Káně lesní
![]() | |
---|---|
![]() | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dravci (Accipitriformes) |
Čeleď | jestřábovití (Accipitridae) |
Rod | káně (Buteo) |
Binomické jméno | |
Buteo buteo (Linnaeus, 1758)[2] | |
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Rozšíření káně lesní hnízdiště celoroční výskyt zimoviště | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Káně lesní (Buteo buteo), známá také pod starším názvem káně myšilov,[3] je středně velký druh dravce z čeledi jestřábovitých (Accipitridae).
Systematika
Taxonomie
Formální popis druhu poskytl již švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 v 10. edici Systema Naturae. Linné druh popsal pod názvem Falco buteo.[2] V roce 1799 francouzský přírodovědec Bernard Germain de Lacépède vytyčil rod Buteo, kam káně lesní zařadil, čímž vzniklo současné tautonymní jméno druhu Buteo buteo.[4][5] Výraz buteo je latinské pojmenování pro káně.[6] Rod Buteo má kolem 28 druhů a jeho taxonomie se neustále vyvíjí. V Eurasii a Africe je tento rod zastoupen hned 10 druhy.[7]
Stejně jako rod Buteo, i káně lesní má za sebou komplikovaný taxonomický vývoj. V průběhu let byla velká řada poddruhů káně lesní povýšeno na samostatné druhy. Z těchto druhů lze zmínit káni kapskou (B. trizonatus), káni madagaskarskou (B. brachypterus), káni východní (B. japonicus) nebo káni himálajskou (B. refectus).[8] V této souvislosti se proto hovoří o káni lesní jako o superdruhu.[9][10] K velmi úzce příbuzným káně lesní patří i káně bělochvostá (B. rufinus) a káně horská (B. oreophilus).[9][11]
Poddruhy
V průběhu let bylo popsáno kolem 16 poddruhů káně lesní.[12] Rozlišovaný počet poddruhů moderní taxonomií se pohybuje kolem 6–7 v závislosti na taxonomické autoritě. Níže je uvedeno 7 poddruhů a jejich areál výskytu:[8][7][13]
- B. b. buteo – Evropa východně po Finsko, Rumunsko a Turecko, izolovaně žije také na Madeiře; zimuje na jihu svého areálu rozšíření.
- B. b. arrigonii – Korsika a Sardinie.
- B. b. rothschildi – Azory.
- B. b. insularum – Kanárské ostrovy.
- B. b. bannermani – souostroví Kapverdy.
- B. b. vulpinus – vyskytuje se v rozmezí od severní Skandinávie a evropské části Ruska východně po řeku Jenisej a jižně po Kavkaz a střední Asii; zimuje především v subsaharské Africe a v jižní Asii.
- B. b. menetriesi – Krym a Kavkaz, jižně po východní Turecko a severní Írán.
Popis
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ea/Buzzard.jpg/220px-Buzzard.jpg)
Dorůstá 40–57 cm, v rozpětí křídel měří 109–136 cm a váží 427–1405 g. Samci dosahují v průměru 85 % velikosti samic.[14][15][16] Má kompaktní postavu, dlouhá široká křídla s černými konci letek, v letu široce rozevřený, krátký, zakulacený ocas s tmavým pruhováním a s tmavou páskou na konci, žluté neopeřené končetiny a žlutý, na konci černě zbarvený zobák. Jinak má však káně lesní ze všech ptačích druhů jedno z nejproměnlivějších zbarvení opeření, které se může pohybovat od čistě bílé až po téměř černou.[14] Obecně přitom platí, že svrchu je pták zbarven jednolitě, zatímco spodinu těla mívá světlejší a alespoň částečně pruhovanou. Pohlaví jsou zbarvena stejně.[17]
Ve střední Evropě hrozí záměna s velmi podobnou, ale vzácnější kání rousnou (Buteo lagopus), která má světlý ocas a izolovanou tmavou skvrnu v ohbí spodiny křídla, a s včelojedem lesním (Pernis apivorus), který má na rozdíl od káně lesní žluté oči a užší křídla.[18]
Hlas
Ozývá se nejčastěji mňoukavým, daleko slyšitelným „vijé“, které často napodobuje sojka obecná (Garrulus glandarius). Mláďata již od prvního dne žebrají o potravu protáhlým „kiiij kiiij“[19], které se s přibývajícím věkem stává hlubším a hlasitějším[20] ( nahrávka s varovným hlasem).
