Julius Vegricht

Julius Vegricht
Narození	25. října 1905 nebo 1907 Praha, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. října 1988 (ve věku 80 let) Praha, Československo
Národnost	česká
Povolání	kameraman, herec
Významná díla	Městečko na dlani Karel a já Řeka čaruje Hostinec „U kamenného stolu“
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Julius Vegricht (25. října 1905^[1][2] nebo 1907^[3][4] Praha, Rakousko-Uhersko – 11. října 1988  Praha, Československo) byl československý filmový (a zčásti také televizní) kameraman, na počátku kariéry občas také účinkoval jako komparzista a filmový herec v několika menších rolích.^[5]

Kariéra

Po dokončení školní docházky prošel několika zaměstnáními, které neměly s filmem nic společného. Nejprve film viděl jako možnost výdělku a příležitostně v něm pracoval jako komparzista. Od roku 1929 pracoval ve filmových laboratořích a v atelieru Na Kavalírce u Karla Lamače jako stálý zaměstnanec. Ale tento filmový ateliér v noci z 25. na 26. října 1929 vyhořel.^[6] Po požáru Kavalírky pracoval jako asistent kamery pro několik významných kameramanů té doby (Václav Vích, Jaroslav Blažek, Otto Heller a Jan Stallich). Mezitím si zahrál i dvě relativně větší role: fotbalového fanouška ve známém filmu Muži v offsidu z roku 1931 (režie Svatopluk Innemann) podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka a vojína v melodramatu Písničkář z roku 1932 (režie opět Svatopluk Innemann, scénář částečně autobiografického filmu napsal a hudbu složil Karel Hašler).^[5][7]

S kameramanem Janem Stallichem spolupracoval také na britském životopisném snímku o skladateli Mozartovi Whom The Gods Love (1936, režie Basil Dean).^[8] Zkušenosti získané ve Velké Británii mu umožnily stát se samostatným kameramanem. V roce 1935 se spolu s Josefem Bulánkem podíleli jako kameramani na životopisném dramatickém filmu Milan Rastislav Štefánik (režie Jan Sviták).^[9] Do začátku druhé světové války byl kameramanem ještě několika, většinou spíše průměrných až podprůměrných snímků. Žánrově šlo o sentimentální melodramata nebo komedie. V rámci „filmů pro pamětníky“ je poměrně pravidelně reprízovaná komedie Jarčin profesor z roku 1937 (režie Čeněk Šlégl a Jiří Slavíček, Čeněk Šlégl se podílel i na scénáři).^[10]

Během Protektorátu natočil zhruba stejný počet filmů, některé z nich jsou stále hrané a oceňované, např. Městečko na dlani podle stejnojmenné románové prvotiny Jana Drdy (natočeno 1941, premiéra 1942),^[11] komedie Karel a já z roku 1942 (v hlavní roli Jindřich Plachta),^[12] poetická komedie Kluci na řece z roku 1944 (režie Václav Krška a Jiří Slavíček)^[13] a již po osvobození dokončený film Řeka čaruje z roku 1945 (režie opět Václav Krška, který se podílel také na scénáři).^[14]

Z filmů po druhé světové válce je umělecky nejhodnotnější a současně divácky oblíbená filmová adaptace stejnojmenného románu Karla Poláčka Hostinec „U kamenného stolu“ (1948, režie Josef Gruss, scénář Otakar Vávra a Vlastimil Rada),^[15][16] dále je vhodné zmínit např. film Ves v pohraničí (režie Jiří Krejčík).^[17] Kromě toho pracoval pro celou řadu dalších významných režisérů (Václav Kubásek: pseudonym Václav Smetana, Josef Mach, Václav Gajer, K. M. Walló, Bořivoj Zeman ad.). V roce 1968 (již v důchodu) se ještě podílel na krimi dramatu Muž na útěku, kde současně zajišťoval kameramanskou supervizi nad začinajícím režisérem Václavem Sklenářem a kameramanem Alexandrem (Sašou) Rašilovem (syn herce Saši Rašilova).^[18]

Spíše ojediněle spolupracoval také s Československou televizí. Pod režijním vedením Vladimíra Svitáčka a Jána Roháče (scénář Vladimír Dvořák, Miroslav Horníček, Vladimír Svitáček a Ján Roháč) natočil v roce 1962 krátkou (20 minut) televizní komedii Žárlivost (hrají Miloš Kopecký, Miroslav Horníček a Jana Houkalová).^[19]

