Juninho Paulista

Juninho Paulista
Celé jméno	Osvaldo Giroldo Júnior
Datum narození	22. února 1973 (49 let)
Místo narození	São Paulo, Brazílie
Výška	1,68 m
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	ofenzivní záložník
Mládežnické kluby*
1989–1992 Ituano
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1993–1995 1995–1997 1997–2002 1999–2000 2000–2001 2002 2002–2004 2004–2005 2005–2006 2007 2007–2008 2010 São Paulo FC Middlesbrough Atlético Madrid → Middlesbrough → Vasco da Gama Flamengo Middlesbrough Celtic Glasgow Palmeiras Flamengo Sydney FC Ituano 4400(2) 570(12) 550(14) 2800(4) 470(13) 0000(0) 350(11) 1400(1) 630(20) 0000(0) 1400(0) 0200(2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1995–2002 Brazílie 50 (5)[1]
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 17. 10. 2019 ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 17. 10. 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Mistrovství světa ve fotbale
	MS 2002	Brazílie
Fotbal na LOH
	LOH 1996	Brazílie U23
Konfederační pohár
	1997	Brazílie
Interkontinentální pohár
	1993	São Paulo FC

Juninho, vlastním jménem Osvaldo Giroldo Júnior, (* 22. únor 1973, São Paulo) je bývalý brazilský fotbalista, který hrál na pozici ofenzivního záložníka. Aby se předcházelo záměně s jiným hráčem jménem Juninho, začal být znám jako Juninho Paulista, jakožto rodák ze São Paula.^[2]

Za brazilskou reprezentaci si zahrál v 50 utkáních. S ní se stal vítězem MS 2002. Na olympijských hrách v Atlantě roku 1996 získal bronzovou medaili.

Klubová kariéra

Juninho začínal s fotbalem na ulicích předměstí São Paula. Rodina patřící do střední vrstvy jej v jeho fotbalovém snažení podporovala a když neuspěl na zkouškách CA Juventus a u Corinthians, přestěhovala se rodina do města Itu nedaleko São Paula, kde se Juninho přidal k celku Ituano FC. Propracoval se meži muže a v roce 1992 za Ituano debutoval v rámci Campeonato Paulista, soutěže ve státu São Paulo.^[2] Další rok se naplno předvedl, když na stadionu Estádio do Morumbi zaskočil domácí São Paulo FC gólem a asistencí jako střídající hráč, zápas skončil 3:3. Trenér domácích Telê Santana jej přivedl svého mužstva za v přepočtu 200 tisíc liber.^[3]

V tomto období São Paulo táhli Raí, Müller nebo Cafú. Juninho se velkých jmen vůbec nezalekl a ujmul se role špílmachra. O jeho talentu se brzy dozvěděli také v Evropě a v roce 1995 odešel do Anglie.^[2]

Middlesbrough

Juninho zamířil do Middlesbrough, nováčka anglické první ligy. O svých kvalitách na hřišti přesvědčil během prvního zápasu, do kterého nastoupil. Po 11 minutách hry jeho nahrávka pronikla obranou hostujících Leeds United a našla norského útočníka Jana Aage Fjörtofta, zápas skončil 1:1.^[2][4] V konečné tabulce zaujímal tým 12. místo.

Důvěra trenéra Bryana Robsona v Juninhovy dovednosti se vyplatila v sezóně 1996/97, kdy tým dosáhl finále FA Cupu a i Ligového poháru. Během dubnového finále Ligového poháru se Juninho postavil proti Leicesteru, jehož trenér Martin O'Neill se ho rozhodl eliminovat nasazením Švéda Pontuse Kåmarka, který byl Juninhovi v patách. Po začátku prodloužení se v 95. minutě prosadil Fabrizio Ravanelli, který gólově dokončil Juninhovu neúspěšnou akci proti Lennonovi. Heskeyho gól v závěru však znamenal opakování finálového klání.^[5] Opakované finále ale rozhodlo o vítězství Leicesteru, který vyhrál 1:0 znovu v prodloužení. Juninho byl opět ubráněný Kåmarkem.^[6] Smolně dopadlo též finále proti Chelsea, ani tam Juninho neodvrátil porážku 0:2. Ligová sezóna 1996/97 ale dopadla katastrofou a tým sestoupil. Juninho ale výkonnostně nezklamal, během 35 zápasů Premier League vstřelil 13 branek. Protože usiloval o účast na mistrovství světa 1998, odešel ze sestupujícího Middlesbrough do Španělska. Zájem měl též Liverpool.^[2]