Rozšíření
Hnízdí v téměř celé Evropě s výjimkou Islandu, části Irska a Skandinávského poloostrova,[14] východně zasahuje v podobě širokého pruhu přes střední Asii, Zatímco v Evropě jsou populace především stálé (s výjimkou těch severských), asijští ptáci na zimu většinově migrují na jih a jihovýchod kontinentu (viz mapka s rozšířením).[21]
V Evropě je káně lesní nejhojnějším dravcem vůbec, hnízdí zde téměř jeden milion párů.[14] V Česku se zdržuje početně po celý rok, hnízdí zde v počtu 9500–13 000 párů, a to až po nadmořskou výšku 1300 m n. m., a zimuje v počtu 20 000–50 000 jedinců.[22] V populačním trendu byl v minulých letech zaznamenán mírný vzestup.[23]
Hnízdí v lesích, za potravou zalétává na otevřená prostranství, jakými jsou např. pole, louky nebo pastviny;[14][17] často vysedává také u silnic.[21]
Chování
Během hnízdního období jsou káně teritoriální, mimo toto období, zejména pak v oblastech s nadbytkem kořisti, však často tvoří menší volné skupiny. Ty lze zaznamenat i během tahu. Je známá díky svým zásnubním letům, při kterých kruhově plachtí, volně padá a opět stoupá.[24]
Potrava
Struktura potravy může být silně variabilní podle místních podmínek a také vzhledem k proměnlivému životnímu prostoru káně.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4e/Buteo_buteo_2_%28Marek_Szczepanek%29.jpg/220px-Buteo_buteo_2_%28Marek_Szczepanek%29.jpg)
Potravu káně lesní tvoří převážně malí savci, ve střední Evropě především hraboš polní (Microtus arvalis). Požírá také ptáky, většinou mladé jedince, plazy (ještěrky, hady), červy, obojživelníky (většinou žáby) a ryby, konkrétně mrtvé nebo umírající jedince. Často vyhledává i auty sražená zvířata, čímž se sama vystavuje nebezpečí kolize s vozidly.[20][25]
V oblasti kolem Castellu v bavorském obvodu Dolní Franky byly v letech 1945 až 1960 doloženy 384 druhy ukořistěných zvířat na hnízdech, přičemž savci (hlavně myši) tvořili 70 % a ptáci 12 %. Zbytek tvořili plazi 15 % a obojživelníci 3 %[26].
