Julius Kalaš

Julius Kalaš
Základní informace
Jinak zvanýLouis Kassal
Narození18. srpna 1902
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. května 1967 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryklasická hudba, opera a opereta
Povoláníhudební skladatel, pedagog, klavírista, právník a hudebník
Nástrojeklavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Kalaš (pseudonymy: Luis Kassal, Cajus) (18. srpna 1902, Praha12. května 1967 tamtéž) byl český hudební skladatel, pedagog a klavírista.

Život

Vystudoval gymnázium v Praze a Pražskou konzervatoř. Byl žákem Jaroslava Křičky a Josefa Bohuslava Foerstra. Po dokončení studia na konzervatoři pokračoval na mistrovské škole u Josefa Suka. Souběžně studoval práva na Karlově univerzitě a v roce 1930 se stal doktorem práv. Až do roku 1948 pracoval jako úředník Zemského finančního ředitelství v Praze. Kromě toho působil jako dirigent a autor scénické hudby u divadla Na Slupi, Nového divadla Oldřicha Nového, Národního divadla a dalších pražských divadel.

V roce 1948 se stal profesorem na katedře Zvuk a hudba ve filmu Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. V letech 1949–1950 byl děkanem a v letech 1950–1957 proděkanem Filmové fakulty. Současně působil jako funkcionář v různých hudebních organizacích (Ochranný svaz autorský, Dilia). Byl prvním předsedou Českého hudebního fondu i předsedou Syndikátu českých filmových umělců a techniků.

Byl autorem jak vážné hudby orchestrální a komorní, tak i hudby populární. Značnou část jeho díla tvoří operety a hudební komedie. Nejvíce však proslul jako skladatel filmové hudby. Podílel se rovněž na vzniku hudebního pěveckého souboru Kocourkovští učitelé. Byl jejich uměleckým vedoucím a klavíristou. Kocourkovští učitelé vystupovali v kabaretech, na koncertech, na zájezdech, v estrádách i ve filmu.

Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově[1]. Za své zásluhy získal v roce 1965 titul zasloužilý umělec.

Dílo

Opera


Balet

Vokální skladby

  • Balada o Krasnoarmějci Ivanovi. Mužský sbor, op. 3 (1924)
  • 3 ženské sbory na slova Karla Tomana, op. 6 (1931)
  • Jménem Páně. Kantáta op. 33 (1939)
  • Kejklíř. Kantáta na slova Otakara Fischera, op. 37 (1939)
  • Jen dál! Kantáta na slova Jana Nerudy, op. 70 (1951);
  • Polka jede. Kantáta na slova Jana Nerudy, op. 72 (1952);
  • 125 satyrických balad a písní pro pěvecké sexteto.

Skladby pro orchestr

  • Slavnostní ouvertura, op. 2 (1924)
  • Symfonie Domažlická, op. 4 (1927–28)
  • Ouvertura pro orchestr, op. 7 (1931)
  • Serenáda pro smyčce Es dur, op. 50 (1944)
  • Vzkříšení. Symfonická báseň, op. 51 (1945)
  • Koncert pro violoncello a orchestr (1949)
  • Koncert pro violu a orchestr, op. 69 (1950)
  • Fantazie pro violoncello a orchestr (1952)
  • Slavík a růže. Symfonická báseň pro flétnu a orchestr podle Oscara Wilda (1956)
  • Bubny míru. Symfonický obraz (1960)

Operety

  • Láska nezná hranice, op. 17 (1934)
  • Bílá paní, op. 42 (1941)
  • Komediant, op. 48 (1943)
  • Valašská nevěsta, op. 75 (1953)
  • Mlynářka z Granady, op. 78 (1954)
  • Dovolená z Andělem, op. 76 (1955)
  • Učitel tance (1969)

Komorní skladby

  • Smyčcový kvintet A-dur, op. 1 (1924)
  • 2 skladby pro klavír (1925)
  • Moře. 3 skladby pro klavír (1925)
  • Kvartettino G-dur (1928)
  • Smyčcový kvartet f-moll (1942)
  • Arabesky pro klavír (1946)

Hudba k filmům

  • Fantom Morrisvillu, 1966
  • Král Králů, 1963
  • Mezi nebem a zemí, 1958
  • Páté kolo u vozu, 1957
  • Nejlepší člověk, 1954
  • Krejčovská povídka, 1953
  • Večery s Jindřichem Plachtou, 1953
  • Slovo dělá ženu, 1952
  • Nejlepší tip, 1951
  • Císařův pekař – Pekařův císař, 1951
  • Dnes o půl jedenácté, 1949
  • Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949
  • Rodinné trampoty oficiála Tříšky, 1949
  • Vzbouření na vsi, 1949
  • Na dobré stopě, 1948
  • Parohy, 1947
  • Muži bez křídel, 1946
  • Velký případ, 1946
  • 13. revír, 1946
  • Čtrnáctý u stolu, 1943
  • Baron Prášil, 1940
  • Katakomby, 1940
  • Panna, 1940
  • Vandiny trampoty, 1938
  • Advokátka Věra, 1937
  • Děvče za výkladem, 1937
  • Lidé na kře, 1937
  • Jízdní hlídka, 1936
  • Komediantská princezna, 1936
  • Švadlenka, 1936
  • Velbloud uchem jehly, 1936
  • Tři muži na silnici (slečnu nepočítaje), 1935
  • U nás v Kocourkově, 1934
  • Dům na předměstí, 1933
  • Obrácení Ferdyše Pištory, 1931

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), (SHV, Praha 1963)
  • Čeněk Gardavský: Skladatelé dneška (Praha 1961)
  • Československý biografický slovník (Praha 1992)
  • A. M. Brousil: Hudba v našem filmu (Praha 1948)
  • Nová česká operetní a muzikálová tvorba 1970–1980 (Praha 1980)

Reference

  1. hrob Julia Kalaše na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-28. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“