Atlético Madrid

Atlético za Juninha a Itala Vieriho vyplatilo 25 milionů anglických liber. Tato investice měla zaručit návrat na čelní místa, neboť po titulu v sezóně 1995/96 přišlo pouhé páté místo, což šef Atlética Jesús Gil odmítl akceptovat. Paulinhovi se povedla premiéra, neboť se trefil do sítě rivala Realu Madrid, který ale gólem Seedorfa ještě stihl srovnat.^[7] V zápase prvního únorového dne 1998 proti Celtě Vigo vstřelil z penalty gól, ale ve druhém poločase střídal kvůli zranění, poté co jej fauloval Míchel Salgado. Ačkoliv se vrátil v závěru sezóny, trenér jej vynechal v závěrečné nominaci na MS 1998.^[2][8]

Hostování z Atlética

Atlético se během jeho dvouletého působení zmítalo v krizi, trenéři Radomir Antić a Arrigo Sacchi neuspěli a z Atlética odešli. Pro sezónu 1999/2000 zamířil hostovat zpátky do Middlesbrough, kde se znovu setkal s trenérem Bryanem Robsonem. Poté co nenavázal na své první působení v anglickém týmu odešel hostovat do brazilského Vasco da Gama, trenér Atlética Claudio Ranieri s ním totiž nepočítal. V brazilském klubu měl konkurenci v podobě svého jmenovce Juninha Pernambucana, který rovněž uměl zazářit jako špílmachr. Juninho i Juninho si v ofenzívě sedli a z jejich nadání v útoku těžil Romário. Juninho Paulista se zapsal do pamětí fotbalových fanoušků také roku 2001, když se 3 góly a 3 asistencemi podílel na demolici Botafoga 7:0.^[2] Neshody s vedením klubu vedly k jeho odchodu do Flamenga, kde ale pobyl pouze krátce.

Middlesbrough znovu

Po vyhraném MS 2002 o něj projevily zájem například kluby Fulhamu nebo Birminghamu, Juninho však dal opět přednost svému bývalému klubu Middlesbrough s trenérem Stevem McClarenem. Sezóna 2003/04 nezačala pro tým vůbec dobře, neboť v úvodu tým zaznamenal 1 remízu a 4 porážky. Tým se ale záhy vzchopil a osa týmu okolo Juninha, Boudewijna Zendena a Gaizky Mendiety dosáhla jednak 11. místo v konečné tabulce Premier League a jednak finále Ligového poháru. Na cestě k jeho získání Middlesbrough vyřadil Everton, Tottenham a Arsenal. Ve finále zápasu se gólově neprosadil, ale v závěru se dostal do velké šance a ačkoliv ji neproměnil, „Boro“ přesto vyhrálo nad Boltonem 2:1. Další sezonu se tým představil v Poháru UEFA, Juninho ale upadl v nemilost trenéra McClarena a v lednu odešel do Skotska.^[2]

Celtic

Na konci srpna 2004 si odbyl debut ve slavném derby Celticu proti Glasgow Rangers. Celtic vyhrál 1:0 a Juninho byl zvolen mužem zápasu.^[2][9]

Závěr kariéry

Po angažmá v Celticu zamířil do rodné Brazílie, kde hrál za Palmeiras a Flamengo. Po působení v australském Sydney FC se vrátil do Ituano FC. V roce 2010 ukončil svoji kariéru.

Reprezentační kariéra

Úspěchy

São Paulo FC

• Copa Libertadores (Pohár osvoboditelů)
  • 1. místo: 1993^[10]
• Interkontinentální pohár
  • 1. místo: 1993^[11]

Middlesbrough

• FA Cup
  • 2. místo: 1996/97
• League Cup
  • 2. místo: 1996/97

CR Vasco da Gama

• Campeonato Brasileiro Série A
  • 1. místo: 2000

Celtic Glasgow

• Scottish Cup (Skotský pohár)
  • 1. místo: 2004/05

Brazílie

• Mistrovství světa
  • 1. místo: 2002^[12]
• Konfederační pohár FIFA
  • 1. místo: 1997^[13]
• Copa América
  • 2. místo: 1995^[14]
• Letní olympijské hry
  • 3. místo: 1996^[15]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Juninho Paulista v databázi Olympedia (anglicky)