V letech 1981–1984 byla v okolí Berlína provedena studie zabývající se složením potravy u ještě neopeřených mláďat. Na hnízdech bylo jako kořist zaznamenáno celkem 257 druhů živočichů, z čehož 37 % představovali malí savci (především hraboši), 59 % ptáci, 1 % plazi, další 1 % obojživelníci a zbývající 2 % pak ryby.[27]
Hnízdění
Pohlavně dospívá ve druhém nebo třetím roce života.[28] Páry jsou monogamní a mnohdy spolu setrvávají po celý život. Rozměrné hnízdo z větví buduje zpravidla vysoko v koruně stromu. Samice ve střední Evropě začínají první vejce klást již v březnu, většinou však až v polovině dubna. V jedné snůšce bývají obvykle dvě až tři, někdy i jedno nebo čtyři bílá, červeno-hnědě skvrnitá, průměrně 56 × 45 mm velká vejce vážící asi 60 g.[29] Jsou kladena v intervalu dvou až tří dnů a na jejich 33–35denní inkubaci se podílejí oba rodiče. Mláďata hnízdo opouštějí po 42–49 dnech, ale stále se nacházejí v jeho blízkosti a ještě dalších 6–10 týdnů jsou rodiči krmena. Poté hnízdní teritorium opouštějí a usazují se obvykle několik kilometrů od jeho hranic. Byly však zaznamenány případy, kdy se mládě uchýlilo do vzdálenosti celých 200 km od hnízda.[28]
- Vejce káně lesní (Buteo buteo)
- Mláďata v hnízdě
Úmrtnost mladých ptáků v prvním roce života činí 51 %, v druhém roce 32 % a ve třetím roce 29 %.[30]
V přírodě se obvykle dožívá asi 10 let. Nejstarší káně kroužkovaná v České republice byla sražena autem ve věku 17 let a 1 měsíce,[3] vůbec nejstarší ve volné přírodě žijící jedinci se dožili 26 let.[25]
Hrozby
V současné době ji ohrožuje především pronásledování, kolize s vozidly, zranění na drátech elektrického napětí, rušení na hnízdištích a kácení lesů, které mnohdy vede ke ztrátě hnízd.[25]
Odkazy
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ a b LINNAEUS, C. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata.. Holmiae (Stockholm): Laurentii Salvii, 1758. Dostupné online. S. 90. (latinsky)
- ↑ a b POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz – Buteo buteo (káně lesní) [online]. BioLib.cz [cit. 2010-08-23]. Dostupné online.
- ↑ LACÉPÈDE, Bernard Germain de. Discours d'ouverture et de clôture du cours d'histoire naturelle. Paris: Plassan, 1799. Dostupné online. Kapitola Tableau des sous-classes, divisions, sous-division, ordres et genres des oiseux, s. 4. (francouzsky)
- ↑ Check-list of Birds of the World. Volume 1. Cambridge, Massachusetts: Museum of Comparative Zoology, 1979. Dostupné online. S. 361. (anglicky)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 81.
- ↑ a b Hoatzin, New World vultures, Secretarybird, raptors. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ORTA, Jaume; BOESMAN, Peter F. D.; MARKS, Jeffrey S. Common Buzzard (Buteo buteo), version 1.1. Birds of the World. 2022. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. DOI 10.2173/bow.combuz1.01.1. (anglicky)
- ↑ a b KRUCKENHAUSER, Luise; HARING, Elisabeth; PINSKER, Wilhelm. Genetic vs. morphological differentiation of Old World buzzards (genus Buteo, Accipitridae). Zoologica Scripta. 2004-05, roč. 33, čís. 3, s. 197–211. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 0300-3256. DOI 10.1111/j.0300-3256.2004.00147.x. (anglicky)
- ↑ RIESING, Martin J; KRUCKENHAUSER, Luise; GAMAUF, Anita. Molecular phylogeny of the genus Buteo (Aves: Accipitridae) based on mitochondrial marker sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-05-01, roč. 27, čís. 2, s. 328–342. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/S1055-7903(02)00450-5. (anglicky)
- ↑ HARING, E.; RIESING, M. J.; PINSKER, W. Evolution of a pseudo-control region in the mitochondrial genome of Palearctic buzzards (genus Buteo). Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research. 2009-04-27, roč. 37, čís. 4, s. 185–194. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. DOI 10.1111/j.1439-0469.1999.tb00982.x. (anglicky)
- ↑ FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 692. (anglicky)
- ↑ Clements, J. F., T. S. Schulenberg, M. J. Iliff, T. A. Fredericks, J. A. Gerbracht, D. Lepage, S. M. Billerman, B. L. Sullivan, and C. L. Wood. The eBird/Clements checklist of Birds of the World: v2022. www.birds.cornell.edu [online]. 2022 [cit. 2023-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9.
- ↑ FERGUSON-LEES, James; CHRISTIE, David A. Raptors of the World. London: Christopher Helm, 2001. ISBN 978-0-7136-8026-3. S. 216, 686–693.
