Juta

Juta je lýkové vlákno ze stonků některých druhů jutovníku (Corchorus).^[1]

Kultivace juty je skoro tak stará jako lidská civilizace.^[2] Za počátek strojové výroby jutové příze se považuje zpracování juty v přádelně lnu ve skotském Dundee v roce 1830, Britové pak ovládali výrobu a trh s jutou až do konce 19. století. V Indii byla otevřena první tkalcovna jutového zboží v roce 1855 a začátkem 20. století se zde vyrábělo (hlavně v Kalkatě a okolí) již 450 milionů jutových pytlů ročně.^[3] V kontinentální Evropě a v USA došlo od konce 19. století k jistému rozvoji ve zpracování jutových vláken (a konstrukci výrobních strojů), na začátku 21. století (2012) se však v této oblasti zpracovávalo méně než 1 % jutových vláken, prakticky celá výroba jutových textilií se odtud přesunula na indický subkontinent.^[4]

Pěstování juty se v roce 2020 soustřeďovalo na následující státy:

Pěstitelská plocha obnášela v roce 2016 cca 1,47 milionu hektarů (2,25 t/ha).^[6]

Pěstování a sklizeň se soustřeďuje hlavně na dva druhy:

• Corchorus olitorius, s obchodním označením Tossa, se podílí až 80 % na celkové sklizni. Rostlina dosahuje výšky asi 2,5 metru, má listy elipsovitého tvaru, plody vyrůstají z podlouhlých tobolek. Tento jutovník pochází z Afriky, do dnešních pěstitelských oblastí se dostal teprve v 19. století.
• Corchorus capsularis, zvaná obvykle „bílá juta“ má asi 10% podíl na sklizni. Dorůstá až do výšky 4 metrů, plody rostou z kulatých tobolek. Za původní oblast pěstování se považuje území na hranicích Indie a Barmy.

V tropickém klimatu se dá juta pěstovat bez umělého zavlažování s průměrným hektarovým výnosem 1,5-2 tuny. Juta dozrává asi 120-150 dní po vysetí. Stonky se po sklizni 18-30 dní máčí, potom se vlákna oddělují od dřeviny, 2-3 dny suší, zařazují do 6-8 jakostních tříd (podle pevnosti vlákna, obsahu dřeviny aj.) a svazují do balíků po cca 120 kg.^[7] Před zpracováním v přádelně (u exportního zboží před odesláním) se odřezává z podřadné dolní části stonku 20-40 cm tzv. „cutting“, který se prodává za nižší cenu.^[8]

Za nepravou jutu se často považuje čínská juta tj. vlákna mračňáku Theophrastova (Abutilon theophrasti),^[9]jávská juta, kenaf neboli bombajské konopí a několik podobných druhů.^[10] Světová produkce těchto vláken dosáhla v roce 2016 cca 230 000 tun.^[11]

Rostlina obsahuje 5-7,5 % „technických“ vláken o délce 150-400 cm (svazek z nejméně 10 elementárních vlákének s délkou 1-5 mm spojených lignitem) má průměr asi 18 µm a relativní pevnost 83-196 mN/tex. Navlhavost dosahuje až 34 %, juta výborně odolává mikroorganizmům a velmi snadno se barví. K nevýhodám patří, že výrobky z juty značně práší (uvolňování elementárních vláken) a nepříjemně zapáchají.^[10]

Juta patří k nejlevnějším surovinám pro textilní průmysl. Např. v roce 2013 se prodával 1 kg surových vláken za 0,30 €.^[12]

Naprostá většina jutových vláken se zpracovává na přízi, (dosud) jen zanedbatelné množství vlákenného materiálu jde do netkaných textilií

Stonky juty se nejdříve zbavují dřeviny na lámacích strojích. Vlákna se pak kropí vodou, rybím tukem a petrolejem a zpracovávají na mnucím stroji. Další postup:

• U velmi jemných vláken (s délkou 60-75 cm) je postup podobný jako při spřádání lenky, tj. vochlování – 2 pasáže mykání (breaker + mykačka) - 2 pasáže posukování – přástování – dopřádání (zpravidla polomokrým způsobem) na prstencových strojích. Na strojích se dají při cca 8000 otáčkách vřeten/ min. vyrábět příze o jemnosti 70-100 tex s tažnou pevností u osnovy cca 10-14 cN/tex a útku do 10 cN/tex.
• Většina jutových vláken (průměrně 20-25-cm dlouhých) se však zpracovává podobným systémem jako koudel (ovšem bez česání). Po mnutí následuje dvojnásobné mykání, posukování a dopřádání na jemném křídlovém stroji. Křídlovka pracuje s otáčkami do 5000/min, příze se vyrábí obvykle v jemnostech 100-250 tex, koudelka může být poněkud pevnější než vochlované příze. Křídlovky se přestavují a postupně nahrazují prstencovým dopřádáním. (Dopřádání s odstředivým vřetenem bylo dosud přes mnohé výhody nerentabilní^[13]).
• Při spřádání se z vlákenného materiálu vylučuje 5-40 % dřevitého odpadu (root). O skutečném výskytu a případném využití se uvádějí velmi rozdílná množství (např. při mykání 4 až 11 % odpadu^[14]), pojem pazdeří známý u jiných lýkových vláken se u juty nevyskytuje.^{[15] [16]}
• Skaní se provádí obvykle ze dvou sdružených nití se zákrutovým koeficientem ${\displaystyle \alpha }$ 120. U přízí na provaznické výrobky se většinou používá dvojstupňové skaní.^[17]

Z více než 90 % přízí se vyrábí tkaniny, jen malá část hrubých přízí se používá na provaznické výrobky.^[18] U tkanin se běžně rozeznává^[19]

• Saking – pytlovina na hrubé obaly těžších materiálů. Tkanina v keprové vazbě, zpravidla s osnovou ze skané příze, až 750 g/m². V posledních letech (2013) asi 3/4 vyráběného množství jutových tkanin (0,60 €/kg^[12])
• Hesián – plátnová tkanina s řidší dostavou, hmotnost do 500 g/m². Použití: na pytle a krejčovské vložky. Asi 15 % vyráběných tkanin (cena 2013 = 0,72 €/kg^[12])

Mimo těchto druhů jsou známá označení

• CBS (Carpet Backing Cloth) – podkladová tkanina na všívané koberce s váhou cca 200-400 g/m²
• Canvas – nejjemnější hustá tkanina ze skané příze
• Scrim – řídká levná tkanina

Ke tkaní se na začátku 21. století používaly skoro výhradně člunkové (převážně starší než 30 let) a ruční stavy. Jen asi 2 % byly modernější bezčlunkové stroje. (Např. čínský jehlový stroj s pracovní šířkou do 300 cm se 400 obr/min).^[20]

Zušlechťování jutových tkanin spočívá v napařování, postřihování, kalandrování a příp. žehlení. Tkaniny se jen zcela výjimečně bělí nebo barví.^[21]

K možnému použití jutových výrobků se vedle všeobecně známých obalů a dekoračních textilií v prodejních prospektech uvádí řada alternativ. Podíl na spotřebě tkanin pro tyto účely je však dosud jen velmi nízký.^[18]

• 
  Corchorus olitorius (nákres)
• 

  (c) Pathikbd na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 2.5
  Sklizeň juty
• 
  Máčení juty v Bangladéši
• 
  Sušení máčené juty
• Osekávání konců vláken - „cutting“
• 

  (c) Bundesarchiv, B 145 Bild-F001100-0004 / Unterberg, Rolf / CC-BY-SA 3.0
  Lámací stroj na jutu (Hamburg 1953)
• 
  Vlákna vochlované „bílé“ juty
• 
  Křídlový dopřádací stroj na jutu (NDR 1953)
• 
  Jutová tkanina v plátnové vazbě
• 
  Kabelka z jutové tkaniny (Bangladéš)

• Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986
• Woodhouse: The Jute Industry – From Seed to Finished Cloth, Reed Books 2009, ISBN 9781444608243
• Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 223-230

• Lýková vlákna
• Len
• Koudel
• Příze
• Tkanina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juta na Wikimedia Commons
• Galerie Juta na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo juta ve Wikislovníku