Julius Mařák

Julius Mařák
Julius Mařák
Narození	29. března 1832 Litomyšl Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	8. října 1899 (ve věku 67 let) Smíchov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov [1]
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze (1852–1853)
Povolání	malíř, grafický designér, vysokoškolský učitel, učitel, grafik a kreslíř
Manžel(ka)	Ida Pfeffermannová
Děti	Josefina Pepa Mařáková
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Eduard Mařák (29. března 1832 Litomyšl^[2] – 8. října 1899 Smíchov^[3]) byl český malíř – krajinář, kreslíř a grafik druhé poloviny 19. století.

Narodil se jako třetí ze šesti synů zámeckého protokolisty Jana Mařáka z Heřmanic u Chocně a jeho manželky Josefy, rozené Hermannové. Narodil se v Litomyšli na Smetanově náměstí čp. 100 (od roku 1913 je na domě pamětní deska). V tomto městě prožil dětská a chlapecká léta, absolvoval tam nižší ročníky na piaristickém gymnáziu a zároveň se učil malovat u Antonína Dvořáka, který žil v nedalekých Němčicích. V roce 1848 se s dvěma staršími bratry Gustavem a Alexandrem přestěhoval do Prahy, bydleli v podnájmu^[4] a Julius dostudoval vyšší gymnázium. V roce 1850 celá rodina přesídlila do Prahy.^[5]

V letech 1852–1853 Julius studoval na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera, poté v letech 1853–1855 studoval soukromě v Mnichově u profesorů Leopolda Rottmanna a Eduarda Schleicha. Po návratu z Mnichova procestoval Krkonoše, severovýchodní Čechy a Český ráj a Šumavu. Pobýval také ve Vídni, kde se u mědirytce K. J. Schmidta naučil technice leptu (1858) a od roku 1860 působil jako ilustrátor a vyučoval ve šlechtických rodinách kreslení. V roce 1869 cestoval na Balkán a v letech 1872–1875 pobýval v Tyrolsku.

Roku 1882 dostal zakázku na výzdobu Národního divadla a v roce 1887 se přestěhoval do Prahy, neboť mu bylo nabídnuto místo profesora na pražské akademii v ateliéru krajinomalby. Krajinářskou školu vedl dvanáct let. Jeho žáky byli mj. Antonín Slavíček, Václav Březina, František Kaván, Max Švabinský, Otakar Lebeda, Alois Kalvoda, Stanislav Lolek, Jaroslav Panuška, Ota Bubeníček nebo Mařákova manželka Ida a dcera Josefina.^[6]

Roku 1893 vážně onemocněl a výzdobu Národního divadla dokončil v posledním roce života za pomoci své dcery a některých svých žáků. Pochován byl na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob 6B-36)^[1].

Dne 10. června 1871 se oženil se svou žačkou Idou, rozenou Pfeffermannovou (1848–1908).^[7] Jejich jediný potomek, dcera Josefina, zvaná Pepa (1872–1907) byla též malířka.

Julius Mařák byl strýcem operního pěvce Otakara Mařáka, houslisty Jana Mařáka a harfistky Jarmily Mařákové-Schulzové, manželky překladatele Ivana Schulze.

Mařák se celý život věnoval krajinomalbě. Je také jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě Národního divadla v Praze, kam namaloval slavná místa českých dějin (Říp, Blaník, Vyšehrad atp.). Jeho krajinomalby zdobí i schodiště Národního muzea v Praze.

Stylově se jeho dílo postupně posouvá od patetického romantismu k realistickému plenéru. Mařák vytvořil stovky kresebných studií v plenéru. Jeho častým námětem byl intimní lesní interiér, který zachycoval romantickým, snivým způsobem. Mařákova barevnost se pohybuje především na škále zemitých hnědí, okrů a zelení, to vše plnoplasticky promodelované světlem a stínem. V pozdějších pracích se projevuje rozvolňování malířského rukopisu, které v mnohém předznamenává impresionistickou tvorbu jeho žáků.

Kresba mu však byla nejen přípravou k malbě, ale také finálním výtvarným projevem. Velké proslulosti dosáhl při práci s uhlem. Už v roce 1868 vytvořil pro pařížské a mnichovské nakladatelství Goupil & Kaeser uhlem kreslené cykly Čtyři roční období a Čtyři denní doby, které se po převodu kreseb grafikem E. Willmannem do podoby rytin staly ve své době evropsky proslulé. Podobný úspěch přinesl i cyklus Lesních samot, opět kreslený uhlem a Willmannem převedený do podoby ocelorytu. Z grafických technik ovládal Mařák techniku leptu. Na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století vytvořil cyklus asi třiceti leptů intenzivně využívajících možnosti šerosvitného účinku, který tato technika nabízí. Mařákovy kresby a grafiky ještě silněji než jeho malby přesně a důsledně zachycují detaily krajiny a lesní vegetace.

Spolupracoval s vídeňskými časopisy, hojně také kreslil pro české Květy a Světozor.

• 
  Ranní píseň (1877)
• 
  Lesní zátiší (asi 1865)
• 
  Na kraji lesa
• 
  Lesní jezero, kresba uhlem
• 
  Skalní soutěska
• 
  Krkonoše
• 
  Les
• 
  Pramen

• Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
• BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda: Julius Mařák a jeho žáci, Národní galerie (katalog výstavy), Praha 1999
• Boučková J., Julius Mařák, VČG Pardubice 1981
• BUŽGOVÁ, Eva. Grafika Julia Mařáka. Umění, roč. 4, (1956), č. 2, s. 151–169.
• ŠUMAN, V., Julius Mařák a jeho škola, Praha 1929
• BROŽKOVÁ, Libuše. K otázce autorství cyklu historických krajin pro ochoz a schodiště Národního musea. Umění, roč. 8, (1960), č. 6, s. 625-632.

• Galerie Julius Mařák na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Mařák na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Mařák
• Autor Julius Mařák ve Wikizdrojích (anglicky)
• Julius Mařák v informačním systému abART
• ČT, 2012, dokument Julius Mařák: Cyklus pro předsíň královské lóže