- ↑ HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 2/I. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. S. 138–152.
- ↑ a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921.
- ↑ viz ilustrace letících dravců v Dierschkeovi (citace č. 2) na stranách 144–145
- ↑ Káně lesní, Common Buzzard. YouTube.com. Dostupné online.
- ↑ a b U. Glutz von Blotzheim; K. M. Bauer, E. Bezzel: Handbuch der Vögel Mitteleuropas, Band 4 Falconiformes. Akademische Verlagsgesellschaft: Frankfurt am Main, 1971. ISBN 3-400-00069-8
- ↑ a b BURNIE, David. Ptáci. Překlad Helena Kholová. Praha: Euromedia Group, 2008. ISBN 9788024222356.
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272.
- ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-08-23]. Dostupné online.
- ↑ R. G. Bijlsma (1998): Handleiding veldonderzoek Roofvogles. 2. upravené vydání, KNNV, Utrecht. str. 134 (německy)
- ↑ a b c T. Mebs, D. Schmidt: Die Greifvögel Europas, Nordafrikas und Vorderasiens. Franckh-Kosmos Verlags GmbH & Co. KG: Stuttgart, 2006. ISBN 3-440-09585-1 (německy)
- ↑ Mebs, T. (1964): Zur Biologie und Populationsdynamik des Mäusebussards (Buteo buteo) unter besonderer Berücksichtigung der Abhängigkeit vom Massenwechsel der Feldmaus (Microtus arvalis). J. Orn. 105, str. 247–306.
- ↑ Hastädt, V. & Sömmer, P. (1987): Ein Beitrag zur Ernährung nestjunger Mäusebussarde Buteo buteo (L.). Populationsökologie Greifvogel- u. Eulenarten 1, str. 267–277
- ↑ a b P. E. Davis, J. E. Davis (1992): Dispersal and age of first breeding of Buzzards in Central Wales. British Birds 85, str. 578–587. (anglicky)
- ↑ S. Cramp, K. E. L. Simmons: The Birds of the Western Palearctic, Vol. 2. Oxford University Press: Oxford, 1980. ISBN 0-19-857505-X (anglicky)
- ↑ T. Mebs (1964): Über Wanderungen und bestandsgestaltende Faktoren beim Mäusebussard (Buteo buteo) nach deutschen Ringfunden. Vogelwarte 22, str. 180–194.
Literatura
- FORSMAN, Dick. Dravci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu: určování v letu. Překlad Jana Bělková, Tomáš Bělka. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2021. 544 s. (Průvodce přírodou. Expert). ISBN 978-80-7291-255-1. Kapitola Káně lesní, s. 304–326.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu káně lesní na Wikimedia Commons
Galerie káně lesní na Wikimedia Commons
Taxon Buteo buteo ve Wikidruzích
Slovníkové heslo káně lesní ve Wikislovníku
- Káně v ZOO Liberec Archivováno 9. 9. 2011 na Wayback Machine.
- Káně lesní - webkamera z hnízda
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Richard Bartz, Munich aka Makro Freak
![](https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8b/Makro_Freak_bar.jpg)
The Golden Eagle Aquila chrysaetos is one of the best known birds of prey in the Northern Hemisphere. Like all eagles, it belongs to the family Accipitridae.
Autor: T.Voekler, Licence: CC BY-SA 3.0
Eurasian buzzard shouting to the fledglings.
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Eggs of common buzzard Two specimens of the same spawn ; collection of Jacques Perrin de Brichambaut.
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0
Mapa rozšírenia druhu myšiak hôrny (Buteo buteo) podľa IUCN verzia 2019.2.
Legenda:
- Hniezdiaci, výskyt v letnom období
- Hniezdiaci, celoročný výskyt
- Nehniezdiaci
Autor: Buteo, Licence: CC BY-SA 4.0
Nestjunge Mäusebussarde (Buteo buteo) im Nest, Berlin.