Julius von Payer

Julius Johannes Ludovicus von Payer
Julius Johannes Ludovicus von Payer
Rodné jméno	Julius Johannes Ludovicus von Payer
Narození	2. září 1841 Teplice-Šanov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. srpna 1915 (ve věku 73 let) Bled Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Povolání	malíř, horolezec, kartograf, polárník
Ocenění	Čestné občanství města Mukačevo (1875) Medaile patrona (1875) čestné občanství města Teplic Řád železné koruny čestný doktorát Univerzity Martina Luthera v Halle-Wittenbergu
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julius Johannes Ludovicus von Payer (2. září 1841 Teplice Šanov^[1] – 30. srpna 1915 Bled, tehdy Veldes^[2]) byl teplický rodák, horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř.

Narodil se v Šanově (dnes část Teplic), v domě U Jitřenky v ulici U Hadích lázní. Otec Franz Anton Rudolf Payer byl důstojníkem v penzi. Julius byl ve věku deseti let poslán do kadetního ústavu v Łobzówě u Krakova. Jeho otec zemřel ještě před tím, než mladý Julius stačil dokončit školu. V letech 1856–1859 pokračoval ve studiu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, odkud vyšel jako podporučík 2. třídy. Poté byl přidělen ke 36. pěšímu pluku do Verony. V Itálii působil s přestávkami několik let, za prusko-rakouské války se vyznamenal v bitvě u Custozzy (1866).

V té době se už intenzivně věnoval vysokohorským výstupům v Alpách, s nimiž začal v roce 1863. O rok později vystoupil na vrcholy pohoří Adamello-Presanella (přes 3500 m n. m.), načež brzy poté vyhotovil mapu celé oblasti v měřítku 1 : 56 000. Obdobně v letech 1865–1868 zmapoval Ortleské Alpy. Za tu dobu vystoupil na více než 100 vrcholů v obou pohořích, z toho 43 prvovýstupů.

Díky výtečné kartografické práci získal v roce 1868 místo ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni a také byl osloven k účasti na arktické expedici (jako topograf a vedoucí saní), kam jej navrhl německý kartograf a zeměpisec August Petermann. S ním spolupracoval dlouhodobě předtím i potom: v přílohách Petermanns Geographische Mitteilungen publikoval obsáhlé zprávy o svých alpských výstupech. Arktickou expedici vedl Karl Koldewey a byla to v pořadí již druhá německá plavba do ledové oblasti východně od Grónska. Přes ztrátu plachetnice Hansa a následné útrapy se výpravě podařilo zmapovat pobřeží severovýchodního Grónska mezi 74.–77. stupněm severní šířky. I sám Payer však později píše, že skončila nezdarem.

V roce 1871 se zúčastnil další polární výpravy, tentokrát ke Špicberkům. Výprava měla průzkumný charakter a spolu s Payerem ji vedl Karl Weyprecht. Hlavním mecenášem tohoto podniku byl hrabě Hans Wilczek. Payer a Weyprecht dosáhli na plachetnici Isbjörn 78. stupně severní šířky a zpět se vrátili s řadou poznatků. Payerovi byla po návratu udělena další ocenění, jako např. Řád italské koruny (1872) apod. Úspěch expedice podnítil novou (hlavní) cestu, tentokrát s dvacetinásobnými náklady, která proběhla v letech 1872–1874. Vedli ji opět Payer a Weyprecht. Cílem bylo najít cestu ze Severního přes Barentsovo moře až do Beringova průlivu. Loď Admiral Tegetthoff plula kolem Laponska k Nové Zemi a dále podél jejího severního pobřeží. Ačkoli se nepodařilo proplout severní cestou, došlo alespoň k objevu neznámého souostroví, které Payer pojmenoval na počest císaře Zemí Františka Josefa. Také vyhotovil podklady pro první mapu. Po návratu (20. září 1874) byl spolu s Weyprechtem oceněn Leopoldovým řádem, ale zároveň došlo k veřejnému zpochybňování výsledků výpravy. To vedlo k tomu, že se Payer vzdal vojenské služby a zřekl se všech hodností. Až na bohatou přednáškovou činnost se stáhl do ústraní a začal pracovat na knize o polární expedici.

Později se Julius Payer oženil a vystěhoval do Frankfurtu nad Mohanem. Začal studovat malířství a ve studiích pokračoval v Mnichově. Tam také vytvořil obrazový cyklus o arktické expedici, který byl vystavován v řadě světových měst. V 80. letech 19. století žil Payer v Paříži, kde se narodily jeho dvě děti a také tam v důsledku infekce přišel o oko (1884). Přesto pokračoval v malířské tvorbě, za niž získával řadu ocenění. V roce 1890 bylo jeho manželství rozvedeno. V 90. letech Julius Payer usiloval o uspořádání malířské výpravy k břehům Grónska. K tomu účelu pořádal sérii přednášek, ale nepodařilo se mu získat finanční prostředky. Z důvodu životní nouze požádal v Rakousku o přiznání penze. V roce 1899 mu byla vyměřena ve výši 400 zlatých ročně.

Své polární zážitky zachytil v rozsáhlém malířském díle. Dobrodružství ze svých výprav k severu rovněž popsal v knize, jejíž zredukovaná verze vyšla v češtině pod názvem V ledovém zajetí.

Na počátku 20. století pobýval Payer často v Bledu. Tam jej zastihla v roce 1912 mozková mrtvice, po níž částečně ochrnul a tam také v srpnu 1915 zemřel. Tělesné ostatky byly později převezeny do Vídně.^[4]

• Po návratu z výpravy do Grónska byl Juliu Payerovi v roce 1870 udělen rakouský Řád železné koruny.
• Po návratu z druhé polární výpravy (20. září 1874) byl spolu s Weyprechtem oceněn Leopoldovým řádem
• V říjnu 1876 byl povýšen do rytířského stavu.
• Jeho jméno nese Payerův ostrov v Zemi Františka Josefa. Na počest svého rodného města zde pojmenoval (německy) Teplický záliv a Šanovský ostrov.
• V Teplicích je mu na jeho rodném domě v ulici U Nových lázní (lázeňský dům Julius Payer je kulturní památka) věnovaná pamětní deska.^[5][3]
• Jeho jméno rovněž nese výzkumný Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy na Fakultě životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.^[6]
• V italských Jižních Tyrolích je po něm pojmenovaná chata Payerhütte, hlavní výchozí chata pro výstup na Ortler.
• V prosinci 2017 mu byla odhalena socha Jana Koblasy na křižovatce v Lípové ulici v Teplicích.^[7]

• Die österreichisch-ungarische Nordpol-Expedition in den Jahren 1872–1874. Nebst einer Skizze der zweiten deutschen Nordpol-Expedition 1869–1870 und der Polar-Expedition von 1871. Vídeň, 1876.

• ORTOVÁ, Jitka. Julius Payer. Redakce Oldřich Škrbel. 1. vyd. [s.l.]: Severočeské nakladatelství, 1976. 140 s. (Postavy a události; sv. 4). PČ 45-019-76. 
• VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí: 946. schůzka: Julius Payer [online]. Český rozhlas, 2013-08-11 [cit. 2015-05-16]. Vložené audio. Dostupné online. 

• Rakousko-uherská expedice k severnímu pólu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius von Payer na Wikimedia Commons
• Osoba Julius Payer ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius von Payer
• Horyinfo.cz, osobnost: 29.8.1915 zemřel v Bledu Julius Payer
• Muzeum-teplice.cz: Julius Payer ze Šanova frajer
• Horolezecká abeceda, osobnost: 29.8.1915 zemřel v Bledu Julius Payer