Julius Ringel

Julius Ringel
Julius Ringel
	Papa
	(c) Bundesarchiv, Bild 183-R63746 / CC-BY-SA 3.0
Narození	16. listopadu 1889 ; Völkermarkt, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. února 1967 (ve věku 77 let) ; Bayerisch Gmain, Západní Německo
Vojenská kariéra
Hodnost	General der Gebirgstruppen (generál horských myslivců)
Doba služby	1905–1945
Sloužil	Rakousko-Uhersko (do roku 1918); Rakousko (do roku 1938); Třetí říše
Složka	Landwehr (do roku 1918); Landwehr (do roku 1938); Wehrmacht (do roku 1945)
Velel	náčelník štábu 3. horská divize (1938–1939); náčelník štábu 268. pěší divize (1939); 266. pěší pluk (1939–1940); 3. horská divize (1940); 5. horská divize (1940–1944); LXIX. horský sbor (1944); XVIII. horský sbor (1944); XVII. vojenská oblast (1944); Sbor Ringel (1945)
Války	První světová válka; Druhá světová válka
Bitvy	Bitva o Francii (1939–1940); Balkánské tažení (1941–1942, 1944); Obležení Leningradu (1942–1943); Italská kampaň (1943–1944)
Vyznamenání	Rytířský kříž s dubovými ratolestmi
	multimediální obsah na Commons

Julius Alfred Ringel (16. listopadu 1889 Entringen – 12. srpna 1982 Mnichov) byl generál horských myslivců německého Wehrmachtu, kde dostal od vojáků přezdívku Papa (tatínek).

Služba v Landwehru

Narodil se v korutanském městečku Völkermarkt. V roce 1905 se přihlásil do armádní školy ve Vídni, kde promoval 18. srpna 1909. Byl zařazen k 4. horskému pluku, kde dosáhl o rok později na hodnost poručíka. Když propukla 1. světová válka, bojoval pod 2. horským střeleckým plukem v Haliči a později v severní Itálii. Zde také v roce 1918 upadl do zajetí. Po skončení války byl propuštěn a následně bojoval ve svých rodných Korutanech proti jednotkám nově vznikající Jugoslávie. Když vzniklo nové Rakousko, zůstal v jeho armádě, kde dosáhl roku 1932 hodnosti podplukovníka.

Služba ve Wehrmachtu

Podporoval nacisty a nadšeně uvítal připojení Rakouska k Německu, které proběhlo v březnu 1938. Ringel se tak dostal do německého wehrmachtu, kde zpočátku zastával štábní funkce. Po vypuknutí druhé světové války dostal v říjnu velení nad 266. pěším plukem, se kterým se účastnil tažení na západě, takzvané bitvy o Francii. V červnu 1940 se stal velitelem 3. horské divize a v říjnu téhož roku velitelem 5. horské divize. S touto divizí se na jaře 1941 zúčastnil invaze do Jugoslávie, Řecka a obsazení Kréty, za což si vysloužil Rytířský kříž. V listopadu 1941 byla jeho divize stažena zpět do Německa na doplnění a odpočinutí. Ale již za čtyři měsíce byla zase poslána zpět do bojů na východní frontu k Leningradu, kde se ve Volchovské oblasti podílela na zničení armády generála Vlasova. Po roce a půl na východní frontě byla jeho divize opět převelena, tentokrát do Itálie, kam dorázila 15. prosince na Gustavovu linii, do blízkosti Monte Cassina. V Itálii bojoval další čtyři měsíce, než se stal velitelem LXIX. horského sboru v Chorvatsku, kde bojoval proti Titovým partyzánům. Ve druhé polovině roku 1944 byl odvolán do Salcburku, kde se ujal velení nad místní vojenskou oblastí, ze které později vytvořil takzvaný Ringlův sbor, u kterého zůstal až do konce války.