Julius Feifalik
| Julius Feifalik | |
|---|---|
| Narození | 15. února 1833 Znojmo  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 30. června 1862 (ve věku 29 let) Vídeň  Československo |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Povolání | spisovatel |
| Rodiče | Johann Feifalik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Julius Feifalik, psáno též Julius Fejfalík, (15. února 1833 Znojmo[1] – 30. června 1862 Vídeň), byl moravský Němec, literární historik se specializací na českou středověkou literaturu a národopisec jižní Moravy. Publikoval česky i německy.
Život
Julius Feifalik se narodil ve Znojmě v moravské německé rodině. Jeho otcem byl Johann Feifalik (1798–1856), úředník a politik německé národnosti, během revolučního roku 1848 poslanec rakouského Říšského sněmu.[2]
Julius se po absolvování gymnázia v Brně vydal na univerzitu ve Vídni, kde studoval obory klasickou filologii, slavistiku a germanistiku. V té době pracoval v univerzitní knihovně. Po ukončení studií dostal ministerské stipendium pro další vzdělávání na univerzitách v Berlíně a Heidelbergu. Od roku 1861 začal pracovat ve vídeňské dvorní knihovně. Ve stejném roce onemocněl plicní tuberkulózou. Léčil se z ní v Rožnově pod Radhoštěm, kde patrně také sesbíral valašské lidové hry a písně. O rok později, ve věku 29 let, však nemoci podlehl. [3]
Dílo
Feifalík se ve své badatelské činnosti zaměřil na oblast staré české literatury. Zkoumal například legendy, rytířské romány, středověkou lyriku a dramatickou poezii, ale i divadlo. Své poznatky pak od roku 1855 publikoval v různých odborných časopisech. Věnoval se také sběru folklorního materiálu. V roce 1857 uveřejnil v göttingenském časopisu Zeitschrift für deutsche Mythologie und Sittenkunde svoji sbírku dětských říkadel a her z Moravy. V dalších letech vydal také soubory dětských hádanek. Zabýval se také sběrem lidových her v Čechách i na Moravě. Největší zásluhu na rozšíření Feifalikovy sbírky má František Sušil, který jej ve studiu folkloru podporoval a poskytl vlastní sbírku lidových her.
Feifalík byl také jedním z badatelů, kteří označovali Rukopis královédvorský za padělek. Své zjištění o rukopisu pak uveřejnil v roce 1860 v knize Über die Könighofer Handschrift. Tímto však upadl v nemilost české veřejnosti, až mu nakonec bylo znemožněno publikovat v jediném českém vědeckém periodiku, Časopise Musea království Českého.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Julia Feifalíka farnosti při kostele sv. Kříže ve Znojmě
- ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. books.google.cz [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b ARÁTOVÁ, Jana. Hry s vánoční tematikou ve sbírce Julia Feifalika Lidové hry z Moravy. Brno, 2009 [cit. 2014-07-30]. 139 s. magisterská práce. FF MU. Vedoucí práce Hana Bočková. s. 15–19. Dostupné online.
Monografie
- Lidové hry z Moravy, 1986
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Feifalik na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Feifalik
- Julius Feifalik v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Média použitá na této stránce
↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary
(1867-1918)House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“