Byl rovněž kameramanem několika dokumentárních filmů, např. Nezapomenem ... na Desátý všesokolský slet v roce 1938, Středoškoláci: čtvrté středoškolské hry (1938), Praha, láska má (1939), Návrat presidenta dr. Edvarda Beneše do Prahy (1945), barevný dvoudílný dokument o XI. Všesokolském sletu Píseň O sletu I. a II. (1948), Jablonecké ozdoby (1960), Lidé za kamerou (1961: hraná dokumentární reportáž o filmové výrobě a především o studiu Barrandov) a také loutkový film Hračky plačky (1959).^[20][5]

Celkem v letech 1935 až 1968 jako kameraman natočil na čtyřicet hraných filmů, několik dokumentárních filmů a v několika filmech také hrál. Přes bohatou filmografii (na rozdíl od řady dalších filmařů) nikdy nedostal žádné státní či jiné vyznamenání. Ani od vlády první republiky, během Protektorátu nebo v poválečném období. Kameraman Julius Vegricht zemřel 11. října 1988 v Praze, dva týdny před 81. narozeninami.^[5]

Výběrová filmografie

V přehledu je uvedena zhruba polovina hraných filmů, na kterých se Julius Vegricht podílel jako kameraman, a většina ostatních filmů.^[5][20][7]

Kameraman hraných filmů

• 1968: Muž na útěku (kamera Julius Vegricht a Alexandr (Saša) Rašilov)
• 1964: Zkáza Jeruzaléma (středometrážní komedie: námět, scénář a režie Karel Steklý podle vlastní povídky Prodavači stínů, hudba Karel Krautgartner)^[21]
• 1962: Žárlivost (TV film)
• 1960: Tři tuny prachu (režie Oldřich Daněk)^[22]
• 1958: Hořká láska (režie Josef Mach, scénář Josef Mach a Jan Procházka)^[23]
• 1957: Padělek (krimi drama, scénář Eduard Fiker podle vlastní divadelní hry)^[24]
• 1954: Botostroj (podle stejnojmenného románu T. Svatopluka)^[25]
• 1951: Akce B (zachycuje poválečný boj s tzv. Banderovci)^[26]
• 1949: Pan Novák (scénář a režie Bořivoj Zeman, hudba Václav Dobiáš, v hlavní roli Jindřich Plachta)^[27]
• 1948: Hostinec „U kamenného stolu“ (předloha: Karel Poláček, scénář: Otakar Vávra a Vlastimil Rada, režie: Josef Gruss)
• 1948: Ves v pohraničí (režie Jiří Krejčík)
• 1945: Řeka čaruje (režie Václav Krška)
• 1944: Kluci na řece (režie Václav Krška a Jiří Slavíček)
• 1944: Prstýnek (režie Martin Frič, kamera Václav Hanuš a Julius Vegricht, hudba Eman Fiala)^[28]
• 1942: Karel a já (režie Miroslav Cikán, scénář Jarka Mottl a Miroslav Cikán, hudba Josef Stelibský, v hlavní roli Jindřich Plachta)
• 1942: Městečko na dlani (podle stejnojmenné románové prvotiny Jana Drdy)
• 1937: Jarčin profesor (režie Čeněk Šlégl a Jiří Slavíček, scénář Čeněk Šlégl a Karel Feix, hudba Josef Stelibský)
• 1935: Milan Rastislav Štefánik (životopisné drama, režie Jan Sviták, kamera Jan Bulák a Julius Vegricht)

Kameraman dokumentárních filmů

• 1961: Lidé za kamerou (hraná dokumentární reportáž o výrobě filmů a studiu Barrandov, scénář Jiří Brdečka a Eduard Hofman, který současně režisérem, komentář Karel Höger a Miroslav Horníček)^[29]
• 1960: Jablonecké ozdoby
• 1948: Píseň o sletu I. a II (dvoudílný barevný dokument o XI. Všesokolského sletu v roce 1948)
• 1945: Návrat presidenta dr. Edvarda Beneše do Prahy
• 1939: Praha, láska má (režie Oldřich Kmínek, komentář básník Josef Hora)
• 1938: Nezapomenem ... na Desátý všesokolský slet v roce 1938^[20]

Kameraman loutkového filmu

• 1959: Hračky plačky^[5]

Herec

• 1932: Písničkář (role vojína, scénář a hudba Karel Hašler, režie Svatopluk Innemann)
• 1931: Muži v offsidu (role fotbalového fanouška, podle stejnojmenného románu Karla Poláčka, režie Svatopluk Innemann)^[7]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Julius Vegricht v Česko-Slovenské filmové databázi
• Julius Vegricht ve Filmové databázi