Juturna

Pramen Juturny na úpatí Palatinu v Římě

Juturna (také Diuturna nebo Iuturna byla v římské mytologii bohyně pramenů a vod nebo nymfa. [1]

Popis

Byla dcerou Dauna, syna Pilumnova, a sestra Turna, krále Rutulů, kterého Aeneas zabil. [2] Podle Arnobia byla dcerou vodního božstva Volturna, manželkou boha Ianuse a matkou Fonta.[3]

Protože jí byl Jupiter zvlášť nakloněn, byla vybrána jako bohyně pramenů, rybníků a řek. [4] Jí zasvěcené vody měly prý léčivé účinky.[5] Uctívali ji zejména řemeslníci, kteří pracovali s vodou.

V Latiu byla uctívána zejména u Lavinia,[6] později byl její kult přenesen do Říma a v blízkosti Lacus Iuturnae jí byla zřízena posvátná studna. Gaius Lutatius Catulus jí po skončení První punské války v roce 241 př. n. l. slíbil, že jí na oslavu svého vítězství postaví chrám na Martově poli.[7] Patrně po obnově tohoto chrámu za císaře Augusta se začal slavit svátek Iuturnálií 11. ledna.[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iuturna na německé Wikipedii.

  1. ↑ Varro, Antiquitates rerum humanarum et divinarum 14 cit. u Servius, Komentář k Aeneis 12, 139.
  2. ↑ Vergilius, Aeneis 12, 134 nn. 222 nn. 446 nn. 843 nn.
  3. ↑ Arnobius, Disputationum adversus gentes 3, 29.
  4. ↑ Ovidius, Fasti 2, 583 nn.
  5. ↑ Varro, De origine linguae Latinae 5, 71.
  6. ↑ Servius, Komentář k Aeneis 12, 139.
  7. ↑ Servius, Komentář k Aeneis 12, 139; Ovidius, Fasti 1, 463 n.
  8. ↑ Ovidius, Fasti 1, 463 f.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Juturna. Sv. 13, str. 707
  • Encyklopedie antiky. Academia: Praha 1973, str. 273.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

BronJutarna.jpg
Autor: Původně soubor načetl Michiel1972 na projektu Wikipedie v jazyce nizozemština, Licence: CC-BY-SA-3.0