Juraj Kukura

Juraj Kukura
Juraj Kukura (2021)
Juraj Kukura (2021)
Narození15. března 1947 (76 let)
Prešov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola múzických umění v Bratislavě
Povoláníherec a zpěvák
DětiPhilipp Kukura
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2017)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Juraj Kukura

Juraj Kukura (* 15. března 1947 Prešov) je slovenský herec.

Život a dílo

Po ukončení stavební průmyslovky v Bratislavě vystudoval herectví na VŠMU (1973). Začínal v Divadle na Korze, později na Nové scéně (19711976). V letech 19761984 působil v činohře SND v Bratislavě, dokud neemigroval do Německa. Zpočátku účinkoval v mnichovském divadle Kammerspiele, později v Basileji, Bonnu a od roku 1985 v Schauspielhause v Hamburku, kde žije dodnes. V roce 2002 se stal ředitelem bratislavského Divadla Aréna. V Německu patří k oblíbeným divadelním a televizním hercům. Hrál v několika dílech seriálu Místo činu, v seriálech Via Mala, Hotel Ráj a Helicops.

Jeho synem je Philipp Kukura, profesor biofyzikální chemie na Oxfordské universitě .

Vyznamenání

Dne 28. října 2017 převzal z rukou českého prezidenta Miloše Zemana české státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.[1]

Filmografie

  • 1968 Zbehovia a pútnici (hrebenár)
  • 1968 Traja svedkovia (pansláv)
  • 1970 Eden a potom (Boris)
  • 1971 Zlozor (Slávo)
  • 1971 N. a pris les dés (Boris)
  • 1972 Javor a Juliana (hudec)
  • 1972 Letokruhy (Vavro)
  • 1973 Deň slnovratu (Pavol)
  • 1974 Do zbrane, kuruci! (Hamzík)
  • 1974 Trofej neznámeho strelca (Šaľo)
  • 1976 Jeden stříbrný (Pitoňák)
  • 1976 Koncert pre pozostalých (Peter Korta)
  • 1976 Vojaci slobody (Blanche)
  • 1977 Stíny horkého léta (Ondřej Baran)
  • 1978 Deváté srdce (hrabě Aldobrandini)
  • 1978 Sedem krátkych rokov inžiniera Hagaru (Hagara)
  • 1978 Krutá ľúbosť (Jašek)
  • 1979 Božská Ema (Viktor)
  • 1979 Postavení mimo hru (Jindřich Vacula)
  • 1980 Trhák (Lenský)
  • 1981 Člny proti prúdu (Rudo Samek)
  • 1982 Přeludy pouště (správce)
  • 1982 Sůl nad zlato (král Norbert)
  • 1982 Tušenie (Fero Ušiak)
  • 1983 Die wilden Fünfziger (TV), režie Peter Zadek, SRN (Jakob)
  • 1985 Via mala (TV), (Andreas von Richenau)
  • 1992 Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (Robert)
  • 1992 Otto – Der Liebesfilm (Otto – film o lásce), režie Bernd Eilert, Otto Waalkes, NSR (dr. Beierle)
  • 1995 Jak chutná smrt (Karel Kainar)
  • 1996 Workaholic (Závislá na práci), režie Sharon von Wietersheim, NSR (Cedrik)
  • 1997 Tábor padlých žien (Dr. Zigmund)
  • 2000 Apokalypse 99 – Anatomie eines Amokläufers, režie Dmitri Astrakhan, NSR
  • 2000 Král sokolů/Sokoliar Tomáš (hradní pán Balador)
  • 2001 Das Sams, režie Ben Verbong, NSR (vrchní)
  • 2004 Zděděné štěstí (Enrique Braso)
  • 2005 Kobra 11 – Hals und Beinbruch – Lepší zlomená noha nežli vaz (otec Dardaj)
  • 2007 Poslední vlak (Dr. Friedlich)
  • 2008 Máj (Schiffner)
  • 2014 Sarajevo 1914 (Stojan Jeftanović)
  • 2018 Inšpektor Max (Zoltán Max)

Diskografie

Divadelní hry

Odkazy

Reference

  1. Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-10-28 [cit. 2017-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-01. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Juraj Kukura; 2014.jpg
Autor: Pavol Frešo, Licence: CC BY 2.0
Juraj Kukura