Juno (planetka)

Juno
Symbol planety⚵
Identifikátory
Typplanetka
Označení(3) Juno
Katalogové číslo3
Objeveno
Datum1. září 1804
MístoSchröterova hvězdárna
ObjevitelKarl Ludwig Harding
Jméno poJuno
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Epocha2014-12-09
00:00:00,0 UTC
2457000,5 JD
Velká poloosa399 531 034 km
2,6707 au
Výstřednost0,25545
Perihel297 470 879 km
1,98847 au
Afel501 591 190 km
3,35293 au
Perioda (oběžná doba)1593,274 d
(4,36463 a)
Střední denní pohyb0,226°/den
Sklon dráhy 
- k ekliptice12,9817°
Délka vzestupného uzlu169,8712°
Argument šířky perihelu248,4100°
Střední anomálie33,077°
Průchod perihelem2003-10-30
14:22:34,3 UTC
2452943,0990 JD
Fyzikální charakteristiky
Absolutní hvězdná velikost5,298
Rovníkový průměr265 (290 × 240 × 190) km
Hmotnost~ 3,0×1019 kg
Průměrná hustota~ 3,2 g/cm³
Gravitační parametr~ 1,9×109 km³/s²
Gravitace na rovníku0,1200 m/s²
(0,0122 G)
Úniková rychlost180 km/s
Perioda rotace7,21 h
0,3004 d
Albedo0,238
Spektrální třídaS

(3) Juno je třetí objevenou planetkou vůbec a současně je svými rozměry přibližně sedmým největším objektem obíhajícím mezi drahami Marsu a Jupiteru, tedy v oblasti hlavního pásu planetek. Tvoří asi 1,2 % hmotnosti všech planetek ve vnitřní části Sluneční soustavy.

Historie

Planetku objevil na Schröterově hvězdárně v Lilienthalu poblíže Brém německý astronom Karl Ludwig Harding 1. září 1804, v době, kdy tuto observatoř spravoval. Hvězdárna, založená Schröterem v roce 1782, patřila a byla financována britským panovníkem Jiřím III.

Objev předchozí planetky (2) Pallas a teorie, že může být úlomkem původně větší planety, vedl k novému hledání podobných těles v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. Hledání bylo zpočátku úspěšné; výsledkem byl právě objev Juno a v roce 1807 byla objevena i čtvrtá planetka (4) Vesta. Na další si však astronomové museli počkat až do roku 1845.

Symbol Juno

Prakticky až do poloviny 19. století byla ještě považována za planetu a dostala dokonce i grafický symbol (viz vlevo). Ani objev dalších planetek na tom nic nezměnil. Teprve v 50. letech 19. století, kdy objevů planetek kvapem přibývalo, začala být spolu s ostatními podobnými tělesy považována za pouhou planetku.

Juno byla první planetkou, u které byl pozorován zákryt hvězdy vůbec. Prolétla 19. února 1958 před hvězdou BD +6° 808 (jiné označení SAO 112328) zdánlivé hvězdné velikosti 9,2m v souhvězdí Oriona a tento jev trvající pouhé 7,2 sekundy pozorovali Per Ake Bjorklund a Svend Aage Müller poblíž města Malmö ve Švédsku. Z jediného měření se však nedal určit ani tvar, ani průměr planetky. To se zdařilo až při pozorování zákrytu hvězdy SAO 144080 (čili HIP99050), pozorovaného 19. července 1978 v Izraeli Y. Shefferem a A. Lerrerem, kdy byly zjištěny rozměry přibližně eliptického průmětu tělesa na nebeskou sféru 244 × 221 km. Z celkem 18 míst na území USA byl pozorován 11. prosince 1979 zákryt další hvězdy SAO 115946 (HIP38054). V tomto případě vyšly zdánlivé rozměry elipsy na 289,6 × 249.5 km. Zákryty 15. července 1990, 24. května 2000 a 20. července 2004 nepřinesly vcelku nic nového; stanovily pouze horní limit na nejmenší rozměr planetky 195,6 km.

Zatím nejdokonalejší přehled o tvaru, rozměrech a spektrálních vlastnostech tohoto tělesa přineslo v roce 1996 jeho sledování týmem vědců, vedeným astronomkou Sallie Baliunasovou, historickým dvouapůlmetrovým Hookerovým dalekohledem na observatoři na Mt. Wilson, vybaveným adaptivním optikou.

Popis objektu

Srovnání velikosti Měsíce s prvními deseti planetkami. Juno je třetí zleva.

I když je Juno relativně velkou planetkou a její albedo je mimořádně vysoké (pohybuje se od 0,23 do 0,42), vzhledem k tomu, že se k Zemi může přiblížit nejvýše na 1,03 astronomických jednotek (AU) tj. na 154 mil. km, může v době optimální opozice dosáhnout pouze zdánlivé hvězdné velikosti 7,5m, což vylučuje možnost zpozorovat ji pouhým okem. Stačí však i malý dalekohled, případně triedr, aby planetka mohla být pozorována.

Tato planetka rotuje prográdně, tj. ve stejném smyslu, jako obíhá kolem Slunce. Její otáčka kolem osy trvá přes 5 hodin.

Střední povrchová teplota činí 163 K, tedy −110 °C.

Vzhled planetky

Shrnutí všech zákrytových pozorování vede k závěru, že se jedná o značně nepravidelné těleso, přibližně se tvarem blížící trojosému elipsoidu (jeho rozměry jsou uvedeny v tabulce vpravo). Jeho povrch zatím nebyl pozorován dostatečně podrobně ke zjištění nějakých rozlišitelných útvarů, s výjimkou velké tmavší oblasti o průměru přibližně 100 km, která je interpretována jako relativně geologicky mladý impaktní kráter, obklopený vyvrženými horninami (ejekta).

Geologie planetky

Na základě spektroskopických měření patří do třídy planetek třídy S, tedy silikátových, které mohou být zdrojem obyčejných chondritů, meteoritů obsahujících železité křemičitanové minerály, jako jsou olivíny a pyroxeny.

Nepravidelný tvar připomínající bramboru, naznačuje, že gravitační relaxace tohoto tělesa při jeho vzniku akrecí proběhla jen částečně a těleso tedy vzhledem k nedostatečné hmotnosti nedosáhlo stavu izostáze.

Naproti tomu vysoká hustota a mimořádně vysoké albedo svědčí alespoň o částečné diferenciaci tohoto tělesa.


Původ jména

Planetka (3) Juno nese jméno římské bohyně Juno, nejvyšší římské bohyně, ochránkyně žen a později celého města, manželky Jupitera.

Průzkum planetky

Planetka Juno nebyla dosud zkoumána žádnou pozemskou sondou a ani se žádná taková expedice neplánuje.

Odkazy

Související články

  • Seznam planetek 1-250

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Juno symbol (planetary color).svg
Autor: Kwamikagami, Licence: CC BY-SA 4.0
white Juno symbol (U+26B5 ⚵) on a rose (FF0080) background, as the queen of the gods
3 Juno VLT (2021).png
Autor: VSO Very Large Telescope SPHERE/ZIMPOL team, Licence: CC BY-SA 4.0
VLT/SPHERE image of the asteroid
Juno symbol (fixed width).svg
Autor: Kwamikagami, Licence: CC BY-SA 4.0
Symbol for asteroid 3 Juno, U+26B5 ⚵. 0.8px line weight.