětském jaderném programu.
Život
Narodil se v Petrohradu do židovské rodiny, jeho matka byla herečka, otec novinář pracující pro noviny Konstitučně demokratické strany. [1] V roce 1922 byl Leninovým dekretem Charitonův otec deportován do Lotyšska, kde pracoval pro emigrantské noviny. Po anexi Lotyšska Sovětským svazem byl zatčen NKVD a zemřel v gulagu. [2] Charitonova matka rovněž emigrovala, pobývala v Palestině. Poté, co Chariton vstoupil do sovětského jaderného programu, měl zakázáno se s matkou stýkat a korespondovat. [3]
Studoval na polytechnickém institutu v Leningradu pod vedením Abrama Ioffeho, poté přešel na univerzitu v Cambridgi, kde pod vedením Ernesta Rutherforda získal doktorát.
V letech 1931 - 1946 byl vedoucím explozivní laboratoře v Ústavu chemické fyziky. V roce 1935 se stal doktorem matematických a fyzikálních věd. Společně s Jakovem Zeldovičem prováděl experimenty s řetězovou reakcí uranu. V roce 1953 byl zvolen plným členem Sovětské akademie věd.
Ocenění
Třikrát získal řád Hrdina socialistické práce, šestkrát Leninův řád, dále získal Řád Říjnové revoluce nebo Leninovu cenu.
Literatura
- HOLLOWAY, David. Stalin a bomba: Sovětský svaz a jaderná energie 1939-1956. Vyd. 1. Praha: Academia, 2008. 572 s., [24] s. obr. příl. Stíny; sv. 6. ISBN 978-80-200-1642-3
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yulii Borisovich Khariton na anglické Wikipedii.
- ↑ Подвиг Юлия Борисовича Харитона Archivováno 6. 5. 2007 na Wayback Machine. (rusky)
- ↑ Человек столетия, или как создавался ядерный щит России Archivováno 14. 5. 2020 na Wayback Machine. (rusky)
- ↑ Оппенгеймер и Харитон: параллели жизни Archivováno 6. 5. 2007 na Wayback Machine. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jujij Borisovič Chariton na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Stamps of Russia. The 100th birth anniversary of scient-physicist Y.B.Khariton (1904-1996), 2004